Krakatoa
| Krakatoa | |
 Litografie zobrazující výbuch sopky v roce 1883 |
|
|
|
|
| Vrchol | 813 m n. m. |
|---|---|
| Poznámka | *Jedna z nejničivějších sopek světa
|
|
|
|
| Světadíl | Asie |
| Státy |  Indonésie |
| Souřadnice | |
 Krakatoa
|
|
| Typ | stratovulkán |
| Erupce | 2001 Anak Krakatau |
| Hornina | sopečné |
Krakatoa (indonésky Krakatau, dříve též Rakata) je činná sopka, která leží na ostrově Anak Krakatau v Sundském průlivu mezi ostrovy Jáva a Sumatra.
Obsah |
Geologická charakteristika[editovat]
Sopka se nachází nad subdukční zónou, kde se podsouvá australská tektonická deska pod sundskou. Před erupcí v roce 1883 se skládala ze tří ostrovů: Lang, Verlaten a Krakatoa a tří vulkanických center na ostrově Krakatoa: Rakata, Danan a Perboewatan.
Výbuch v roce 1883[editovat]
Několik let před výbuchem byla v oblasti Sundského průlivu četná zemětřesení. Dne 20. května 1883 začal kráter Perboewatan chrlit 6 km vysoký mrak popela a par, který byl viditelný až v Batávii (dnešní Jakartě), která je vzdálená asi 160 km. Koncem května sopečná aktivita ustala.
Sopka se znovu probudila 19. června 1883. Došlo k tomu pravděpodobně v nově vytvořeném kráteru mezi existujícími krátery Perboewatan a Danan, přibližně v místě dnešního Anak Krakatau. Dne 24. srpna došlo k mohutné erupci. Mrak popela a sopečného prachu vystoupal až do výšky 27 km. Lodě plující ve vzdálenosti 20 km zaznamenaly spad silné vrstvy popela a pemzy.
Dne 27. srpna začala finální fáze katastrofální erupce a čtyři obrovské výbuchy (5:30, 6:42, 9:20 a 10:02 hod.) vyvolaly čtyři vlny tsunami vysoké až 30 m, jejichž sekundární vlnění bylo zaznamenáno až v Lamanšském průlivu. Zvuky explozí byly slyšitelné až na vzdálenost několika tisíc kilometrů – např. na ostrově Mauricius a na pobřeží severozápadní Austrálie. Sopečný popel pokryl oblast o poloměru 60 km. Během tohoto bouřlivého a náhlého chrlení sopečného materiálu z nitra ostrova došlo po vyprázdnění magmatického krbu k jeho zborcení. Tím se do uvolněných a rozžhavených prostor krbu nahrnula mořská voda, jejíž náhlá hromadná přeměna v páru vedla ke zmíněné poslední, nejhlasitější a nejničivější explozi.
Následujícího dne sopka utichla a až na malé výjimky v roce 1883 se neprobudila. Po výbuchu bylo zjištěno, že z ostrova zůstalo pouze malé torzo a 250 m hluboká kaldera. Celé těleso původní sopky bylo zničeno.
Následky[editovat]
V důsledku výbuchu a vln tsunami zahynulo více než 36 000 lidí, 165 měst a vesnic bylo zcela zničeno a dalších 132 vážně poškozeno. Do ovzduší bylo vyvrženo asi 20 km³ sopečného popela a prachových částic, které se rozptýlily ve stratosféře a v následujících několika letech způsobovaly rudě zbarvené západy slunce. Průměrná roční teplota na Zemi se snížila asi o 1,2 °C. Uvádí se, že se teploty navrátily k normálu přibližně okolo roku 1888. Výbuch sopky inspiroval Karla Čapka při psaní románu Krakatit.
Formování nového vulkánu[editovat]
O několik desetiletí později v roce 1927 se začal formovat nový vulkán, který dnes téměř dosahuje původní výšky a velikosti staré sopky. Nová sopka se nazývá Anak Krakatau (Syn Krakatoa).
Externí odkazy[editovat]
- Volcano.si.edu - Krakatoa na Global Volcanism Program (anglicky)
- Geology.sdsu.edu - KRAKATAU, INDONESIA (1883) (anglicky)
- Vulcan.wr.usgs.gov - DESCRIPTION: 1883 Eruption of Krakatau (anglicky)
