Kratés z Théb

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kratés z Théb
Kratés z Théb na nástěnné malbě ve Ville Farnesina v Římě
Kratés z Théb na nástěnné malbě ve Ville Farnesina v Římě
Narození365 př. n. l.
Théby
Úmrtí285 př. n. l. (ve věku 79–80 let)
Bojótie
Místo pohřbeníBoiótie
Povolánífilozof
ChoťHipparchia z Maroneia[1]
DětiPasicles
RodičeAscondus
PříbuzníPasicles of Thebes (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kratés z Théb,[pozn. 1] řecky Κράτης (asi 365 př. n. l. – asi 285 př. n. l.) byl starořecký filozof a potulný kazatel z kynické školy. Byl žákem Diogénovým.[3] Jeho žákem byl Zénón z Kitia, zakladatel stoické školy.

Život a názory[editovat | editovat zdroj]

Kratés pocházel z Théb a byl původně bohatým člověkem. Když se stal stoupencem kynické filozofie, vzdal se svého majetku a vedl prostý život podle zásad kynismu. Stejně jako Diogenés se cítil být světoobčanem a někdy bývá pokládán i za tvůrce slova kosmopolita.[4][pozn. 2] Tvrdil, že ačkoli on sám pochází z Théb a Diogenés ze Sinópé, sdílí s Diogenem společné občanství na základě toho, že oba patří ke království moudrých.[6] Byl též nazýván „Otvírač dveří", protože vcházel bez vyzvání do cizích domů a napomínal tam lidi v duchu kynických názorů.[7] Ottův slovník naučný o něm uvádí: „Proniknut přesvědčením, že rozkoš jest zlem a že pro člověka jedině má význam rozluka mezi dobrem a mravním zlem, odmítal filosofii spekulativní jako zaměstnání pro člověka zbytečné. Snaha býti co možno nejvíce živu podle přírody a s ní se sblížiti vedla jej k podivínstvím a výstřednostem, jež na mnoze až zarážejí. Pozoruhodno jest, že ze vlivu Kratétova vyšel stoicismus.“[8]

Kratétovými žáky byli Métroklés z Maróneie[9] a Hipparchia z Maróneie,[10] Métrokleova sestra. Hipparchii se líbily Kratétovy řeči i jeho způsob života, který byl oproštěn téměř ode všech potřeb, a nakonec se do něho zamilovala. Hrozila dokonce svým rodičům, že si vezme život, nedají-li mu ji. Rodiče prosili Kratéta, aby jejich dceru od tohoto úmyslu odradil.[11] Kratés řekl Hipparchii, že nemůže být jeho družkou, nebude-li s ním sdílet i jeho asketický životní styl. Ona však souhlasila a v prostém oděvu provázela Kratéta na cestách po Řecku.

Kynikové zavrhovali společenské konvence, které jsou dle jejich názoru v rozporu s přírodou. Tento postoj demonstrovali Kratés a Hipparchia také tím, že spolu veřejně obcovali.[12] Dle některých zpráv hned poté, co Hipparchia přijala kynický způsob života, zavedl ji Kratés do sloupořadí, kde s ní chtěl obcovat, a byli by tam uskutečnili své spojení všem na očích, kdyby přes ně Zénón nepřehodil plášť.[13]

Nejvýznamnějším žákem Kratétovým byl nepochybně Zénón z Kitia, zakladatel stoické školy. I když nepřijal některé krajní formy kynického způsobu chování, byl Kratétem přesto silně ovlivněn.[14] Dochovaly se zlomky Zénónova raného spisu Ústava (Politeia) a v nich jsou obsaženy zřetelné kynické prvky, jako je zrušení peněžního oběživa, chrámů, manželství a názor, že pravé společenství tvoří jen dobří a ctnostní lidé. Tento spis prý Zénón napsal ještě v době, kdy byl mladým stoupencem Kratéta.[15]

Kratés zemřel ve stařeckém věku a byl pochován v Boiótii.[16]

„ Je třeba tak dlouho filosofovat, dokud se nebudou zdát vojevůdcové jen pohaněči oslů. “
—  Kratés z Théb[17]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Těžiště Kratétovy činnosti spočívalo v ústním kázání a napomínání, ale psal též tragédie, hymny, elegie a zvláště parodické básně. Z Kratétova díla známe jen několik zlomků, z jeho různých básní se zachovalo asi 60 veršů. V původním znění jsou fragmenty vydány v publikaci:

  • DIELS, Hermann. Poetarum philosophorum fragmenta. Berolini: Weidmann, 1901. [Viz str. 216–223.]

Některé výroky a verše v českém překladu jsou v publikacích:

  • DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Viz stať „Kratés" na str. 249–252 a další místa dle rejstříku.]
  • Řecké epigramy anthologie palatinské: (výbor). Překlad Rudolf Kuthan. Praha: Česká akademie věd a umění, 1938. XIV, 93 s.
  • STIEBITZ, Ferdinand, ed. a Hošek, Radislav, ed. Bohové se smějí. Překlad Ferdinand Stiebitz. Vydání první. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965. 249 s.

