Krumlovské vévodství
Krumlovské vévodství (německy Herzogtum Krumau) bylo české titulární a později i schwarzenberské alodiání vévodství rozkládající se v jižních Čechách okolo Českého Krumlova.
Mimo své správní a sídlení město se vévodství skládalo z panství Krumlov, Netolice, Volary a Prachatice. Jeho existence trvala 290 let počínaje rokem 1628, kdy byl titul vévody udělen Janu Oldřichovi z Eggenberka a poté opět roku 1723 Adamu Františkovi ze Schwarzenbergu až do zrušení šlechtických titulů v Československu roku 1918.
V roce 1719 se stalo základem pro vznik Schwarzenberského dominia v jižních Čechách, přičemž v roce 1758 za vlády Josefa I. Adama za Schwarzenbergu bylo krumlovské vévodství prohlášeno Marií Terezií alodiálním, tj. neoddělitelným vévodstvím knížat ze Schwarzenbergu.[1]
Současným pretendentem a 17. vévodou krumlovským je český politik Karel Schwarzenberg jako Karel I. (případně Karel VII.), 10. vévoda krumlovský z rodu Schwarzenbergů.
Historie
6. listopadu 1611 zemřel Petr Vok z Rožmberka, poslední vladař Domu rožmberského a zároveň poslední mužský potomek Rožmberků. Po 309 letech tak zaniklo tzv. Rožmberské dominium, které po tři století představovalo vlastní stát ve státě na velké části území jižních Čech, čímž byla narušena společenská i hospodářská kontinuita celého regionu v době, kdy postupně vrcholily náboženské spory v Čechách a Rakousích spojené s Třicetiletou válkou.
Český Krumlov, residenční sídlo Rožmberků, a přiléhající statky s Netolicemi, Prachaticemi atd. byly poté darovány roku 1622 Janu Oldřichu z Eggenbergu, představiteli původně štýrského rodu Eggenbergů, za jeho služby císaři Ferdinandovi II. Avšak teprve roku 1628 povýšil Ferdinand II. z pozice českého krále celé krumlovské panství v rámci Českého království na knížectví, nadále také s dědičným titulem vévody.[2] K vévodství pak byla následně připojena další panství, například Orlík nebo Zvíkov.
Znakem vévodství bylo pět červených pětilistých růží (2,1,2) na stříbrném štítě, s červeno-stříbrnými přikryvadly. Na rodinných klenotech se používala stříbrná orlice nesoucí erbovní znamení pěti červených růží. Symbolika znaku přímo odkazovala na dědictví Rožmberského dominia a Vévodství Krumlovské tak mělo být v jižních Čechách jeho přímým pokračovatelem. Tento erb však používali pouze Eggenbergové, neboť Schwarzenbergové jej neměli udělený.[3] Samotný titul vévody krumlovského nosila pouze vládnoucí hlava rodu.
-
Erb Eggenbergů jako vévodů krumlovských
-
Jan Oldřich z Eggenberka vévoda krumlovský; pečeť z roku 1630
-
Alianční erb Jana Kristiána I. a Marie Arnoštky
-
Erb Schwarzenberské primogenitury
Po vymření Eggenbergů po meči, vdova po Janu Kristiánovi I. Marie Arnoštka z Eggenberka, rozená ze Schwarzenberka, odkázala krumlovské panství svému synovci Adamu Františkovi ze Schwarzenberka, kterému roku 1723 Karel VI. při korunovaci na českého krále opětovně udělil vévodský titul. Adam František tak získáním Krumlovského vévodství a jeho spojením s třeboňským a hlubockým panstvím založil v jižních Čechách nové, v historii již třetí dominium, tentokrát Schwarzenberské. Český Krumlov byl opět zvolen jako sídelní město a během vlády Adama Františka a jeho syna Josefa I. Adama byl monumentálně přestavěn. Právě během vláda Josefa I. Adama bylo vévodství v roce 1758 prohlášeno Marií Terezií za alodiální, tj. neoddělitelný majetek knížat z rodu Schwarzenbergů.
V následujících staletích bylo vévodství zcela integrováno ve Schwarzenberské dominium. Po rozdělení schwarzenberského rodu roku 1802 mezi bratry Josefa II. a Karla Filipa na tzv. primogenituru a sekundogenituru zůstal vévodský titul starší větvi hlubocko-krumlovské, tedy primogenituře v osobě hlavy rodu knížete Josefa II.
V roce 1841 v rámci celého Schwarzenberského dominia zabíralo vévodství 870 km² a čítalo 45.000 obyvatel[4] z 230.000 schwarzenberských poddaných. Se zrušením poddanství roku 1848, kdy dominium přišlo o dvě třetiny své původní rozlohy, se již titul vztahoval jen na zbylý vrchnostenský majetek, výrazně menší. V následujících letech během vlády Jana Adolfa II. byl však započat schwarzenberský ekonomický zázrak, který byl spojen s nebývalým rozvojem hospodářství a průmyslu v jižních Čechách včetně Českokrumlovska.
