Králík japonský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Králík japonský (plemeno).
Jak číst taxoboxKrálík japonský
popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádzajícovci (Lagomorpha)
Čeleďzajícovití (Leporida)
Rodkrálík (Pentalagus)
Binomické jméno
Pentalagus furnessi
W.Stone; 1900
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Králík japonský (Pentalagus furnessi, jap. アマミノクロウサギ 奄美野黒兔, doslovně "černý divoký amamský králík"), také známý jako králík amamský, amaninský či stromový,[2] je tmavosrstý králík, který se vyskytuje pouze na Amami Óšima a Tokunošima, dvou malých ostrovech mezi jižním Kjúšú a Okinawou v prefektuře Kagošima v Japonsku. Králík amamský je nazýván živoucí fosílií, protože obýval asijskou pevninu, na které vyhynul a zachoval se pouze na těchto dvou ostrovech, kde v současnosti žije.[3]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Strava[editovat | editovat zdroj]

Králík amamský se živí více než 29 druhy rostlin, mezi které patří 17 druhů keřů a 12 druhů bylin, ze kterých konzumuje výhonky a žaludy.[4] Také jí ořechy a kambium široké škály rostlinných druhů.[5] Králík amamský se rovněž živí kůrami stonků a větviček křovitých rostlin.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Králík amamský má krátké nohy, mohutné tělo a velké zakřivené drápy, které používá pro hrabání a lezení. Ve srovnání s jinými zajíci nebo králíky jsou uši králíka amamského výrazně menší.[6] Jeho srst je hustá a jakoby vlněná, nahoře hnědá a na bocích červeno-hnědá.[7] Má těžké, dlouhé a silné drápy, na předních tlapách jsou téměř rovné, na zadních tlapách zakřivené. Oči jsou malé ve srovnání s běžnějšími druhy králíků a zajíců. Průměrná hmotnost je 2,5–2,8 kg.[8]

Distribuce a stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Ideální prostředí pro tyto králíky je v oblasti mezi dospělými a mladými lesy. Králíci amamští obývají dospělé husté lesy kvůli ochraně a přítomnosti stravy.[9] V různých obdobích roku se stravují hustými vytrvalými travinami a bylinami v mladých lesích.[10] Proto je pro jejich život nejlepší stanoviště, ze kterého mají snadný přístup do mladých i dospělých lesů bez překážek mezi těmito dvěma typy lesů.

Počet králíků amamských se na ostrově Amami odhaduje na 2 000–4 800 kusů a 120–300 kusů na ostrově Tokuno.[11]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Králík amamský je noční živočich, který se páří od března do května a od září do prosince, vrh mívá jedno nebo dvě mláďata. Během dne matka vyhrabává díru v zemi pro svá mláďata, aby je mohla skrýt. V noci otevře vchod do otvoru, aby ho střežila před predátory (jako jsou jedovatí hadi), a pak mláďata kojí. Potom uzavře otvor tak, že ho předními tlapami utěsní půdou a rostlinným materiálem.[12] Králíci amamští spí během dne na skrytých místech, jako jsou jeskyně.[13] Zvukovými projevy připomínají tito králíci čeleď pišťuchovitých.

Ohrožené druhy[editovat | editovat zdroj]

Hrozby[editovat | editovat zdroj]

Před rokem 1921 byl lov a odchyt příčinou poklesu populace. V roce 1921 Japonsko prohlásilo králíka amamského za přírodní památku, což znemožnilo jeho lov. V roce 1963 byla úroveň ochrany zpřísněna na speciální přírodní památku, čímž byl zakázán i jeho odchyt.[14]

Pro tyto králíky je nejnebezpečnější ničení životního prostředí jako mýcení lesů nebo komerční těžba dřeva.[15] Přesto však byly povoleny projekty na výstavbu golfových hřišť a letovisek, při nichž dojde k odstranění lesů obývaných těmito králíky, protože ochrana speciální přírodní památky zakazuje usmrcení králíka, ale nikoli změnu jeho přirozeného prostředí.[16]

Králík amamský také čelí velkým hrozbám ze strany predátorů, kteří jsou hlavní příčinou poklesu populace.[17] Na ostrově Amami byla vypuštěna promyka malá (Herpestes javanicus), aby omezila populaci jedovatých hadů, jejichž počty se dramaticky zvýšily.[18]

Zachování[editovat | editovat zdroj]

V červenci 2008 vyfotografovali amamští ochránci přírody divokou kočku, jak nese mrtvolu králíka, což vyústilo v diskusi o lepších způsobech, jak kontrolovat domácí zvířata.[19] Byly provedeny pokusy obnovit stanoviště králíka amamského, ale ten vyžaduje, aby se v jejich těsné blízkosti nacházel jak dospělý, tak mladý les, a dojde-li k obnově mladého lesa, aniž by poblíž byl dospělý les, je nepravděpodobné, že jej tento králík osídlí. Návrh na zachování králíka zahrnuje obnovu přírodních stanovišť a kontrolu populace predátorů. Na jižním konci ostrova Amami jsou dospělé a mladé lesy v rovnováze, z čehož vyplývá, že by se měla chránit právě tato oblast.

