Králíček obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKrálíček obecný
alternativní popis obrázku chybí
samice
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďkrálíčkovití (Regulidae)
Rodkrálíček (Regulus)
Binomické jméno
Regulus regulus
(Linné, 1758)
Rozšíření druhu králíček obecný
Rozšíření druhu králíček obecný
Rozšíření druhu králíček obecný
      hnízdiště
      celoroční výskyt
      zimoviště
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Králíček obecný (Regulus regulus) je malý zpěvný pták z čeledi králíčkovití.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k rozsáhlému a roztříštěnému areálu je zeměpisná proměnlivost značná, je popsáno 12–13 poddruhů (ssp.). České jméno mají:

  • Regulus regulus buturlini Loudon, 1911 – králíček obecný kavkazský
  • Regulus regulus coatsi Sushkin, 1904 – králíček obecný západosibiřský
  • Regulus regulus regulus Linnaeus, 1758 – králíček obecný evropský

Popis[editovat | editovat zdroj]

samec
  • Délka těla: 8,5–9 cm
  • Rozpětí křídel: 13–15 cm
  • Hmotnost: samec 5–8 g, samice 6 g

Králíček obecný je nejmenší evropský pták. Má kulovité tělo, poměrně krátký ocas a tenký špičatý zobák. Dospělý jedinec má olivově zelené zbarvení se světlou spodní stranou těla a dvěma bílými a jednou černou příčnou páskou na křídlech. Samec má živě oranžové, černě orámované temeno, které však není při volném pohybu příliš zřetelné. Samice má temeno žluté; mláďatům chybí kresba úplně; prachový šat je tmavošedý.[2]

Podobný, ale pestřejší je králíček ohnivý, který má v kresbě hlavy navíc bílý proužek přes oko a černou uzdičku; opeření ramen je zlatožluté.[2]

Hlas[editovat | editovat zdroj]

Protože králíček obecný je drobný a má ochranné zbarvení, můžeme ho spatřit jen ojediněle – mnohem častěji ho lze zaslechnout. Vábení i zpěv jsou velmi vysoké, tiché, sykavé a vrzavé hlásky. Nejčastěji slyšitelným hlasovým projevem bývá jemné „sí si si“. Poměrně jednoduchý zpěv je vysoká ševelivá stoupající a klesající řada tónů, střídá se v něm slabý vyšší tón s poněkud nižším a současně kratším tónem.[3][4][5] Vábení je tenké „srisrisri“. Bejček se Šťastným uvádějí, že tóny zpěvu bývají přepisovány jako „ciciduiciciduicicidui“ a vábení „sit, sit, sit“, přičemž tenounké vábení je mnohdy jediným ptačím hlasem, který lze v zimě v jehličnatých lesích zaslechnout.[6]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Králíček obecný se poměrně hojně vyskytuje v téměř celé Evropě a Malé Asii. Izolované populace žijí také v severní Asii a Severní Americe. Současná evropská populace je početná, čítá 20 000 000 až 37 000 000 párů, což odpovídá 40 100 000 až 74 100 000 jedincům. Značně přibližný odhad světové populace je 98 000 000 až 165 000 000 dospělých jedinců.[7] Na většině areálu svého rozšíření se zdržuje po celý rok, výjimku tvoří populace ze severních oblastí, které alespoň z části migrují na jih.

Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]

Na území České republiky se vyskytuje hojně, a to v podstatné části středních a vyšších poloh (až do více než 1350 m n. m., Dungel s Hudcem uvádějí do 1600 m n. m.[8]), v nížinách jsou podmínkou výskytu jehličnaté nebo alespoň smíšené lesy.
Početnost se podstatněji nemění, v letech 2001–2003 u nás hnízdilo 200 000 až 400 000 párů. Naše populace jsou stálé.[8]

Prostředí[editovat | editovat zdroj]

Přes léto se zdržuje v jehličnatých, především smrkových lesích, často se objevuje i v zahradách a městských parcích s dostatečným porostem jehličnatých dřevin. Především v zimním období jej můžeme vzácněji objevit i ve smíšených lesích.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Podobně jako sýkory, ke kterým se v zimě často připojuje, se pohybuje velice obratně a mrštně i na tenkých větvích stromů. Neklidně prolétá a prolézá koruny stromů, zejména jehličnanů, často se motýlkovitě třepotá u konců větví, přeletuje vlnkovitě. Pelz uvádí, že je velmi pohyblivý a neposedný, stále poletuje z místa na místo, přičemž není nijak plachý.[4]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí jednotlivě, od dubna do července.[8] Výhradně na jehličnatých stromech (hlavně na smrku, méně na borovici) stavějí oba ptáci hluboké téměř uzavřené hnízdo se vstupním otvorem na vrcholu. Tlustostěnná kulovitá stavba z větviček, mechu, trav a vláken je zavěšena vysoko a naspodu dlouhých bočních haluzí. Hnízdo lze ze země jen těžko objevit.[3]
Ročně mívá dvě snůšky po 8 až 10 bílých vejcích se světle hnědým skvrněním o velikosti 13,5 × 10,4 mm[8]. Na vejcích sedí pouze samice 14–16 dní; mláďata krmí oba rodiče; mladé vyvádějí po 14–16 dnech.[2] Po hnízdění se ptáci spolčují v hejnka, případně se sýkorami.

