Kozinec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o rodu rostlin. Další významy jsou uvedeny v článku Kozinec (rozcestník).
Na tento článek je přesměrováno heslo Astragalus. O kosti pojednává článek hlezenní kost.

Wikipedie:Jak číst taxobox Kozinec

Kozinec alpský (Astragalus alpinus)
Kozinec alpský (Astragalus alpinus)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bobotvaré (Fabales)
Čeleď: bobovité (Fabaceae)
Podčeleď: Faboideae
Tribus: Galegeae
Rod: kozinec (Astragalus)
L., 1753
Detail květenství kozince cizrnového (Astragalus cicer)

Kozinec (Astragalus) je velmi rozsáhlý rod rostlin z čeledi bobovité, zahrnující asi 3000 druhů. Jsou to byliny se zpeřenými listy a různě zbarvenými motýlovitými květy v hroznech. V České republice se vyskytuje celkem 7 druhů, nejběžnější je kozinec sladkolistý.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kozince jsou jednoleté nebo vytrvalé byliny, polokeře a keře. Odění rostlin se skládá z jednoduchých nebo vidličnatých chlupů. Na okrajích palistů a listenů bývají často drobné žlázky. Listy jsou lichozpeřené nebo sudozpeřené, výjimečně s lístky přeslenitými. Řapíky listů nezřídka u keřovitých druhů vytrvávají a mění se v ostny. Palisty mohou být zelené nebo suchomázdřité, přirostlé k řapíku nebo volné, nezřídka jsou také srostlé a tvoří pochvu kolem stonku. Květenství jsou úžlabní přisedlé až dlouze stopkaté hrozny s několika až mnoha květy. Květy jsou stopkaté nebo téměř přisedlé, nejčastěji žluté, bílé, modré nebo fialové, případně dvoubarevné. Kalich je zvonkovitý až trubkovitý, zakončený 5 podobnými nebo nestejnými zuby, za plodu u některých druhů nafouklý. Pavéza bývá úzká a na vrcholu vykrojená nebo řidčeji zaoblená, na bázi většinou nehetnatá. Člunek je na vrcholu nezúžený, tupý, kratší než křídla. Tyčinky jsou ve většině případů dvoubratré (9+1), s nestejně dlouhými nitkami. Semeník je přisedlý nebo stopkatý, s mnoha vajíčky a rovnou nebo zahnutou čnělkou. Lusky jsou velmi různorodé, tenké nebo kožovité, výjimečně tvrdé a připomínající oříšek, někdy nafouklé. Mohou být pukavé, nepukavé nebo pukající jen částečně. Většinou jsou na spodní straně kýlnaté a na svrchní se žlábkem. Obsahují několik až mnoho ledvinovitých semen.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod kozinec je největším rodem kvetoucích rostlin, celkově zahrnuje asi 3000 druhů. Je rozšířen téměř po celé severní polokouli. Asi 500 druhů se vyskytuje v Severní Americe, zbytek připadá na Evropu, Asii a Afriku.[1] Centrum druhové diverzity je v jihozápadní Asii. Severoamerické druhy jsou převážně vytrvalé byliny až polokeře, druhy Starého světa jsou často keřovité. Kozince obecně jsou světlomilné rostliny a rostou zejména na stepích, prériích a v polopouštních oblastech na lehkých propustných půdách a často jsou velmi odolné vůči suchu. Druhy ze západní a střední Asie jsou nezřídka ostnité nebo mají listy redukovány na fylódia či jinak modifikované jako přizpůsobení aridnímu klimatu.[2]

V České republice se vyskytuje celkem 7 druhů kozinců. Nejhojnější je kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos), rozšířený v nížinách a podhůří téměř po celém území ČR. Podobný výskyt má i o něco vzácnější kozinec cizrnovitý (A. cicer). Zbylých 5 jsou teplomilné druhy, omezené svým výskytem na nejteplejší oblasti Čech a Moravy: kozinec bezlodyžný (A. excapus), kozinec dánský (A. danicus), kozinec rakouský (A. austriacus), a kozinec vičencovitý (A. onobrychis) a pouze v Čechách kozinec písečný (A. arenarius). V minulosti se zde vyskytoval i kozinec drsný (A. asper), dnes však náleží mezi vyhynulé rostliny ČR.[3] Na Slovensku se nadto vyskytuje kozinec měchýřnatý (Astragalus vesicarius), kozinec drsnokvětý (Astragalus dasyanthus), kozinec norský (Astragalus norvegicus), kozinec alpský (Astragalus alpinus), kozinec chladnomilný (Astragalus frigidus) a kozinec poniklý (Astragalus penduliflorus).[4]

