Kozí Hrádek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Kozí Hrádek na pomníku „Mistr Jan Hus“ (od Fr.Bílka, odhal. r. 1928 v Táboře)

Další významy jsou uvedeny v článku Kozí Hrádek (rozcestník).

Kozí Hrádek je zřícenina gotického hradu, nacházející se na levém břehu Kozského potoka, 5,5 km jihovýchodně od Tábora a 2,5 km východně od Sezimova Ústí. Pro svou spojitost se životem církevního reformátora Jana Husa byl Kozí Hrádek dne 30. března 1962 prohlášen za národní kulturní památku. Od roku 1991 je zřícenina v majetku města Sezimovo Ústí.

První zmínky o Kozím Hrádku pocházejí z roku 1377; byl v držení Vlčka z Kozího, pak Jana z Hardeka, od 1391 Jindřicha z Hradce a od roku 1406 Viléma z Újezda. Přesné údaje o pánech na Hrádku v dalších letech, zejména kolem roku 1413 nejsou známy, ale uvádějí se jména: Oldřich Vavák z Hradce, Ctibor z Kozího či Anna Mochovská. Tito byli přívrženci kazatele a reformátora Mistra Jana Husa – a právě zde od léta 1413 (a také v Ústí - od června 1414 na pozvání Jana z Ústí) Jan Hus nalezl útočiště. U Kozího Hrádku i v okolí kázal, věnoval se práci na svých dílech, dokončil zde svou významnou „Postilu“ a sepsal např. traktát "O svatokupectví", "O církvi" nebo spis "O šesti bludiech". Z jihu Čech odešel 15. července 1414 na hrad Krakovec u Rakovníka a pak nastoupil v říjnu svou poslední cestu do Kostnice, kde byl za své názory 6.července 1415 upálen.

Kozí Hrádek byl rozměrově nevelký, zhruba o velikosti asi 60 x 30 metrů (tedy necelých 2000 metrů čtverečních). Obehnán byl 140 cm silnou zdí, na východní straně s bránou. Měl 18 m hlubokou studnu a ve skále tesané sklepní místnosti. Vnitřní hrad měl také silnou zeď a 25 m vysoký věžovitý pánův palác. Celkem však byl málo chráněný terénem, prakticky jen vodními příkopy. V roce 1438 vyhořel. Historikové se ve faktech rozcházejí, ale pravděpodobně byl vyloupen a vypálen žoldnéři Albrechta II. Habsburského při obléhání Tábora, když vojsko mělo ležení u nedaleké obce Měšice.

V roce 1542 je v zemských deskách o majetku táborském zápis: „Kozí hrad pustý“. Celá staletí sloužil v širším okolí pouze jako zdroj stavebního kamene, postupně se zanášel zeminou a v terénu vznikla kamenitá homole zarostlá stromy a keři. Po roce 1886 se začalo s odkrýváním zbytků věže - zejména zásluhou historika profesora Augusta Sedláčka, pak táborského akademického spolku „Štítný“ - ale bez větších úspěchů. Situace se změnila v roce 1899, kdy se na plných 10 let ujal práce na odkrývání trosek nadšený archeolog Josef Švehla (1861-1934), řídící učitel ze Sezimova Ústí.

Odkryté torzo Kozího Hrádku bylo v první polovině 20. století odborně prozkoumáno a zakonzervováno, po roce 1970 pak byl opět v péči odborníků. Po opravných pracích na zbytku zdiva i okolním terénu je dnes zřícenina v dobrém stavu a přístupná veřejnosti.