  • Regulus regulus regulus
    Regulus regulus regulus
  • Regulus regulus azoricus
    Regulus regulus azoricus
  • Regulus regulus inermis
    Regulus regulus inermis
  • Regulus regulus teneriffae
    Regulus regulus teneriffae

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se malými bezobratlými – převážně drobným hmyzem, jeho larvami a malými pavouky. Nejdůležitější složkou potravy jsou mšice a chvostoskoci.

České pojmenování[editovat | editovat zdroj]

  • Historický název králíčka obecného je zlatohlávek obecný a zlatohlávek ohnivý.[9][10]
  • České rodové jméno „králíček“ je doslovným překladem latinského rodového jména Regulus. Latinsky „rex“ je král, „regulus“ malý král čili králíček, králevic, kníže, princ. Králíček má na hlavě výraznou žlutou nebo až oranžovou skvrnu, která může evokovat královskou korunu. K pojmenování vedl vzhled ptáka.[11][3]
  • Ve staročeštině byl nazýván i „králík“. Dalšími byla jména zlatohlávek, zlatohlásek.[12]
  • Dříve se „králíček“ říkalo také střízlíkovi (což platí dodnes pro některá nářečí) a na Moravě zvonohlíkovi.[13]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Velikostí je králíček protikladem krále našich ptáků, za kterého byl odedávna všeobecně považován orel.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ a b c ČERNÝ, Walter. Ptáci. V Praze: Artia, 1980, s. 192.
  3. ↑ a b c d ŠKOPEK, Jaroslav. Králíček obecný. In: Český rozhlas. 14. 12. 2001 [cit. 21. 1. 2018]. Hlas pro tento den. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/hlas/pevci-ch/_zprava/kralicek-obecny--22479
  4. ↑ a b PELZ, Pavel. Jak vznikaly nahrávky [Králíček obecný]. In: Český rozhlas. 14. 12. 2001 [cit. 21. 1. 2018]. Hlas pro tento den. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/hlas/pevci-ch/_zprava/kralicek-obecny--22479
  5. ↑ MAČÁT, Zdeněk. Regulus regulus – králíček obecný. In: Natura Bohemica: příroda České republiky [online]. 1. 9. 2017 [cit. 30. 12. 2017]. Dostupné z: http://www.naturabohemica.cz/regulus-regulus/
  6. ↑ BEJČEK, Vladimír a ŠŤASTNÝ, Karel. Obratlovci. In: BEJČEK, V. a ŠŤASTNÝ, K. Fauna Bílinska. Praha: Grada, 2000, s. 105. ISBN 80-7169-695-1.
  7. ↑ BirdLife International. Regulus regulus. In: The IUCN Red List of Threatened Species 2017-3 [online]. 2016-10-01 [cit. 28. 12. 2017]. ISSN 2307-8235. e.T22734997A87772150. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20170726164616/http://www.iucnredlist.org/details/22734997/0
  8. ↑ a b c d DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001, s. 200. ISBN 80-200-0927-2.
  9. ↑ Slovník historických českých názvů ptáků [online]. Sest. Karel Hudec. 2012 [cit. 21. 1. 2018]. Dostupné z: bigfiles.birdlife.cz/Historicke_nazvy_ptaku.pdf
  10. ↑ Králíček obecný Regulus regulus. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 21. 1. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8927/
  11. ↑ FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 79–80, 113. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.
  12. ↑ FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 79, 94. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.
  13. ↑ FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 78, 94. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEJČEK, Vladimír a ŠŤASTNÝ, Karel. Obratlovci. In: BEJČEK, V. a ŠŤASTNÝ, K. Fauna Bílinska. Praha: Grada, 2000, s. 51–134. ISBN 80-7169-695-1.
  • ČERNÝ, Walter. Ptáci. V Praze: Artia, 1980. 350 s. Edice Barevný průvodce Artie.
  • DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. 249 s. ISBN 80-200-0927-2.
  • FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. 131 s. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.
  • HUDEC, Karel et al. Fauna ČSSR. Sv. 23, Ptáci. Díl 3. sv. 1. Praha: Academia, 1983. 704 s.
  • POŘÍZ, Jindřich. Králíček obecný. In: BioLib [online]. ©1999–2017 [cit. 27. 12. 2017]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxon/id8927/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Králíček_obecný&oldid=23815038“