Kostel svatého Mikuláše (Kozojedy)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel svatého Mikuláše
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajPlzeňský
OkresPlzeň-sever
ObecKozojedy (okres Plzeň-sever)
Souřadnice49°55′45,84″ s. š., 13°32′45,96″ v. d.
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézeplzeňská
Současný majitelKozojedy
Zasvěcenísvatý Mikuláš
Další informace
Kód památky41781/4-1298 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
vstupní průčelí kostela, 2014

Kostel sv. Mikuláše v Kozojedech byl původně středověkou gotickou sakrální stavbou pocházející ze druhé poloviny 14. století. Po začlenění vesnice a zdejší farnosti do majetku cisterciáckého kláštera v Plasech prošel svatostánek na počátku 18. století rozsáhlou přestavbou, za jejíhož autora je považován Jan Blažej Santini-Aichel. V dnešní době kostel přináleží k římskokatolické farnosti Kralovice v plzeňské diecézi a představuje významnou památku obce Kozojedy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jak dokládají pramenné zdroje, stál v Kozojedech kostel sv. Mikuláše již před rokem 1363.[p 1] Jeho správu obstarávali místní faráři ve spolupráci se šlechtickými patrony. Těmi byli v průběhu 14. a 15. století střídavě páni ze Švihova a páni z Kolovrat (páni na Krašově). Na počátku 16. století připadly Kozojedy jako součást rozsáhlejšího krašovského panství Svitákům z Landštejna a později rytířskému rodu Hrobčických z Hrobčic, kteří projevovali nemalý zájem o rozvoj svých držav, a to včetně Kozojed a místního svatostánku.[p 2] Ze šlechtických rukou do církevní správy se Kozojedy přesunuly v roce 1678, kdy je společně s celým krašovským panstvím odkoupil cisterciácký řád z nedalekého kláštera v Plasech. Zdejší řeholníci v následujícím období pravidelně zastávali post kozojedských farářů. Již záhy po zisku statku se však cisterciáci v souvislosti s Kozojedy potýkali s problémy, neboť zdejší fara krátce poté vyhořela a vesnice tak musela být dočasně připojena k farnosti v Kralovicích. K obnově kozojedské duchovní správy došlo v roce 1694 a ke staronové farnosti byl nově přifařen také nedaleký kostel sv. Prokopa ve Všehrdech.[p 3] S nástupem josefínských reforem a se zrušením kláštera v Plasech v roce 1785 získala fara v Kozojedech dočasně císařský patronát, který v roce 1825 nahradil patronát knížete Klementa Václava Lotara Metternicha z Winnenburgu, jenž v daném roce bývalé klášterní statky odkoupil.[p 4]

Přestavba[editovat | editovat zdroj]

Santiniho role[editovat | editovat zdroj]

Jan Blažej Santini Aichel se řadí mezi nejvýznamnější architekty (nejen) českého baroka a mnohými historiky umění je považován za vizionáře, jenž svým specifickým, pokrokovým přístupem k architektuře překračoval tvůrčí hranice své doby. Řada z jeho děl byla úzce spojena s církevním řeholním prostředím, což se projevilo též v případě kostela sv. Mikuláše v Kozojedech. Na počátku 18. století Santini úzce spolupracoval s cisterciáckým klášterem v Plasech, konkrétně se zdejším opatem Evženem Tyttlem. Cisterciácký opat byl znám svým nadšením pro architekturu, jejíž postupy, materiály i kompozice pečlivě studoval, a v níž se sám snažil aktivně angažovat.[p 5] Santiniho služeb využíval podobně jako jeho řeholní kolegové v Sedlci u Kutné hory či benediktýni v Kladrubech ke zvelebování klášterních statků. Kromě monumentální stavby klášterního konventu v samotných Plasech, kaple Jména P. Marie v Mladoticích či poutního kostela a proboštství v Mariánském Týnci se opatova a Santiniho pozornost přenášela také na farní kostely, jež měly být v závislosti na svém stavu opraveny či vylepšeny. Typickým prvkem se stávalo nové řešení průčelí staveb a realizování věže.[p 6] Nejinak tomu bylo právě v případě kostela sv. Mikuláše v Kozojedech.

K jeho přestavbě došlo díky nedostatku finančních prostředků až mezi lety 1724-1727, tedy krátce po Santiniho smrti. Stavba, u níž je Santiniho autorství doloženo pouze nepřímo, byla patrně upravena na základě architektových starších plánů.[p 7] Realizace přestavby se ujal místní stavitel Matěj Ondřej Kondel, jenž dlouhodobě dohlížel i na jiné stavby v okolí budované podle Santiniho návrhů, což byla vzhledem k architektově vysokému pracovnímu vypětí a absenci jeho vlastní dílny poměrně běžná praxe. Kondel, původně poddaný kláštera, zůstal po celý život výrazně ovlivněn Santiniho tvorbou a zasloužil se tak nejen o posmrtné realizování některých architektových návrhů včetně kozojedského kostela sv. Mikuláše, ale sám také později projektoval stavby se zřetelným santiniovským nádechem.[p 8]

Barokní rekonstrukce[editovat | editovat zdroj]

Původní podoba kostela byla poměrně jednoduchá. Šlo o jednolodní stavbu s obdélnou lodí, trojbokým presbytářem a ploše ukončeným stropem, bez náznaků opěrného systému. Právě presbytář byl společně s většinou lodního zdiva zachován i během přestavby. Santiniho návrh vypracovaný kolem roku 1720 a realizovaný o čtyři roky později Kondelem naopak nově počítal s úpravou kostelního průčelí a stavbou nové věže dominující svatostánku. Došlo tak ke stržení západní štítové zdi, jež byla nahrazena kruchtou s podkruchtím. Ty předstupovala vysoká věž v průčelí, po jejíchž stranách bylo nově zřízeno schodiště a depozitář. Napojení této nové, prostorově širší přístavby na starší část kostela bylo řešeno elegantní, konvexní křivkou.[p 9]

