Koučování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Broom icon.svg

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Koučování či koučink nebo koučing (z angl. coaching - "soustavně připravovat") [1] v psychologickém smyslu slova, je nový fenomén. Pojem má tři možné významy: Jádrem je metoda koučování , forma rozvoje dospělých lidí, založená na mocném způsobu učení se. Metodu užívá profesionální kouč při práci s klientem. A nakonec koučovací přístup, který je klient po nějaké době sám schopen aplikovat ve vlastním přístupu k lidem.

Obsah

[editovat] Metoda koučování

[editovat] Definice podle Psychologického slovníku

Česká definice koučování jako metody vyzdvihuje, že ..."dospělý člověk se nejlépe učí praxí a vlastní zkušeností"... A nedirektivní přístup koučů ..." metoda užívaná k taktnímu a ohleduplnému ovlivňování "...[2]

[editovat] Definice podle angl. Wikipedie

Americké definice vypovídají o delší praxi: "Koučování je strukturovaný proces, řízený vztahem mezi koučem a jeho klientem"...[3] Konečným záměrem koučování je vyvinout vnitřní a vnější struktury, které lidem pomohou dosáhnout úspěchu. Koučování rozvíjí potenciál lidí rozšířením jejich smyslu pro to, co je možné. Koučování je o objevování, uvědomování si a volbě. Lidé, kteří se nechávají koučovat, chtějí vidět výsledky.

Koučování není psychoterapie. Smyslem koučování není léčba, odstraňování nedostatků nebo skrytých příčin. I když může koučování mít někdy podobný efekt jako psychoterapie, cesta k němu nevede přes psychologické a psychoterapeutické teorie, ale klient si našel, vybudoval k výsledku vlastní cestu.

[editovat] Popis metody z pohledu kouče

Metoda samotná je založena na mnohaúrovňovém koučovacím procesu: Prvoplánově jde o nalezení a jasné vymezení cíle, kterého chce klient dosáhnout, s následným vyhledáváním vhodné cesty k němu. Paralelně s tímto zaměřením na cíl, jako "vedlejší produkt", dochází ke zlepšování sebereflexe, sebedůvěry, sebevědomí, sebeúcty. Dále schopnosti rozhodovat se a také se zvyšuje schopnost přijímat větší odpovědnost. Skrze změny myšlení a postojů a zlepšování vztahu k sobě sama se rozšiřuje pole možností daného člověka. Zpřístupňují se zejména jeho vnitřní zdroje. V souvislosti s tím se zlepšují jeho vztahy i k druhým lidem (nachází pocit větší blízkosti k druhým). Podporováním pozitivní energie dochází k aktivizaci klienta, k rozvoji jeho tvořivosti a intuice. Ještě na hlubších úrovních se koučování může zabývat identitou, integritou, případně smyslem života nebo posláním. Zlepšení jednotlivých kvalit se může stát i samotným cílem koučování. Za podmínky, že klient je ochoten přijmout odpovědnost, tedy samostatně volit a rozhodovat, lze koučování považovat za univerzální metodu dosahování stanovených cílů. Koučování odstraňuje obavy, strach a stres. Řeší problém vyhoření a umí pracovat i s organizací času a sil.

[editovat] Popis metody z pohledu klienta

Vedle práce s cílem koučování spouští změnu postojů a smýšlení lidí. Jde o "jasnost": klient si vyjasňuje, lépe uvědomuje co chce, své postupy, přístupy a postoje. Koučování doposud nebývale ctí a podporuje individualitu, jedinečnost člověka. Těžiště hodnocení se pozvolna přesouvá do nitra jedince. Sebehodnocení se stává důležitější než hodnocení vnější autoritou. Vztah s koučem vytváří bezpečné podporující prostředí pro další růst člověka. Člověk se pak stává aktivním tvůrcem svého života a opouští reaktivní model, při kterém se zříká své odpovědnosti a stává se více méně obětí vnějších podmínek. Získává větší pocit moci nad svým životem, lepší odhad, větší kompetenci, pocit oprávněnosti když je ochoten přijmout svou odpovědnost. Koučování je dobrý způsob jak začít něco s rozmyslem měnit. Vede i k umění "sebekoučování".

