Kovadlina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Opracovávání železa kovářem pomocí kovářského kladiva na kovadlině

Kovadlina je nástroj sloužící jako podklad pro kování. Kovadlina je vyrobena z měkké oceli na níž je navařena plocha z tvrzené ocelové desky (tzv. dráha kovadliny) která se používá jako podklad při opracovávání sekáčkem nebo kladivem. Dráha kovadliny má dva pomocné otvory pro nasazení různého pomocného nářadí (zápustky s babkou). Kulaté a hranaté rohy umožňují ohýbání a odhraňování výkovku.

Základní vlastností kovadliny je pružnost a tvrdost, což umožňuje opracovávat kovy tak, že nedochází k poškozování kovadliny ani zpracovávaného materiálu.

Kovadliny se používají i k prosekávání a probíjení otvorů, k tomuto účelu se používají probíjecí desky s pomocnými otvory. Při prosekávání a probíjení otvorů je nutno dbát na to, aby dráha kovaliny (vrchní pracovní plocha) zůstala stále hladká a nepoškozená, proto se při těchto pracech dráha kovadliny obvykle kryje plechem nebo jiným vhodným materiálem.

Specielními typy kovadlin jsou rohatina a křivina.

Typy kovadlin[editovat | editovat zdroj]

Podle způsobu použití lze kovadliny rozdělit na tři základní typy, které se liší především tvarem a velikostí.

Německá (štýrská) kovadlina[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o nejpoužívanější typ kovadliny v českých zemích. Tato kovadlina má jeden kuželový roh, který slouží k ohýbání materiálu do kulovitých (zaoblených) tvarů. Její druhý konec je krátký, čtverhranný roh, který se využívá pro ohýbání materiálu do různých úhlů. Tato kovadlina se vyskytuje v mnoha velikostech, přičemž jejich váha se pohybuje mezi deseti a třemi sty kilogramy. Pokud by kovadlina vážila méně, nemá již žádný význam pro práci, neboť je příliš nestabilní, větší kovadlina není potřeba, neboť kovář ji není schopen využít. Největší kovadliny tak bývají dlouhé zhruba metr a vysoké kolem čtyřiceti centimetrů.

Francouzská kovadlina[editovat | editovat zdroj]

Tato kovadlina má dva rohy, čtvercový a kuželový. Ve francouzské kovadlině jsou dva otvory, čtvercový a kruhový. Tento typ kovadliny se v českých zemích využíval poměrně málo, jeho nevýhodou je kratší kovací plocha, jeho výhodou je větší možnost ohýbání materiálu, tato výhoda je však nepříliš podstatná, protože na německé kovadlině lze udělat to samé, při zachování větší kovací plochy.

Anglická kovadlina[editovat | editovat zdroj]

Tento typ kovadliny nemá rohy a využívá se především pro kování těžkých kusů, zcela nevhodná je na menší a přesné práce. V současné době je prakticky nepoužívaná. Tento typ kovadliny nemá žádné rohy a má řadu čtvercových otvorů, které slouží pro vkládání utínek či zápustek. Délka této kovadliny se pohybuje od padesáti do šedesáti pěti centimetrů. Výška je mezi třiceti a čtyřiceti centimetry. Absence rohů vede k tomu, že se na ní materiál těžko ohýbá.

Uchycení kovadliny[editovat | editovat zdroj]

Uložení kovadliny má velký význam, protože pokud by kovadlina nebyla v rovině, anebo byla nekvalitně osazena je práce na ní nejen výrazně méně kvalitní, ale i výrazně zvyšuje nebezpečí úrazu. Kovadlina se dříve usazovala na dubový (výjimečně bukový špalek), který byl stažen obručemi. V dnešní době se kovadliny usazují také na kovové podstavce, s podložením cca 1-2cm silnou gumou, nebo také do sudu s pískem či jeho obdoby. Špalek má co nejméně podstavec kovadliny přesahovat, jak z důvodu, aby nepřekážel při práci s materiálem, tak z ergonomických důvodů, aby záda netrpěla při práci ve zbytečném předklonu.

Výška kovadliny[editovat | editovat zdroj]

Potřebná výška kovadliny od podlahy má být přizpůsobena postavě kováře. Horní plochy by se měl dotknout zavřenou pěstí. Dotyk zavřenou pěstí má být při vzpřímené postavě kováře. Paže od ramene po loket je při tom svisle a předloktí je pokrčeno v úhlu cca 45 stupňů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kovadlina se užívá od časné doby bronzové při opracování různých druhů kovu, v Evropě se kovadliny objevily na počátku halštatského období. Z nálezů se usuzuje, že byly malé a těžké, ačkoli byly zpravidla kovové vyskytovaly se i kamenné kovadliny. Zmínky o kovadlinách se objevují v písemných památkách ze starověkého Řecka a Egypta, včetně Homérových prací. Vývoj kovadliny byl završen v období středověku, kdy se opracovávání železa stalo velmi rozšířeným.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anvil na anglické Wikipedii.

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu