Kovotepec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mykénská pohřební maska (zlato, kolem 1530 př. n. l.)
Tutanchamonova pohřební maska (zlato, kolem 1320 př. n. l.)
Kalich z Ardaghu (Irsko, 8. stol.)
Kovotepec při práci. (G. Clabots, Dinant, Belgie.

Kovotepectví je umělecké řemeslo, které se zabývá ručním tvářením kovů, většinou za studena. Mezi typické výrobky patřily ve starších dobách zejména kovové ozdobné nádoby, liturgické předměty, kovové ozdoby a někdy také sochy. Mezi příbuzná řemesla patří zlatník, stříbrník, mědikovec, klempíř, kotlář nebo kovotlačitel.

Pracovní postupy[editovat | editovat zdroj]

Základním materiálem je měkký a tažný plech o síle 0,3-2 mm (měděný, tombakový, mosazný, výjimečně ocelový, stříbrný nebo zlatý). Z plechu se vystřihne žádoucí tvar, který se pak zpracovává vyleštěnými tvarovými kladivy, a to jednak zvenčí budoucí nádoby ("stahování"), jednak zevnitř proti ploché desce ("planýrování"). Stahování kruhových nádob postupuje ve spirále od kraje ke středu a materiál se často žíhá, aby byl kujnější. Větší nádoby se dělají z několika částí, které se nakonec snýtují nebo svaří. Konečné zdobení a cizelování se dělá pomocí tvarových dlátek či čakanů zvenčí. V moderní době se ruční tváření často nahrazuje kovotlačitelskou technikou nebo lisováním, hotový výrobek se nakonec zvenčí poklepe kladivem ("martlování").

Ploché ozdoby, kování na knižní vazby a podobně se tepou přilepené na smole, nejprve zhruba zespodu, pak se obráběný kus obrátí, vyplní smolou a dokončuje svrchu ciselováním, případně rytím a leštěním.

Velké sochy se tepají po částech, nýtují, svařují a často montují na ocelové výztuže. Tak je vyrobena například Socha svobody v New Yorku z měděného plechu o síle 2,4 mm.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kovotepectví patří mezi nejstarší kovozpracující řemesla a nejstarší - většinou zlaté - zachované výrobky pocházejí z Řecka a z Egypta, zejména z hrobky Tutanchamonovy. Vynikající kovotepecká díla vznikala také ve středověku, u nás lze vidět například relikviář svatého Maura, uložený v Bečově. Liturgické předměty, kalichy a relikviáře, tvoří velkou část zachovaných historických kovotepeckých děl, až do poloviny 19. století však kovotepci (konváři, kotláři, mědikovci) vyráběli běžné kovové nádoby, kotle a další. Od poloviny 19. století je začaly¨nahrazovat nejprve kovotlačitelské, později lisované průmyslové výrobky, takže kovotepectví je dnes pouze umělecké řemeslo.