V roce 1990 navrhl specialista na zajícovce z Mezinárodního svazu ochrany přírody plán ochrany.[20] V roce 1999 bylo založeno na ostrově Amami Amamské Centrum ochrany přírody ministerstva životního prostředí, které v roce 2004 označilo králíka amamského za ohrožený druh.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amami rabbit na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ https://www.biolib.cz/cz/taxon/id37756/
  3. ↑ Robinson, T.; YANG, F.; HARRISON, W. Chromosome painting refines the history of genome evolution in hares and rabbits (order Lagomorpha). Cytogenetic and Genome Research. 2002, s. 223–227. DOI 10.1159/000063034. PMID 12438803. 
  4. ↑ OHDACHI, Satoshi D.; ISHIBASHI, Yasuyuki; IWASA, Masahiro A. The Wild Mammals of Japan. [s.l.]: Shoukadoh Book Sellers, 2009. Dostupné online. ISBN 9784879746269. (anglicky) 
  5. ↑ ALVES, Paulo C.; FERRAND, Nuno; HACKLÄNDER, Klaus. Lagomorph Biology: Evolution, Ecology, and Conservation. [s.l.]: Springer Science & Business Media, 2007-12-29. Dostupné online. ISBN 9783540724469. (anglicky) 
  6. ↑ TAYLOR, Marianne. The Way of the Hare. [s.l.]: Bloomsbury Publishing, 2017-06-15. Dostupné online. ISBN 9781472909909. (anglicky) 
  7. ↑ ALVES, Paulo C.; FERRAND, Nuno; HACKLÄNDER, Klaus. Lagomorph Biology: Evolution, Ecology, and Conservation. [s.l.]: Springer Science & Business Media, 2007-12-29. Dostupné online. ISBN 9783540724469. (anglicky) 
  8. ↑ Yamada, F.; CERVANTES, F. Pentalagus fernessi. Mammalian Species. 2005, s. 1–5. DOI 10.1644/782.1. 
  9. ↑ NOWAK, Ronald M. Walker's Mammals of the World. [s.l.]: Johns Hopkins University Press, 1999-04-07. Dostupné online. ISBN 9780801857898. (anglicky) 
  10. ↑ WATARI, Yuya; NISHIJIMA, Shota; FUKASAWA, Marina; YAMADA, Fumio; ABE, Shintaro; MIYASHITA, Tadashi. Evaluating the "recovery level" of endangered species without prior information before alien invasion. Ecology and Evolution. 2013, s. 4711–4721. ISSN 2045-7758. DOI 10.1002/ece3.863. PMID 24363899. 
  11. ↑ Pentalagus furnessi (Amami rabbit) [online]. [cit. 2017-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-05-04. (anglicky) 
  12. ↑ DIXON, Kristina. Rabbits, Pikas and Dwarf Rabbits. [s.l.]: Lulu.com Dostupné online. ISBN 9781105564963. (anglicky) 
  13. ↑ REDORBIT. Amami Rabbit - Redorbit. Redorbit. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-06-19. (anglicky) 
  14. ↑ Sugimura, K., Sato, S., Yamado, F., Abe, S., Hirakawa, H., & Handa, Y. Distribution and abundance of the Amami rabbit Pentalagus furnessi in the Amami and Tokuno Islands, Japan. Oryx. 2000, s. 198–206. DOI 10.1046/j.1365-3008.2000.00119.x. 
  15. ↑ Rabbits: Habits, Diet & Other Facts. Live Science. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-05-20. 
  16. ↑ Gielen, D.; KURIHARA, R.; MORIGUCHI, Y. The Environmental Impacts of Japanese Tourism and Leisure. Journal of Environmental Assessment Policy & Management. 2002, s. 397–424. DOI 10.1142/S146433320200111X. 
  17. ↑ Pentalagus furnessi (Amami Rabbit, Ryukyu Rabbit) [online]. [cit. 2017-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-11. 
  18. ↑ Hays, W.; CONANT, S. Biology and Impacts of Pacific Island Invasive Species. 1. A Worldwide Review of Effects of the Small Indian Mongoose, Herpestes javanicus (Carnivora: Herpestidae). Pacific Science. 2007, s. 3–16. DOI 10.1353/psc.2007.0006. 
  19. ↑ SECRETARIAT, International Union for Conservation of Nature and Natural Resources; PARKS, International Commission on National. World directory of national parks and other protected areas. [s.l.]: IUCN, 1975. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ YAMADA, Fumio; CERVANTES, Fernando A. Pentalagus furnessi. Mammalian Species. 2005-12-01, s. 1–5. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-15. ISSN 0076-3519. DOI 10.1644/782.1.  Archivovaná kopie. www.science.smith.edu [online]. [cit. 2018-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-15. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Králík_japonský&oldid=23627206“