Krabicový dopřádací stroj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Schéma funkce krabicového stroje

Krabicový dopřádací stroj (něm.: Dosenspinnmaschine) je zařízení k výrobě příze z přástu od válcového mykacího stroje. [1]

Dopřádání sestává ze zakrucování přástu a navíjení hotové příze do tvaru vytáče. Protože tento proces probíhá bez průtahu (zjemňování) přástu a s minimálním napětím zpracovávaného materiálu, dá se příze (v jemnostech 250 – 2000 tex) vyrábět i z velmi krátkých a nestejnoměrných vláken a s mimořádně nízkým zákrutem. [1]

Funkce stroje[editovat | editovat zdroj]

(viz nákres vpravo)

Kotouč přástu V se vkládá do krabice (hrnce) D s víkem D1, upevněného na vřetenu poháněnému od bubnu T. Zatímco se přást vede otvorem ve víku k soukacímu vřetenu St, kde se navíjí ve tvaru vytáče, otáčí se hrnec D, takže se mezi víkem a soukacím vřetenem do přástu vkládá zákrut. Počet zákrutů, délka (250-300 mm) a objem vytáče jsou nastavitelné. [2]

Krabicový dopřádací stroj asi z roku 1930

Parametry výkonu a použití stroje[editovat | editovat zdroj]

Vřeteno (s hrncem) může dosáhnout až 1800 otáček / min, do příze se může vkládat 45 – 400 zákrutů / metr. Vytáče z krabicových strojů se zhotovovaly výhradně z útkové příze k použití na člunkových tkacích strojích se speciálně upravenými vnitřními stěnami člunků.

Tkaniny se používaly na houně, přikrývky a levné koberečky.

Z dalšího vývoje krabicových dopřádacích strojů[editovat | editovat zdroj]

Shora uvedený popis a informace o praktickém použití krabicových strojů pocházejí z 1. třetiny 20. století. [2] V 70. letech 20. století byl v odborné literatuře popisován krabicový stroj s otáčkami hrnce až 3000 / min., na kterém se navíjely vytáče s délkou do 570 mm. Vytáče s útkovou přízí byly určené k použití na jehlových tkacích strojích. [3] V novějších odborných publikacích se sice vyskytují zmínky o existenci těchto strojů, [1] [4] ale o jejich další výrobě ani o aktuálním použití není nic známo.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Simon/Horáček: Technologie přádelnictví, SNTL Praha 1987, str. 134
  2. a b Bernhardt/Marcher: Die Wollspinnerei A.Streichgarnspinnerei, Springer-Velag, Berlin 1932
  3. Nötzold: Handbuch der Streichgarn- und Vigognespinnerei, Fachbuchverlag Leipzig 1970, str. 409-411
  4. Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9, str. 163