Historie po roce 1918
Vévodství formálně zaniklo v době vlády knížete Jana Nepomuka II. spolu s ostatními šlechtickými tituly v Československu v roce 1918. Na českém území tak dnes existuje ve formě pretencí,[5] nicméně titulatura vévoda z Krumlova je nadále běžně užívána v zemích šlechtické tituly právně uznávajících.
Poslední titulárním vévodou, který držel krumlovský zámek a přiléhající rodové statky v osobním vlastnictví, byl JUDr. Adolf Schwarzenberg. Ten musel pro svůj odpor vůči nacismu po obsazení pohraničí a následně i zbytku Československé republiky nacistickým Německem roku 1939 uprchnout do exilu, z nějž se však po válce kvůli narůstající moci komunistů ve státě nemohl navrátit. Celý jeho majetek včetně českokrumlovských statků byl pak protiústavně vyvlastněn zákonem Lex Schwarzenberg.
Jelikož byl JUDr. Adolf Schwarzenberg bezdětný, přenechal titul vévody svému adoptivnímu synovi, který přežil věznění v koncentračním táboře Buchenwald, JUDr. Jindřichu Schwarzenbergovi, jež se stal roku 1950 16. vévodou krumlovským a zároveň posledním krumlovským vévodou ze schwarzenberské primogenitury. Ten sám však postrádal mužského dědice a proto adoptoval svého příbuzného Karla Schwarzenberga, představitele mladší orlické větve Schwarzenbergů, který je od roku 1965 17. vévodou krumlovským. Budoucím následníkem je jeho nejstarší syn Jan Nepomuk (III.).
Seznam vévodů krumlovských
Eggenberkové (1628–1717)
# | Jméno | Portrét | Narození | Úmrtí | Vláda | Poznámky |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | Jan Oldřich | 1568 | 1634 | 1628–1634 | Jan Oldřich obdržel od Ferdinanda II. krumlovské panství roku 1622 a roku 1628 s potvrzením donace i dědičný titul vévody krumlovského. | |
2. | Jan Antonín I. | 1610 |
1639 |
1634–1639 | Nezanechal po sobě závěť. Jeho synové Jan Kristián a Jan Seyfried si proto mezi sebe rozdělili eggenberská panství rovným dílem, přičemž Krumlovské vévodství získal starší Jan Kristián. | |
3. | Jan Kristián I. | 1641 |
1710 |
1649–1710 | Učinil z Českého Krumlova své sídelní město a zahájil jeho první barokní přestavbu. Během jeho vlády bylo zahájeno osidlování Šumavy. Zemřel bezdětný a s ním vymřela i starší krumlovská větev Eggenberků. | |
4. | Jan Seyfried | 1644 |
1713 |
1710–1713 (nominálně) |
Jakožto bratr bezdětného Jana Kristiána I. zdědil veškeré jeho tituly, avšak knížecí vdova Marie Arnoštka měla dál na Krumlovsku vládnout až do své smrti. Nicméně sám Jan Seyfried tři roky na to zemřel. | |
5. | Jan Antonín II. | 1669 |
1716 |
1713–1716 (nominálně) |
Nenadále také o tři roky později zemřel po svém otci. V jižních Čechách nadále vládla Marie Arnoštka. | |
6. | Jan Kristián II. | 1704 |
1717 |
1716–1717 (nominálně) |
Zemřel rok po otci ve 13 letech jako poslední mužský člen rodu Eggenberků. Majetek krumlovské větve proto natrvalo přešel do rukou vdovy po knížeti Janu Kristiánovi I. Marie Arnošky. |
Eggenberkové/Schwarzenberkové (1717–1719)
# | Jméno | Portrét | Narození | Úmrtí | Vláda | Poznámky |
---|---|---|---|---|---|---|
7. | Marie Arnoštka | 1649 |
1719 |
1717–1719 (de facto) 1710–1719 |
Manželka Jana Kristiána I. z Eggenbergu 3. vévody krumlovského, rozená jako Marie Arnoštka, princezna ze Schwarzenberku, trvale zdědila vymřením všech eggenberských mužských potomků majetek svého manžela. Ten odkázala svému synovci Adamu Františkovi. |
Schwarzenberkové (1723–1918)
# | Jméno | Portrét | Narození | Úmrtí | Vláda | Poznámky |
---|---|---|---|---|---|---|
8. | Adam František | 1680 |
1732 |
1723–1732 | První krumlovský vévoda z rodu Schwarzenberků, kterému byl tento titul udělen Karlem VI. roku 1723 jakožto dědicovi majetku Eggenberků a Českého Krumlova po Marii Ernestině z Eggenbergu. | |