Z celé Evropy je udáváno asi 140 druhů kozinců. Nejvíce se jich vyskytuje ve Středomoří a v Rusku, resp. v bývalém SSSR.[5] Na území Alp roste celkem 22 druhů kozinců, alpínského a subalpínského stupně dosahují druhy Astragalus frigidus, A. penduliflorus, A. alpinus, A. depressus', A. norvegicus, A. australis, A. excapus, A. alopecurus, A. sempervirens a A. leontinus.[6]

Ohrožené druhy[editovat | editovat zdroj]

V Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN je v kategorii kriticky ohrožených uvedeno celkem 6 druhů kozince. Z evropských druhů je to Astragalus cavanillesii a Astragalus tremolsianus ze Španělska, Astragalus maritimus a Astragalus verrucosus ze Sardínie. Zbývající 2 druhy rostou v USA, Astragalus schmolliae v Coloradu a Astragalus sinuatus ve státě Washington. Dalších 7 druhů je vedeno jako ohrožené. Druh Astragalus nitidiflorus ze španělské provincie Murcia je považován za vyhynulý.[7]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Většina druhů kozinců obsahuje cyklitoly, např. pinitol, některé v semenech také pyridinové alkaloidy (trigonellin aj.) a toxickou neproteinovou aminokyselinu kanavanin. Kozinec sladkolistý obsahuje triterpenoidní saponiny (glycyrrhizin).[3]

A. membranaceus obsahuje isoflavonoidy (astraisoflavan, astrapterokarpan), saponiny (astragalosid) a kyselinu aminomáselnou. Kořeny kozince A. hamosus obsahují saponiny a steroidy.[8][9]

Druhy kozinců rozšířené v ČR[editovat | editovat zdroj]

Další zástupci[editovat | editovat zdroj]

Kozinec Astragalus massiliensis

Význam[editovat | editovat zdroj]

Z některých druhů kozince se získávají rostlinné slizy. Hlavním zdrojem je kozinec slizodárný (A. gummifer), pocházející z hor jihozápadní Asie. Podobně slouží i druhy A. adscendens, A. creticus, A. massiliensis a A. verus. Z naříznutých větévek a kořenů těchto rostlin vytéká klovatina bez chuti a vůně, která po několika dnech tuhne v hmotu známou jako tragant. Má využití zejména v medicíně.[10]

Některé druhy zejména asijských kozinců mají využití v medicíně. V indické medicíně jsou používány zejména druhy A. candolleanus, A. hamosus, A. sarcocola a A. strobiliferus. V tradiční čínské medicíně jsou používány kořeny A. mongholicus a A. membranaceus. V Koreji je jako léčivka často pěstován kozinec A. membranaceus.[9][11][12]

Některé druhy kozinců, např. A. membranaceus, byly testovány farmaceutickými společnostmi na přítomnost aktivátoru enzymu telomerázy, který by měl snížením degradace DNA zpomalovat stárnutí.[13]

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Polodřevnaté druhy kozinců vesměs vyžadují vápnitou štěrkovitou půdu na plném výsluní a jejich kultura je nesnadná. Nejlépe se jim daří v hlubokých skalních trhlinách. Množí se výsevem nebo dělením trsů, případně hřížením.[14][15]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b LANGRAN, Xu; PODLECH, Dietrich. Flora of China: Astragalus [online]. . Dostupné online.  
  2. a b ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison : The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0.  
  3. a b SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 4. Praha : Academia, 1995. ISBN 80-200-0384-3.  
  4. DOSTÁL, Josef. Nová květena ČSSR. Praha : Academia, 1989. ISBN 21-059-89.  
  5. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  6. AESCHIMANN, David et al.. Flora Alpina. Bern : Haupt, 2004. ISBN 3-258-06600-0.  
  7. The IUCN red list of threatened species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013, [cit. 2014-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. JOY, P.P. et al. Medicinal Plants. Kerala : Kerala Agricultural University, 1998.  
  9. a b KHARE, C.P.. Indian Medicinal Plants. New Delhi : Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5.  
  10. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  11. COL.. Medicinal Plants in China. Manila : WHO, 1997. ISBN 92 9061 102 2.  
  12. HAN, S. T. et al.. Medicinal Plants in the Republic of Korea. Manila : WHO, 1998. ISBN 92-9061-120-0.  
  13. DE JESUS, Bruno Bernardes et al. The telomerase activator TA-65 elongates short telomeres and increases health span of adult old mice without increasing cancer incidence. Aging Cell. 2011. Dostupné online.  
  14. WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha : Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6.  
  15. HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1978. 000128363.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Astragalus ve Wikimedia Commons