Král tančí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Král tančí
Jazyk francouzština
Délka 108 minut
Žánr Historický
Scénář Ève de Castro
Gérard Corbiau
Andrée Corbiau
Didier Decoin
podle knihy Philippa Beaussanta
Režie Gérard Corbiau
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Benoît Magimel
Boris Terral
Tchéky Karyo
Claire Keim
Hudba Jean-Baptiste Lully
Výroba a distribuce
Premiéra 6. prosince 2000 (ve Francii a Belgii), 20. září 2001 (v Česku)
Král tančí na IMDb
Ludvík XIV. (B. Magimel) a J. B. Lully (B. Terral)

Král tančí (franc. Le Roi danse, angl. The King is Dancing) je francouzsko-belgický historický film, jehož scénář byl sepsán podle biografie Jeana Baptiste Lullyho od francouzského spisovatele Philippa Beaussanta (Lully ou le musicien du soleil, česky: Lully, hudebník Slunce) z roku 1992. Děj filmu se točí kolem Ludvíka XIV., Molièra a Lullyho.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Děj sestává z mnoha scén (dodržující posloupnost historických událostí), které začínají uvedením Te Dea (což je "poslední" scéna, na základě které však Lully vzpomíná), při kterém si Lully probodne nohu. V okamžiku, kdy leží na operačním stole před tím, než mu lékaři amputují nohu, vzpomíná na život po boku krále. Tím začíná celý děj, konkrétně scénou, při které Lully skládá hudbu k Baletu Noci.

Balet Noci[editovat | editovat zdroj]

Lully pro krále Ludvíka XIV. skládá Ballet de la Nuit (Balet Noci), dvanáctihodinové představení (premiéra 23. února 1653 v Louvru) [1], jehož text sepsal básník Isaac de Benserade. Ludvík v představení vystupuje jakožto Slunce (Lully sám účinkoval v Baletu Noci, ale ve filmu tyto scény nejsou). V představení účinkuje také Armand de Bourbon de Conti, kterého v rámci ponižující role (musí se klanět Slunci, tedy Ludvíkovi) před plným hledištěm Ludvík zesměšňuje (oficiálně ho bere na milost za jeho spoluúčast ve frondě).

Ludvík přebírá vládu[editovat | editovat zdroj]

Po smrti kardinála Mazarina se Ludvík ujímá vlády, vyloučí matku z Královské rady spolu s princem de Conti, a vytváří si neochvějnou pozici absolutoristického vládce. Následuje scéna, kdy Ludvík tančí balet na Idylle Sur La Paix (Air pour Madame la Dauphine) od Lullyho. Znamená to pokračování spolupráce Lullyho a krále. Král miluje balet a zakládá také Akademii baletu.

Versailles[editovat | editovat zdroj]

Král se spolu s dvorem vydává na obhlídku terénu, kde nechává vystavět své budoucí hlavní sídlo - zámek ve Versailles. Dává dohromady Molièra s Lullym. Tvrdí, že mohou spolupracovat. Molière, ať sepisuje text a Lully ho má zhudebnit. Král poté dál obchází terén, který je plný bažin a močálů. Do jednoho z nich zapadne a onemocní. Léčí se, ale nic nepomáhá, matka Anna Rakouská na něj naléhá, aby přenechal de Contimu vládu. Ludvík odmítá a dál se nechává léčit (lékaři mu pouští žilou, apod.). Lully, spolu s malým orchestrem hrají v králově předpokoji, který je nechá vpustit dovnitř. Jeho stav se zlepšuje. Lullyho žena mezitím doma rodí, ale jeho to vůbec nezajímá. Jeho prioritou je pouze král.

Molière a Lully[editovat | editovat zdroj]

J. B. Lully (Boris Terral) ve filmu Král tančí

Začíná spolupráce Molièra a Lullyho, kterou si oblíbí široká veřejnost. Ludvíkova matka spolu s de Contim a klérem jsou velice proti jejich tvorbě, zvláště pak, když uvedou Tartuffa. Královna matka prohlásí, že je Ludvík bezbožník a vyvolává skandály. Král nakonec Tartuffa zakáže, na nátlak matky a kléru.

Vychází najevo, že Lully udržuje milostný poměr s Brunetem, což je jedno z pážat u dvora. Najatí lidé na ně zaútočí v nevěstinci, a páže zabijí. Při zkoušce baletu král Lullyho napomíná s tím, že nechce nic slyšet o tom, co se v noci dělo, ale ať se to již neopakuje. Mezitím umírá po operaci královna matka, poté se koná její pohřeb. Objevují se první roztržky mezi Lullym a Molièrem.

Měšťák šlechticem[editovat | editovat zdroj]

Na Ludvíkovu objednávku vzniká nová komedie, která má zesměšnit tureckého vyslance, který se u dvora krále Slunce choval neuctivě. Lully s Molièrem tak představují Měšťáka šlechticem, konkrétně právě slavnou tureckou scénu. Po představení, které se králi i obecenstvu líbí dojde k jejich definitivnímu ukončení přátelství. Lully se uzavírá před rodinou a přáteli, propadá alkoholu a upíná se pouze na krále. Vymáhá si nová a nová privilegia, např. monopol na uvádění představení.

Les Amants magnifiques[editovat | editovat zdroj]

Král při tanci v roli Apolóna špatně dopadne při piruetě a vidí, že již není schopen tančit, jako dříve. Molière dostává tuberkulózu, která se mu postupně zhoršuje, což ho přivádí na okraj králova zájmu, který chce kolem sebe mít pouze úspěšné lidi. Mezitím Molière uvádí Zdravého nemocného, po představení umírá. Lully si vyhlédl Julii (svou neteř) jako "mladou krev" pro svá další díla.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Lully představuje králi operu Isis (ve filmu je z ní zpíváno při představení Publions en tous lieux a C'est lui dont les Dieux ont fait choix) a v následující scéně operu Armide (z ní je zpíváno Que l'éclat de son nom). Při Armidě král ztrácí zájem. I Lully se totiž dostal na okraj společnosti. Následuje scéna, při které Lully leží s amputovanou nohou doma. Přichází ho navštívit neteř Julie spolu s manželkou Madeleine. Lully umírá, mezitím král ve Versailles suše prohlásí: "jak to, že dnes nehraje hudba", což značí absolutní lhostejnost o to, co se děje s Lullym (na představení Te Dea již nepřišel, ač bylo určeno pro něj - "Te Deum pro krále"). Král odchází Zrcadlovým sálem a film končí.

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Benoît Magimel Ludvík XIV.
Boris Terral Jean-Baptiste Lully
Tchéky Karyo Molière
Cécile Bois Madeleine, manželka Lullyho
Colette Emmanuelle Anne Rakouská
Johan Leysen Robert Cambert
Claire Keim Julie
Idwig Stéphane le Prince de Conti
Caroline Veyt Armande Béjart
Ingrid Rouif Madame de Montespan

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Král Slunce v boji s temnotou dejinyasoucasnost.cz

Související články[editovat | editovat zdroj]