9. | Josef I. Adam | 1722 |
1782 |
1732–1782 | Za jeho vlády byl monumentálně přestavěn krumlovský zámek do jeho současné podoby a vystavěno nové barokní divadlo. Josef I. Adam také založil roku 1765 Schwarzenberský penzijní fond. | |
10. | Jan Nepomuk I. | 1742 |
1789 |
1782–1789 | Započal stavbu Schwarzenberského plavebního kanálu a reformoval hospodářství a lesnictví na dominiu. Panství rozdělil mezi své dva syny, čímž vznikla tzv. Schwarzenberská primogenitura a sekundogenitura. | |
11. | Josef II. | 1769 |
1833 |
1789–1833 | Nejstarší syn Jana Nepomuka I. a zakladatel tzv. Primogenitury, tedy hlubocko-krumlovské větve. Za jeho vlády byl významně započat hospodářský rozvoj jižních Čech. | |
12. | Jan Adolf II. (Jan Adolf I.) |
1799 |
1888 |
1833–1888 | S ohledem na zrušení poddanství v roce 1848 a vznik schwarzenberských velkostatků zahájil modernizaci a mechanizaci hospodářství a průmyslu, pročež i významně rozšířil infrastrukturu v regionu. Stal se strůjcem ekonomického zázraku Schwarzenberského dominia. | |
13. | Adolf Josef | 1832 |
1914 |
1888–1914 | Pokračoval v reformách svého otce. Podporoval archeologii a jihočeské archivnictví a zpřístupnil interiéry zámku Český Krumlov veřejnosti. | |
14. | Jan Nepomuk II. | 1860 |
1938 |
1914–1918 | Z pozice poslance za šumavské kraje inicioval a financoval výstavbu železničních tratí na Českokrumlovsku a na Šumavě. Významně podporoval vědecké a umělecké spolky a angažoval se na poli charitativním. |
Pretendenti z rodu Schwarzenberků od roku 1918
# | Jméno | Portrét | Narození | Úmrtí | Držba titulu | Poznámky |
---|---|---|---|---|---|---|
14. | Jan Nepomuk II. | 1860 |
1938 |
1918–1938 | ||
15. | JUDr. Adolf Schwarzenberg (Adolf I.) |
1890 |
1950 |
1938–1950 | Významný český antifašista a poslední právoplatný majitel krumlovského zámku – jeho majetek byl zabaven nejprve nacistickým režimem roku 1940 a následně protiústavně vyvlastněn československou vládou roku 1947 zákonem Lex Schwarzenberg. | |
16. | JUDr. Jindřich Schwarzenberg (Jindřich I.) |
1903 |
1965 |
1950–1965 | Bratranec a adoptivní syn JUDr. Adolfa Schwarzenberga, poslední vévoda z Schwarzenberské primogenitury – roku 1940 zatčen gestapem a transportován do koncentračního tábora Buchenwald. |
Pretendenti z orlické větve rodu Schwarzenberků
# | Jméno | Portrét | Narození | Úmrtí | Držba titulu | Poznámky |
---|---|---|---|---|---|---|
17. | Karel Schwarzenberg (Karel I.) (Karel VII.) |
1937 |
– |
od 1965 | Adoptivní syn JUDr. Jindřicha Schwarzenberga – v jeho osobě se rokem 1986 po 180 letech opět spojily obě schwarzenberské větve tzv. Primogenitury a Sekundogenitury. |
Reference
- ↑ PALECZEK, Raimund. Český Krumlov – od rezidenčního města k památce světového kulturního dědictví : Český Krumlov jako ústředí vrchnostenské správy knížat ze Schwarzenbergu v letech 1717–1848. České Budějovice: Národní památkový ústav, územní pracoviště v Českých Budějovicích, 2010. ISBN 978-80-85033-26-7. S. 779.
- ↑ ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s. ISBN 80-86493-00-8.
- ↑ SCHWARZENBERG, Karel VI. Znaky českých vévodství. In: Erbovní knížka na rok 1940. Praha: Vyšehrad, 1940. S. 23-24.
- ↑ Penny Cyclopaedia of the Society for the Diffusion of Useful Knowledge XXI [online]. London: Charles Knight and Co., 1841. S. 65. Dostupné online.
- ↑ Platné šlechtické tituly. Aristokracie.cz [online]. 2011 [cit. 30.5.2013]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Oficiální stránky města Český Krumlov
- Oficiální stránky zámku Český Krumlov
- Historie města Český Krumlov
- Osobnosti Českého Krumlova