Kovotepec
Kovotepectví je umělecké řemeslo, které se zabývá ručním tvářením kovů, většinou za studena. Mezi typické výrobky patřily ve starších dobách zejména kovové ozdobné nádoby, liturgické předměty, kovové ozdoby a někdy také sochy. Mezi příbuzná řemesla patří zlatník, stříbrník, mědikovec, klempíř, kotlář nebo kovotlačitel.
Pracovní postupy [editovat]
Základním materiálem je měděný, ve starších dobách také stříbrný, zlatý nebo výjimečně ocelový plech. Z plechu se vystřihne žádoucí tvar, který se pak zpracovává vyleštěnými tvarovými kladivy, a to jednak zvenčí budoucí nádoby ("stahování"), jednak zevnitř proti ploché desce ("planýrování"). Stahování kruhových nádob postupuje ve spirále od kraje ke středu a materiál se často žíhá, aby byl kujnější. Větší nádoby se dělají z několika částí, které se nakonec snýtují nebo svaří. Konečné zdobení a cizelování se dělá pomocí tvarových dlátek či čakanů zvenčí.
Ploché ozdoby, kování na knižní vazby a podobně se tepají přilepené na smole, nejprve zhruba zespodu, pak se obráběný kus obrátí, vyplní smolou a dokončuje svrchu ciselováním, případně rytím a leštěním.
Velké sochy se tepají po částech, nýtují, svařují a často montují na ocelové výztuže. Tak je vyrobena například Socha svobody v New Yorku z měděného plechu o síle 2,4 mm.
Historie [editovat]
Kovotepectví patří mezi nejstarší kovozpracující řemesla a nejstarší - většinou zlaté - zachované výrobky pocházejí z Řecka a z Egypta, zejména z hrobky Tutanchamonovy. Vynikající kovotepecká díla vznikala také ve středověku, u nás lze vidět například relikviář svatého Maura, uložený v Bečově. Liturgické předměty, kalichy a relikviáře, tvoří velkou část zachovaných historických kovotepeckých děl, až do poloviny 19. století však kovotepci (konváři, kotláři, mědikovci) vyráběli běžné kovové nádoby, kotle a další. Od poloviny 19. století je začaly¨nahrazovat nejprve kovotlačitelské, později lisované průmyslové výrobky, takže kovotepectví je dnes pouze umělecké řemeslo.