[editovat] Kriteria typu koučování

[editovat] Podle hloubky, kterou zasahuje

  1. Transakční koučování - podporuje změnu akce.
  2. Transformační koučování - mění člověka samotného.

[editovat] Podle oblasti života, které se dotýká

  1. Profesní koučování - týkající se pracovních záležitostí.
  2. Osobní koučování nebo životní koučink (Life Coaching) - zabývající se tématy soukromého života lidí.

[editovat] Podle počtu osob, se kterými se pracuje

  1. Individuální koučink
  2. Týmový (skupinový) koučink

[editovat] Teoretické zdroje koučování

Koučové zpravidla kombinují svůj osobní přístup s několika různými teoriemi.

[editovat] Zakladatelé koučování

  • W. Timothy Gallwey - autor metody „Inner Game“
  • Sir John Whitmore - tvůrce vize „Koučovací kultury“ a metody GROW

[editovat] Významné osobnosti koučování v ČR

[editovat] Profesionální kouč

V koučovacím procesu jsou koučové vnímáni jako spolupracovníci, průvodci, důvěrníci, partneři. Pracují s jedinci tak, že je navigují pomocí otázek k různým úhlům pohledu na věc, dávají podporu a povzbuzení. Kouč klientovi neradí a neovlivňuje ho svým postojem. U kouče je důležitá jeho osobní zralost.

Koučování je mladý obor, jehož kvalifikační i etické standardy rozpracovávají profesní organizace koučů:

  • na světové úrovni: The International Coach Federation (ICF) ([2]) a její česká pobočka ICF Czech Chapter ([3]))
  • na evropské úrovni: The European Mentoring and Coaching Council ([4])
  • na národní úrovni: Česká asociace koučů ([5])

[editovat] Koučovací přístup

Koučovací přístup představuje nový typ přístupu k lidem, jejich vedení a řízení. To se týká i vztahu k sobě. Vztah k druhým lidem se obvykle odvíjí od toho, jaký vztah máme sami se sebou. Jestliže koučování obecně zlepšuje vztah klienta sama k sobě, jeho sebevědomí a sebedůvěru, lze předpokládat, že se změní i jeho vztah k druhým lidem. Místo rivalizační potřeby ega se stává dominantou jednáním s lidmi podpora jejich potřeb. Koučovací přístup nepoužívá přikazování, přesvědčování, ovlivňování ani kontrolu. Jeho vlivem dochází k lepší komunikaci. Užívání koučovacího přístupu ve stále širším měřítku podle Johna Whitmora přinese změnu naší "západní kultury", která se přemění z autoritativní na "koučovací kulturu".[4] Pro svou vizi nachází podporu v tlaku, kterým na lidi působí informační věk. Nárůst informací vede k nutnosti, aby lidé v organizacích byli schopni samostatně rozhodovat. Pak se manažeři stávají kouči svých podřízených, za současného stíráni hierarchických rozdílů postavení lidí v organizacích. Koučovací přístup lze charakterizovat jako přechod od nátlaku k volbě. Je to podpora lidské schopnosti řídit sám sebe.

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

  1. HAIS Karel; HODEK Břetislav. Velký anglicko-český slovník. Praha : Acamedia, Nakladatelství ČSAV, 1984.  
  2. HARTL Pavel; HARTLOVÁ Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-X.  
  3. http://en.wikipedia.org/wiki/Coaching
  4. WHITMORE, John. Koučování:Management press, Praha 2005

[editovat] Související články

[editovat] Externí odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory

Varianty
Akce
Navigace
Tisk/export
Nástroje
V jiných jazycích