Kožlí (hrad)
| Kožlí | |
|---|---|
 Vnitřní hradba na jihovýchodě | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotický |
| Výstavba | před rokem 1318 |
| Stavebník | Kunrát z Chvojna |
| Další majitelé | Páni z Kožlí, Páni z Dubé, Šternberkové |
| Poloha | |
| Adresa | 1,5 km severovýchodně od obce, Tisem,  Česko |
| Souřadnice | 49°46′0,84″ s. š., 14°37′22,08″ v. d. |
  Kožlí | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 22450/2-168 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | www.hradkozli.cz |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kožlí je zřícenina hradu na ostrohu nad soutokem Tisemského potoka a Janovického potoka na úpatí vrchu Chlum v severovýchodním výběžku katastrálního území obce Tisem (u trojmezí s k. ú. Benešov u Prahy a Přibyšice) v okrese Benešov. Od roku 1965 je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Název hradu se poprvé objevuje v roce 1318 v predikátu Ctibora z Kožlí.[2] V roce 1363 se po Kožlí psali bratři Konrád a Heřman, píšící se doposud po nedalekém Chvojně. Majitelé Kožlí měli patronátní právo ke kostelu svatého Jakuba v blízkém Chvojenu. V rukou nebohaté nižší šlechty hrad zůstával ještě na konci 14. století, kdy je v roce 1399 uváděn jako sídlo lapků.[3]
V roce 1404 je jako majitel uveden Petr z Pětichvost, spojenec Václava IV.[4] Mezi nejvýznamnější majitele hradu patřili příslušníci rodu Libúnů z Dubé, počínaje Benešem (III.) Libúnem z Dubé, jenž se po hradě poprvé píše v roce 1414. Beneš (III.) zastával důležité politické posty a zúčastnil se také některých vítězných bitev, například bitvy u Lipan či dobývání hradu Ostromeče.[5]
Na hradě žil ještě jeho syn Beneš (IV.) Libún z Dubé, jehož ženou byla Buzka z Makova. Za jejich časů ztratil hrad svou rezidenční funkci. Na začátku 90. let 15. století se dostal do majetku rodu Šternberků, vlastnících sousední hrad Konopiště. V roce 1495 je Kožlí v rámci konopišťského panství uvedeno jako tvrz Kožlé. V průběhu 16. století hrad upadal a následně byl opouštěn. Na konci 16. století se již v písemných pramenech uvádí jako zámek pustej.[5]
V roce 1835, v rámci své letní cesty Posázavím, navštívil zříceninu Kožlí Karel Hynek Mácha. Nelze vyloučit, že hrad nakreslil, doklad se však nedochoval.[6] Lokalita je jako Kožly uvedena v soupisu Hrady spatřené.
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Hrad se skládal z předhradí a vnitřního hradu, jež byly odděleny ve skále vylámaným hlubokým příkopem. Komunikaci mezi nimi zřejmě umožňoval padací most,[7] umístěný v nevelké věži vstupní brány vysazené před linii hradby.[8] Vnitřní hrad tvořila dvoupalácová dispozice, přičemž není vyloučeno, že se jedná o nejstarší příklad v Čechách.[2] Obdélné hradní jádro se skládalo z brány, na kterou navazoval první palác. Za ním bylo nádvoří, ukončené na jihovýchodě druhým palácem. Tyto dvě stavby spojovala po obou stranách vnitřní hradba. Podél celého objektu probíhala parkánová hradba. Nejlépe dochovanou částí hradu je jihovýchodní parkánová zeď a část vnitřní hradby ve stejném směru. Zbytek tvoří převážně terénní relikty.[2] Hrad byl v nedávné době zbaven náletových dřevin.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-12-21]. Identifikátor záznamu 133395 : Hrad Kožlí, zřícenina a archeologické stopy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Kožlí, s. 286–287.
- ↑ SLABÝ, Lukáš. Hrad Kožlí. Historie lokality na základě písemných pramenů a její současný stav. Památky středních Čech. Roč. 36, čís. 1, s. 60–62.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Kouřimsko. Svazek XV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 306 s. Kapitola Kožlí hrad, s. 46–48.
- ↑ a b SLABÝ, Lukáš. Hrad Kožlí. Historie lokality na základě písemných pramenů a její současný stav. Památky středních Čech. Roč. 36, čís. 1, s. 62–65.
- ↑ MRÁZ, Bohumír. Karel Hynek Mácha: Hrady spatřené. Praha: Panorama, 1988. 246 s. S. 97.
- ↑ MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady. Svazek 2. 1972: Odeon S. 95.
- ↑ DURDÍK, Tomáš; SUŠICKÝ, Viktor. Zříceniny hradů, tvrzí a zámků: Střední Čechy. Praha: Agentura Pankrác, 2000. 207 s. ISBN 80-902873-0-1. Kapitola Kožlí, s. 76–78.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DURDÍK, Tomáš; CHOTĚBOR, Petr. Povrchový průzkum hradu Kožlí. In: Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 14. Vlašim: Muzeum Podblanicka, 1973. S. 97–111.
- PADEVĚT, Jiří. Cesty s Karlem Hynkem Máchou. Praha: Academia, 2010. 372 s. ISBN 978-80-200-1849-6.
- WETTENGL, Libor. Hrad Kožlí. České památky. 1995, roč. 6, čís. 1, s. 8–11.
- SLABÝ, Lukáš. Hrad Kožlí. Historie lokality na základě písemných pramenů a její současný stav. Památky středních Čech 36/1, 2022, s. 59–73
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kožlí na Wikimedia Commons - Kožlí na stránkách Hrady.cz
- Kožlí na stránkách Hradkozli.cz
- KROBOVÁ, Adriana. Kožlí: Hrad, který byl ve své době „in“ [online]. Český rozhlas, 2012-12-25 [cit. 2017-09-10]. (Po stopách dávných hradů a tvrzí středních Čech). Vložené audio s citacemi Augusta Sedláčka a komentáři Tomáše Durdíka. Dostupné online.
