Koučování

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Tento článek má znaky reklamy, předvolební agitace, propagace, sebepropagace apod.

Můžete pomoci Wikipedii tím, že obsah upravíte podle nezaujatého úhlu pohledu. O článku lze diskutovat na jeho diskusní stránce. Až do vyřešení, prosíme, tuto zprávu neodstraňujte.

Koučování (též koučing nebo koučink) je metoda poradenství a školení, pro niž je charakteristické, že trenér (kouč) nedává pevné rady a doporučení, ale hledá řešení společně s klientem. Termín pochází z anglického slovesa „coach“ (trénovat, vést).

Metoda koučování

Definice podle Psychologického slovníku

Česká definice koučování jako metody vyzdvihuje, že „dospělý člověk se nejlépe učí praxí a vlastní zkušeností", a nedirektivní přístup koučů – „metoda užívaná k taktnímu a ohleduplnému ovlivňování".

Definice podle angl. Wikipedie

Americké definice vypovídají o delší praxi: „Koučování je strukturovaný proces, řízený vztahem mezi koučem a jeho klientem." Konečným záměrem koučování je vyvinout vnitřní a vnější struktury, které lidem pomohou dosáhnout úspěchu. Koučování rozvíjí potenciál lidí rozšířením jejich smyslu pro to, co je možné. Koučování je o objevování, uvědomování si a volbě. Lidé, kteří se nechávají koučovat, chtějí vidět výsledky.

Koučování není psychoterapie. Smyslem koučování není léčba, odstraňování nedostatků nebo skrytých příčin. I když může koučování mít někdy podobný efekt jako psychoterapie, není ho dosaženo skrz psychologické a psychoterapeutické teorie, ale díky vlastní cestě, kterou si klient k výsledku najde.

Popis metody z pohledu kouče

Metoda samotná je založena na mnohaúrovňovém koučovacím procesu: Prvoplánově jde o nalezení a jasné vymezení cíle, kterého chce klient dosáhnout, s následným vyhledáváním vhodné cesty k němu. Paralelně s tímto zaměřením na cíl přichází jako „vedlejší produkt" zlepšování sebereflexe, sebedůvěry, sebevědomí, sebeúcty. Zvyšuje se schopnost rozhodovat se i přijímat větší odpovědnost. Skrze změny myšlení, postojů a zlepšování vztahu k sobě sama se rozšiřuje pole možností daného člověka. Zpřístupňují se zejména jeho vnitřní zdroje. V souvislosti s tím se zlepšují i jeho vztahy k druhým lidem (nachází pocit větší blízkosti). Podporováním pozitivní energie dochází k aktivizaci klienta, k rozvoji jeho tvořivosti a intuice. Na ještě hlubších úrovních se koučování může zabývat identitou, integritou, případně smyslem života nebo posláním. Zlepšení jednotlivých kvalit se může stát i samotným cílem koučování. Za podmínky, že klient je ochoten přijmout odpovědnost, tedy samostatně volit a rozhodovat, lze koučování považovat za univerzální metodu dosahování stanovených cílů. Koučování odstraňuje obavy, strach a stres. Řeší problém vyhoření a umí pracovat i s organizací času a sil.

Popis metody z pohledu klienta

Vedle práce s cílem spouští koučování změnu postojů a smýšlení lidí. Jde o „jasnost": klient si vyjasňuje, lépe uvědomuje, co chce, své postupy, přístupy a postoje. Koučování doposud nebývale ctí a podporuje individualitu, jedinečnost člověka. Těžiště hodnocení se pozvolna přesouvá do nitra jedince. Sebehodnocení se stává důležitější než hodnocení vnější autoritou. Vztah s koučem vytváří bezpečné podporující prostředí pro další růst člověka. Ten se pak stává aktivním tvůrcem svého života a opouští reaktivní model, ve kterém se zříká své odpovědnosti a stává se více méně obětí vnějších podmínek. Získává větší pocit moci nad svým životem, lepší odhad, větší kompetenci, pocit oprávněnosti, když je ochoten přijmout svou odpovědnost. Koučování je dobrý způsob, jak něco začít s rozmyslem měnit. Vede i k umění „sebekoučování".

