Královský palác v Neapoli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Královský palác - pohled z Piazza del Plebiscito
Královský palác (pohled z boku)

Královský palác v Neapoli (italsky Palazzo Reale di Napoli) je palác v italském městě Neapol. Jde o jednu ze čtyřech královských rezidencí (vedle Caserty, Capodimonte a Portici) dynastie Bourbonů, kteří vládli v 18. a 19. století Neapolskému a Sicilskému království (později přeměněno v jedno Království obojí Sicílie).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Palác byl postaven na místě dřívější rezidence španělských králů, která byla vybudována pro Filipa III. Španělského (v Neapoli jako Filip II.), který však Neapol nikdy nenavštívil. Palác postavil v letech 1600-1602 [1] architekt Domenico Fontana. Královská rodina však většinu času trávila v blízké Casertě, jelikož Neapol byla v té době již městem velmi rušným a jako přístav byla také snadným cílem pro nepřátelské námořní útoky.

Palác ze 17. století, jak jej můžeme vidět dnes, je výsledkem mnoha přestaveb a změn. V polovině 18. století byl za přestavby paláce zodpovědný Luigi Vanvitelli, a později, v roce 1838 Gaetano Genovese (po požáru paláce). Po druhé světové válce proběhly další opravy, neboť palác byl v roce 1943 poškozen bombami Spojenců i okupačních vojsk. Místnosti pro královskou rodinu musely být rekonstruovány a znovu zařízeny [2].V roce 1950 byl palác opraven. :)

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Vstup do paláce je na jeho západní straně z přilehlého náměstí Piazza del Plebiscito. Tato západní fasáda je vyzdobena řadou soch králů, kteří vládli Neapoli od 12. století: Roger II. Sicilský, Fridrich II. Štaufský, Karel I. z Anjou, Alfonso V. Aragonský, Karel V. Habsburský, Karel III. Španělský, Joachim Murat a Viktor Emanuel II. (první král sjednocené Itálie)

Současný stav[editovat | editovat zdroj]

Dnes je v paláci umístěno muzeum, několik městských úřadu, divadlo San Carlo (Teatro di San Carlo - nejstarší dodnes hrající opera z roku 1737) a Národní knihovna (Biblioteca Nazionale). Mezi vzácné tiskopisy této knihovny patří mj. kopie Dantovy Božské komedie z roku 1485, která je zdobená rytinami Sandra Botticelliho [2].

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bartoněk, A.,Bartoňková, D.: Itálie, San Marino, Vatikán, Praha 1997, str. 78, ISBN 80-7033-452-5
  2. a b Allan, D.: Neapol, Capri a pobřeží Amalfi, Kyjov 2001, str.27, ISBN 80-85840-70-7

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pałac Królewski w Neapolu na polské Wikipedii.