Kraken

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

leseb: lucko mam, ale jen pro blizke prate

Obří hlavonožec údajně spatřený u pobřeží Angoly (podle vyprávění francouzských námořníků nakreslil roku 1801 Pierre Denys de Montfort)
Obří kraken uchvacuje loď
Velké oči obřího krakena útočícího na loď
Chobotnice z románu Dvacet tisíc mil pod mořem.


Tento článek pojednává o bájném hlavonožci. Další významy jsou uvedeny v článku Kraken (rozcestník).

Kraken je bájný obří hlavonožec schopný potápět celé lodě. Podle některých zpráv býval spatřen u pobřeží Norska a Islandu. Příběhy o této obrovské mořské příšeře s mnoha chapadly kolovaly mezi námořníky od pradávna, první písemné zprávy o krakenovi pocházejí od bergenského biskupa Erika Pontoppidana z poloviny 18. století. Přestože námořníci znali dobře chobotnice a další hlavonožce s chapadly, považovali krakena za odlišný druh především proto, že byl podstatně větší.

míša[editovat | editovat zdroj]

Severská mytologie a biskup Pontoppidan[editovat | editovat zdroj]

Jíše ve vodním víru, který způsobuje svým rychlým ponořením do hlubin oceánu.
Dále Pontoppidan popsal ničivou sílu, kterou je kraken schopen vyvinout: „Říká se, že může popadnout i tu největší válečnou loď a ji stáhnout na dno oceánu.“ Kraken se lišil i od mořských hadů, jež jsou také součástí severské mytologie.

Podle Pontoppidana norští rybáři často riskovali a pokoušeli se nad krakenem lovit ryby, přestože to zpravidla vedlo k úspěchu. Pokud měl rybář neobvykle úspěšný lov, říkávalo se „Ty jsi určitě rybařil nad krakenem.“
Pontoppidan dále tvrdí, že příšera byla často zaměňována s ostrovem a že některé mapy zakreslující ostrovy viditelné pouze příležitostně ve skutečnosti zobrazují krakeny.
Říká také, že jeden mladý kraken byl po smrti vyplaven na pobřeží v norské oblasti Alstahaug.

Od 18. století byl kraken zobrazován řadou způsobů, nejčastěji však jako obří příšera podobná chobotnici, a řada lidí byla přesvědčena, že Pontoppidanův kraken byl založen na pozorováních velkých chobotnic námořníky. V dřívějších popisech bylo však toto stvoření zobrazováno spíše jako krab a více než chobotnicím byl podobný velrybám. Některé z krakenových činů, mezi které patřilo probublávání z moře a náhlá vynoření nových ostrůvků, jsou připisovány podmořské sopečné aktivitě v okolí Islandu.

Někdy se také kraken spojuje s Atlantidou. Prý byl obyvateli tohoto mýtického ostrova záhadně vytvořen a používán jako obranná zbraň. Nemusela to také být jen živá nesvůra, nýbrž i stroj, loď. Kraken poté údajně zahynul spolu s Atlantidou.

Montfortovy teorie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1802 vyslovil francouzský mořský biolog Pierre Denys de Montfort ve svém encyklopedickém díle o měkkýších Histoire Naturelle Générale et Particulière des Mollusques přesvědčení o existenci dvou druhů obřích chobotnic: první druh, chobotnice kraken (angl. kraken octopus), byl spatřen norskými námořníky, americkými velrybáři a také Pliniem starším. Druhý zástupce, mnohem větší chobotnice obří (angl. colossal octopus), údajně napadl plachetnici z přístavu Saint-Malo u pobřeží Angoly.

O něco později se Montfort odvážil vystoupit s odvážným tvrzením: předpokládal, že deset britských válečných plavidel, která během jedné noci roku 1782 záhadně zmizela, muselo být potopeno právě obřími chobotnicemi. Naneštěstí pro Montforta, Britové věděli, co se s loďmi ve skutečnosti stalo, což pro něj mělo velmi neblahé následky. Pověst Denise de Montforta šla rychle ke dnu a Montfort zemřel v Paříži kolem roku 1820 v chudobě a zapomnění. Na jeho obranu je třeba zmínit, že řada z jeho teorií o chobotnici krakenovi nejspíše směřovala ke krakatici, jejíž existence byla prokázána v roce 1857.

Odkazy v literatuře[editovat | editovat zdroj]

Alfred Tennyson zveřejnil, pravděpodobně ovlivněn Montfortovým výzkumem, v roce 1830 svůj sonet Kraken (angl. The Kraken). Tennysonův popis nejspíš inspiroval také Julese Verna při popisování obří chobotnice v románu Dvacet tisíc mil pod mořem z roku 1870. Verne zde mimo jiné často zmiňuje krakena a biskupa Pontoppidana.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Poté, co bylo krátce po sobě několik mrtvých „krakenů“ vyplaveno na břeh, se o něj začali vědci zajímat. Kraken byl označen za nový živočišný druh: krakatici obrovskou, která dodnes zůstává jedním z nejzáhadnějších obřích živočichů na Zemi. Mnoho let se vědci snažili pozorovat krakatice v jejich přirozeném prostředí, pokusy však většinou ztroskotaly. I když řada lidí krakatice spatřila, většinou šlo o námořníky nebo rybáře. Živá setkání s tímto tvorem proto zůstávala vědecky nepotvrzená. Záznam živé krakatice se získat nedařilo, všechna fakta o těchto hlavonožcích pocházela z jejich mrtvých těl.

V září 2004 se japonským vědcům konečně podařilo pod vodou krakatici nalákat na návnadu a pořídit přes 500 snímků. Poté se krakatici podařilo uprchnout, k návnadě však zůstalo přichyceno její utržené 5,5 m dlouhé chapadlo.

Stále nebylo zjištěno, jaké velikosti mohou krakatice v přírodě dorůst. Podle jizev vorvaňů se předpokládá, že mohou být rozhodně podstatně větší než kterýkoli z mrtvých exemplářů vyplavených mořem - odhady se pohybují mezi 10 a 18 m.

V současnosti je za největšího hlavonožce považován Kalmar Hamiltonův (Mesonychoteuthis hamiltoni), který žije v antarktických mořích.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]