Umělecky signifikantním prvkem stavby se stalo zejména nové průčelí, jehož architektonické řešení odkazuje na Santiniho specifickou tvorbu. Jeho dominantu představuje konvexní rizalit nacházející se ve středu průčelí a protáhlý do podoby osové věže se čtvercovým půdorysem. Boční strany průčelí jsou konkávně probrané a kontrastují tak s vypouklou podobou věže.[p 10] Charakter vlny však narušují zlomy v napojení na hmotu věže, jež se opticky rozpíná jak díky využití prvku zakrojených nároží, tak díky volbě mansardové, zvoncovitě ukončené báně.[p 11]

V ose průčelí zdobí stavbu erb opata Evžena Tyttla, jenž nese rok ukončení stavby – 1727. Samotná fasáda průčelí je pojata jednoduše a bez výraznějších členících prvků. Dvojice nik umístěná po bocích hlavního vstupu je doplněna symetricky rozmístěnou trojicí kruhových oken. Šambrány oken a vstupního portálu, stejně jako profilace říms a využití rustikovaných lizén přitom odkazují na Santiniho pozdní tvorbu. Jeho návrhy doplnil při realizaci přestavby stavitel Kondel o skupinu portálů v ohradní hřbitovní zdi, jež jsou však řešeny v porovnání se samotnou stavbou výrazně jednodušeji.[p 12]

Interiér kostela nese zajímavé prvky valených kleneb v předsíni a kruchtě, jež je však půdorysně dynamizována. Se Santinim je zde spojován rovněž prvek protažených říms a specifické zpracování zrcadel na plochém stropu hlavní lodě i presbytáře.[p 13] Z výzdoby kostela je nutné zmínit gotickou, polychromovanou, tzv. Kozojedskou madonu z konce 14. století, jež je řazena do okruhu tvorby Mistra žebrácké madony a svým výtvarným zpracováním vysoce přesahuje hranice regionu.[p 14]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Autorství Jana Blažeje Santiniho Aichela není v případě kostela sv. Mikuláše doloženo přímo, neboť se nedochoval žádný jím konkrétně signovaný návrh či plán stavby. Jde však o velmi pravděpodobný závěr vycházející jednak z faktu Santiniho dlouhodobé pracovní angažovanosti na panstvích plaského kláštera, jednak z výsledků pečlivého uměleckohistorického rozboru stavby a Santiniho tvorby. Do jejího okruhu kostel sv. Mikuláše přiřazuje jak Johann Joseph Morper, tak přední český odborník na Santiniho život a dílo Mojmír Horyna. Oba vnímají kozojedský kostel jako drobnou, avšak svým architektonicko-uměleckým pojetím významnou stavbu, jež je vrcholnou stopou pozdního období Santiniho tvůrčích aktivit.[p 15]

V kostele je umístěna drobná dřevěná socha Panny Marie s dítětem, zvanou Kozojedská, z dílny pražského anonymního řezbáře Mistra Žebrácké Madony. Soška byla později několikrát upravena, aby ji bylo možno oblékat do různých šatů pro nošení při procesích.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Antonín Podlaha, Posvátná místa království českého: dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v království Českém. Řada první, Arcidiecése pražská. Díl III. Vikariáty: Kralovický, Vlašimský a Zbraslavský, Praha 1909, s. 7.
  2. ↑ Karel Vratislav Hrobčický daroval v roce 1608 kostelu velkou cínovou křtitelnici, jež se v prostoru chrámu nachází dodnes. Ibidem.
  3. ↑ Ibidem, s. 9-11.
  4. ↑ Ibidem, s. 11.
  5. ↑ Mojmír Horyna, Jan Blažej Santini-Aichel, Praha 1998, s. 104.
  6. ↑ Ibidem, s. 388.
  7. ↑ Věra Naňková, Barokní architektura v západních Čechách, Umění XXIV, 1980, s. 26.
  8. ↑ Za zmínku stojí přestavba kostela sv. Jiří v Kostelci nad Mží, kostela sv. Jiří v Doubravce u Plzně či novostavba kaple sv. Jana Nepomuckého v Druztové. Mojmír Horyna, Jan Blažej Santini-Aichel, Praha 1998, s. 126.
  9. ↑ Ibidem, s. 389.
  10. ↑ Věra Naňková, Barokní architektura v západních Čechách, Umění XXIV, 1980, s. 26.
  11. ↑ Mojmír Horyna, Jan Blažej Santini-Aichel, Praha 1998, s. 126.
  12. ↑ Ibidem, s. 389-390.
  13. ↑ Ibidem, s. 389.
  14. ↑ Antonín Podlaha, Posvátná místa království českého: dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v království Českém. Řada první, Arcidiecése pražská. Díl III. Vikariáty: Kralovický, Vlašimský a Zbraslavský, Praha 1909, s. 10. Dále viz http://www.hauner.cz/GC1P27R/, vyhledáno 9. 12. 2012, 12:12.
  15. ↑ Mojmír Horyna, Jan Blažej Santini-Aichel, Praha 1998, s. 390.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království českého : Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvát. soch, klášterů i jiných pomníků katol. víry a nábožnosti v království Českém. Řada první : Arcidieceze pražská. Svazek 3. Vikariáty Kralovický, Vlašimský a Zbraslavský. Praha: Dědictví Svatojanské, 1909. Dostupné online. Kapitola Kozojedy, fara, s. 7-13. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kostel_svatého_Mikuláše_(Kozojedy)&oldid=23457686“