Kozlov (Bochov)
| Kozlov | |
|---|---|
.jpg) Pohled na Kozlov od východu | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Bochov |
| Okres | Karlovy Vary |
| Kraj | Karlovarský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°6′24″ s. š., 13°1′36″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 84 (2021)[1] |
| Katastrální území | Kozlov, Pávice a Pěčkovice (9,21 km²) |
| PSČ | 364 71 |
| Počet domů | 30 (2021)[2] |
  Kozlov | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 71625 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kozlov (německy Koslau) je vesnice a část města Bochov v okrese Karlovy Vary v Karlovarském kraji. Leží přibližně v půli cesty mezi městy Bochovem a Toužimí při silnici II/198.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1365, kdy patronátní právo ke zdejšímu kostelu vykonávali Němota, Přech a Ješek.[3] Již v té době ve vsi stávala tvrz,[4] na které roku 1395 sídlil Hanuš z Ratiboře a před ním snad roku 1393 Jan Kozlovec z Kozlova. Z dalších majitelů jsou známi Jindřich připomínaný roku 1398, Fulfiš (1400) a roku 1407 Otík z Bratřence.[3] Během husitských válek vesnice patřila bratrům Romanovi staršímu a Václavovi z Kozlova,[4] z nichž Václav žil ještě roku 1456.[3]
V šestnáctém století byl Kozlov manstvím pánů z Plavna, kteří je pronajímali svým vazalům.[4] Z nich posledním byl Jan Ratibořský ze Chcebuze, od kterého panství koupil Jiří Utenhofer z Utenhofu a roku 1567 dosáhl propuštění statku z manství. Jeho synové Kozlov roku 1588 prodali svému strýcovi Jindřichovi staršímu z Utenhofu. Po Jindřichově smrti v roce 1594 statek zdědil Adam Utenhofer z Utenhofu, který se zúčastnil stavovského povstání, za což mu byl roku 1623 zabaven majetek. Panství vzápětí koupil Jan Hegner z Röesselfeldu.[3] Roku 1669 (nebo 1667[5]) se majiteli stali Štampachové, kterým panství zůstalo až do roku 1687, kdy je koupili Pikharti z Grünthalu. K dalším majitelům patřili v letech 1744–1775 Trautenbergové, po nich v období 1775–1792 rytíř František Kager ze Štampachu, kterého vystřídali Hoyerové z Blumenou a řada dalších majitelů.[5]
Období největšího rozmachu obec dosáhla na přelomu 19. a 20. století, kdy zde bydlelo přes 400 obyvatel v 98 domech. Poté nastalo období stagnace, ale přesto zde bydlelo stále více než 300 lidí v téměř stovce domů. Těžkou ránu obci (stejně jako celému pohraničí) zasadil rok 1945 a odsun původního německého obyvatelstva. Původního významu od té doby sídlo již nikdy nenabylo.
Poválečná léta byla ve znamení nového osídlování, ale i násilné kolektivizace zemědělství. V roce 1953 se obec dočkala napojení na elektrickou síť, ve stejném období byl vystavěn i vodovod. S novou dobou přišla i výstavba nového bytového domu a areálu zemědělských staveb. Počátkem šedesátých let byla průjezdná komunikace odkloněna mimo střed obce. Od sedmdesátých let nastává pozvolný úpadek. Místní národní výbor zanikl v roce 1973, pět let nato ukončila provoz malotřídní škola (budova je dnes v havarijním stavu), později vzala za své i pošta a před několika lety byl zrušen obchod se smíšeným zbožím.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 350 obyvatel (z toho 178 mužů), z nichž bylo čtrnáct Čechoslováků a 336 Němců. Kromě pěti židů byli římskými katolíky.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 353 obyvatel: jedenáct Čechoslováků, 341 Němců a jednoho cizince. S výjimkou jednoho člena církve československé a jednoho člověka bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[7]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 511 | 483 | 504 | 445 | 374 | 350 | 353 | 37 | 141 | 102 | 81 | 106 | 115 | 121 | 84 |
| Domy | 83 | 84 | 89 | 87 | 83 | 78 | 74 | 18 | 36 | 19 | 19 | 18 | 25 | 26 | 30 |
| Počet domů z roku 1961 zahrnuje domy místní části Mirotice. | |||||||||||||||
Obecní správa[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v letech 1869–1974 Kozlov byl samostatnou obcí, se kterým patřil nejprve do okresu Žlutice, ale v roce 1950 v okrese Toužim a v letech 1961–1974 opět v okrese Karlovy Vary. Od 1. ledna 1975 je částí města Bochov v okrese Karlovy Vary. V letech 1961–1974 k obci patřily Mirotice.[10]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Dominantu vsi tvoří jednolodní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Jedná se o původně gotickou stavbu připomínanou poprvé v roce 1365, později byla upravena v době renesance. V roce 1704 byla přistavěna barokní věž a k severní části lodi křestní kaple. Bohaté vnitřní zařízení, ke kterému patřil i obraz Ukřižování připisovaný Petru Brandlovi, bylo rozkradeno. V kostele zbývá mobiliář a patrová kruchta.[5] V presbytáři jsou vysoko na severní zdi zachovány dva renesanční náhrobníky s epitafy. Jde o náhrobníky Adama a Jindřicha z Uttenhoferů.[zdroj?]
Kozlovský zámek stával na vyvýšenině u původní silnice z Bochova do Toužimi. Jeho předchůdcem bývala tvrz přestavěná v 16. století na renesanční zámek. Stavba zámku přetrvala v nezměněné podobě (s výjimkou barokního zastřešení věží) až do novověku. Po roce 1918 zámek postupně chátral a byl roku 1938 částečně odstřelen a jeho zbytky odstraněny v padesátých letech dvacátého století.[5]
V obci u hřbitovní zdi jižně od kostela roste památný strom Kozlovská lípa.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ a b c d SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIII. Plzeňsko. Praha: František Šimáček, 1905. 292 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze okolo Bochova, s. 40.
- ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Kozlov – zámek, s. 160.
- ↑ a b c d VYČICHLO, Jaroslav. Kozlov – zámek [online]. Památky a příroda Karlovarska [cit. 2018-08-09]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 236.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 404.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-02]. Kapitola Karlovy Vary. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 251, 337.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KRULIŠ, Jan. Dějiny Kozlova. Bochov: Kostel Kozlov, 2015. 180 s. ISBN 978-80-260-8154-8.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kozlov na Wikimedia Commons - Kozlov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kozlově na stránkách pamatkyaprirodakarlovarska.cz
