Kritika a obhajoba esperanta
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Esperanto bývá kritizováno z rozmanitých důvodů. Tato kritika většinou není směřována vůči jazyku jako takovému, nýbrž vůči snahám mnohých esperantistů prosadit esperanto jako světový jazyk, hlavní jazyk mezinárodní komunikace.
Esperantu bývá často vytýkáno:
- Protože žádný mezinárodní jazyk nemá šanci prosadit se (dominance angličtiny), jedná se o zbytečný projekt.[1] To bývá opětováno podotknutím, že změny v politických mocenských konstrukcích by mohly šance esperanta velmi snadno opět zesílit.[2]
- Esperanto se proviňuje proti svým vlastním kritériím neutrality (např. používáním latinské abecedy, příliš evropským slovníkem).[3] Neutralita v tomto smyslu se ovšem nepočítá k principům jazykového plánování. Esperanto bylo naopak výslovně plánováno jako „románsko-germánský systém“[4], protože nejpoužívanější jazyky mezinárodního styku jsou právě jazyky tohoto typu (tedy princip mezinárodnosti). Jako „neutrální“ je esperanto označováno proto, že není spojeno s žádným národem, tj. nejedná se o národní jazyk, nýbrž jazyk mezinárodní.
- I sama snaha o jednoduchost byla pohřbena zavedením zbytečných gramatických složitostí (např. shoda mezi podstatným a přídavným jménem v pádu a čísle, devět časových stupňů v trpném rodě, slovesný vid).[3] Na tuto výtku bývá odpovídáno tím, že princip jednoduchosti musí být vyvážen s jinými, konkurujícími principy, jako jsou například princip jasnosti, přesnosti či pružnosti,[5] podle nichž tyto „gramatické složitosti“ nejsou přebytečné, nýbrž účelné.[6]
- Kromě mezinárodně známých slovních tvarů (např. redaktoro – redaktor, redakcio – redakce) se používají další formy, odvozené podle pravidelného systému tvoření esperantských slov (redaktisto, redaktejo). Velká část těchto přímo převzatých tvarů je však v jazyce považována za neologismy a nedosáhly takového rozšíření jako tvary odvozené.
- Důkazem nedostatků údajně je také velký počet esperantistů, kteří jazyk ovládají jen velmi nedokonale.[7]
- Kdyby se namísto angličtiny zavedlo po celém světě esperanto, nebylo by to vůči jiným jazykům také nijak „přátelštější“.[8]
[editovat] Související články
[editovat] Literatura a zdroje
- ↑ Andreas Künzli: Taǔga bazo por la Esperanto-lobiado [online]. [Cit. 2007-09-01]. Dostupné online.
- ↑ Werner Bormann: Verschiebungen im Machtgefüge [online]. [Cit. 2007-09-01]. Dostupné online.
- ↑ a b Geoff Eddy: Why Esperanto is not my favourite Artificial Language [online]. [Cit. 2007-09-01]. Dostupné online.
- ↑ Zamenhof, L.: Lingvaj Respondoj. Konsiloj kaj opinioj pri Esperanto. 6-a eldono. Marmande 1962: Esperantaj Francaj Eldonoj. LR 51. Dostupný z WWW: <[1]>
- ↑ L. L. Zamenhof: Internationale Sprache. Vorrede und vollständiges Lehrbuch [por German'oj]. Warschau: Gebethner & Wolff 1887.
- ↑ Helmut Welger: Plansprachliche Qualitätskriterien
- ↑ Rick Harrison: Is Esperanto's vocabulary too large?
- ↑ Ziko Marcus Sikosek: Esperanto sen mitoj. Antverpeno 2003². Pg. 247