Zachovala se též sbírka 35 dopisů, které jsou přičítány Kratétovi; jde však o falzifikát z doby římského císařství. Tyto dopisy jsou v původním jazyce vydány v publikaci:

  • Epistolographi Graeci, rec. R. Hercher, Parisiis, Didot 1873, p. 208–217.

Čtyři z těchto podvržených dopisů jsou v českém překladu publikovány v knize:

  • BORECKÝ, Bořivoj, ed. Píši ti, příteli. Překlad Václav Bahník. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1975. 400 s. [Viz str. 19; dále viz i str. 8 a 323.]
„ A lásku tiší hlad a ne-li, tedy čas; když to ti nepomůže, užij provazu! “
—  Kratés z Théb[18]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Skloňování: 1. pád Kratés, 2. pád Kratéta, 3. pád Kratétovi atd.[2]
  2. ↑ Většinou se však uvádí, že slovo „kosmopolita" použil poprvé Diogenés ze Sinópé; když se ho ptali, odkud je, odpověděl: „jsem světoobčan".[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Hans Friedrich August von Arnim: Hipparchia 1 (Pauly-Wissowa). In: Pauly-Wissowa vol. VIII,2. 1913. [cit. 2023-08-04]
  2. ↑ BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko : antická, byzantská a novořecká literatura. 1. vydání. Praha: Odeon, 1975. 668 s. [Viz str. 370.]
  3. ↑ RIST, John M. Stoická filosofie. Překlad Karel Thein. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 1998. 343 s. Oikúmené. ISBN 80-86005-73-9. [Viz str. 69.]
  4. ↑ BAHNÍK, Václav, ed. et al. Slovník antické kultury. [1. vyd.]. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. [Viz str. 325.]
  5. ↑ DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. [Diogenův výrok „jsem světoobčan" je uveden na str. 242.]
  6. ↑ RIST, John M. Stoická filosofie. Překlad Karel Thein. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 1998. 343 s. Oikúmené. ISBN 80-86005-73-9. [Viz str. 67–68.]
  7. ↑ DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Viz str. 250.]
  8. ↑ Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 15. díl. V Praze: J. Otto, 1900. 1066 s. [Citovaný text je na straně 88.]http://leccos.com/index.php/clanky/krates-z-theb Archivováno 3. 4. 2014 na Wayback Machine.
  9. ↑ O něm podrobněji → DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Stať „Métroklés" na str. 252–253.]
  10. ↑ O ní podrobněji → DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Stať „Hipparchia" na str. 253–254.]
  11. ↑ DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Viz str. 253.]
  12. ↑ SEXTUS EMPIRICUS. Základy pyrrhonskej skepsy. 1. vyd. Bratislava: Pravda, 1984. 232 s. [Viz str. 189.]
  13. ↑ RIST, John M. Stoická filosofie. Překlad Karel Thein. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 1998. 343 s. Oikúmené. ISBN 80-86005-73-9. [Viz str. 68–70.]
  14. ↑ RIST, John M. Stoická filosofie. Překlad Karel Thein. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 1998. 343 s. Oikúmené. ISBN 80-86005-73-9. [Viz str. 72.]
  15. ↑ LONG, Anthony A. Hellénistická filosofie: stoikové, epikurejci, skeptikové = [Orig.: Hellenictic philosophy : stoics, epicureans, sceptics]. Přeložil Petr Kolev. 1. vydání. Praha: Oikoymenh, 2003. 341 s. ISBN 80-7298-077-7. [Viz str. 142–143.]
  16. ↑ DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Viz str. 254.]
  17. ↑ DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Citovaný text je na str. 251–252.]
  18. ↑ DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Citovaný text je na str. 250.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BAHNÍK, Václav, ed. et al. Slovník antické kultury. [1. vyd.]. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. [Heslo „Kratés" je na str. 325; autor Václav Bahník.]
  • BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko : antická, byzantská a novořecká literatura. 1. vydání. Praha: Odeon, 1975. 668 s. [Heslo „Kratés" je na str. 370–371; autor Jan Janda.]
  • CANFORA, Luciano. Dějiny řecké literatury: [Orig.: Storia della letteratura greca]. Přeložila Dagmar Bartoňková. Praha: KLP - Koniasch Latin Press, 2001. 893 s. ISBN 80-85917-69-6. [Heslo „Katés z Théb" je na str. 832; dále viz str. 778.]
  • DIOGENÉS LAERTIOS a MACHOVEC, Dušan, ed. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Stať „Kratés" na str. 249–252 a další místa dle rejstříku.]
  • RIST, John M. Stoická filosofie. Překlad Karel Thein. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 1998. 343 s. Oikúmené. ISBN 80-86005-73-9. [Viz kapitolu „Kynismus a stoicismus" na str. 62–89 a dále str. 247.]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kratés_z_Théb&oldid=23083692“