Kritéria typů koučování

Podle hloubky, kterou zasahuje

1. Transakční koučování - podporuje změnu akce.
2. Transformační koučování - mění člověka samotného.

Podle oblasti života, které se dotýká

1. Profesní koučování - týkající se pracovních záležitostí.
2. Osobní koučování nebo životní koučink (Life Coaching) - zabývající se tématy soukromého života lidí.

Podle počtu osob, se kterými pracuje

1. Individuální koučink
2. Týmový (skupinový) koučink

Teoretické zdroje koučování

Koučové zpravidla kombinují svůj osobní přístup s několika různými teoriemi:

• Maslowova pyramida
• Výzkumy mozku za posledních 10 let
• Pozitivní myšlení
• Psychosyntéza Roberta Assagioliho
• Gestalt terapie
• Humanistická terapie - Carl Rogers (PCA)
• Systémový přístup
• Systemický přístup ([1])
• Ericksonovský přístup
• Neurolingvistické programování (NLP)
• Duchovno

Zakladatelé koučování

• W. Timothy Gallwey - autor metody „Inner Game“
• Sir John Whitmore - tvůrce vize „Koučovací kultury“ a metody GROW

Profesionální kouč

V koučovacím procesu jsou koučové vnímáni jako spolupracovníci, průvodci, důvěrníci, partneři. Pracují s jedinci tak, že je pomocí otázek navigují k různým úhlům pohledu na věc, dodávají podporu a povzbuzení. Kouč klientovi neradí a neovlivňuje ho svým postojem. U kouče je důležitá jeho osobní zralost.

Koučování je mladý obor, jehož kvalifikační i etické standardy rozpracovávají profesní organizace koučů:

• na světové úrovni: The International Coach Federation (ICF) ([2]) a její česká pobočka ICF Czech Chapter ([3]))
• na evropské úrovni: The European Mentoring and Coaching Council ([4])
• na národní úrovni: Česká asociace koučů ([5])

Koučovací přístup

Koučovací přístup představuje nový typ přístupu k lidem, jejich vedení a řízení. To se týká i vztahu k sobě. Vztah k druhým lidem se obvykle odvíjí od toho, jaký vztah máme sami k sobě. Jestliže koučování obecně zlepšuje vztah klienta k sobě samému, jeho sebevědomí a sebedůvěru, lze předpokládat, že se změní i jeho vztah k druhým lidem. Místo rivalizační potřeby ega se stává dominantou jednání s lidmi podpora jejich potřeb. Koučovací přístup nepoužívá přikazování, přesvědčování, ovlivňování ani kontrolu. Jeho vlivem dochází k lepší komunikaci. Užívání koučovacího přístupu ve stále širším měřítku podle Johna Whitmora přinese změnu naší „západní kultury", která se přemění z autoritativní na „koučovací kulturu". Pro svou vizi nachází podporu v tlaku, kterým na lidi působí informační věk. Kvůli nárůstu informací je nutné, aby lidé v organizacích byli schopni samostatně rozhodovat. Pak se manažeři stávají kouči svých podřízených, za současného stíráni hierarchických rozdílů postavení lidí v organizacích. Koučovací přístup lze charakterizovat jako přechod od nátlaku k volbě. Je to podpora lidské schopnosti řídit sám sebe.

Literatura

• Mohauptová, Eva: Týmový koučink. Praha: Portál (nakladatelství), 2013. ISBN 978-80-262-0350-6
• Fischer Epe, Maren: Koučování. Praha: Portál (nakladatelství), 2006. ISBN 80-7367-140-9

Odkazy

Související články

• Systemické koučování
• Životní koučink

Externí odkazy

• International Coach Federation (anglicky)
• European Mentoring and Coaching Council (anglicky)