Kostel svatého Mikuláše (Brno)

Přidat odkazy
Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel svatého Mikuláše v Brně
Kostel svatého Mikuláše (v popředí); po levé straně se nachází morový sloup, v pozadí kostel svatého Jakuba; před kostelem je patrná budova strážnice (1866)
Kostel svatého Mikuláše (v popředí); po levé straně se nachází morový sloup, v pozadí kostel svatého Jakuba; před kostelem je patrná budova strážnice (1866)
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajJihomoravský
OkresBrno-město
ObecBrno
LokalitaNáměstí Svobody (Brno)
Souřadnice49°11′42″ s. š., 16°36′30,24″ v. d.
Map
Základní informace
CírkevŘímskokatolická
Statusfiliální kostel
Užívánízbořen
Zasvěcenísvatý Mikuláš
Datum posvěcenípřed r. 1240
SvětitelRobert
Zánik1869-70
Architektonický popis
Výstavba1. polovina 13. století
Specifikace
Umístění oltářevýchod
Stavební materiálzdivo
Další informace
Ulicenáměstí Svobody
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Mikuláše je zaniklý kostel, který se nacházel na náměstí Svobody v Brně. Jeho počátky sahají do 1. poloviny 13. století, kdy jej nechali vystavět románsky hovořící obyvatelé Brna. Kostel byl již od svých počátků filiální k nedalekému kostelu svatého Jakuba. V letech 1645–48 sloužil kapucínům jako hospic, v roce 1760 došlo k barokizaci kostela pod vedením Františka A. Grimma. Roku 1786 byl kostel zrušen a v následujících letech byl využíván jako skladiště. V letech 1869–1870 byl z náměstí odstraněn.

Na místě kostela se v letech 1964–65 a 2000 konaly archeologické průzkumy, v současné době kostel na náměstí připomíná půdorys vytvarovaný v dlažbě náměstí. Loď kostela měla čtvercový půdorys, na východní straně umístěný presbytář byl protáhlý a zakončen pěti stěnami osmiúhelníku. Kostel zdobila původně gotická protáhlá okna, z nichž byla později některá upravena do úspornější podoby.

Dějiny

Počátky kostela sahají do první čtvrtiny 13. století. Ten byl původně určen francouzsky hovořícím Valonům,[1] kteří neuměli německy ani česky. Chrám byl již od svých počátků filiálním k nedalekému kostelu svatého Jakuba na dnešním Jakubském náměstí. Podle posledních průzkumů je pravděpodobné, že na místě stavby se původně nacházel železářský výrobní areál, nejspíše kovářská dílna.[2] Po dokončení kostela a jeho vysvěcení olomouckým biskupem Robertem byl za kazatelnu dosazen románsky hovořící kněz.[3] První písemně doložená zmínka o kostelu svatého Mikuláše pochází z roku 1231, kdy Václav I. potvrzoval, že kostel nemá mít křestní, pohřební ani farní právo.[4] Chrám však už před touto zmínkou nějakou dobu stál.[3]

Svatomikulášský kostel na vedutě F. V. Korompaye z doby kolem poloviny 18. století

V roce 1353 se Jan, tehdejší rektor kostela svatého Mikuláše, rozhodl k prodeji domku, který náležel těsně ke kostelu. Jako náhradu našel prostornější dům ve Veselé ulici. V této části města však bydlelo mnoho nižší šlechty, která svým hlučným životem působila Janovi i jeho nástupci Petru Wolkensteinovi taková příkoří, že se Wolkenstein rozhodl k prodeji nového domku a přesídlil do Kramářské (Ševcovské) ulice.[5][6] Pravděpodobně někdy v tomto období, za vlády Karla IV., byla na jižní straně kostela vybudována strážnice.[7]

O dalších rektorech kostela je toho známo jen velmi málo, často je v různých kontextech zmíněno jen jejich jméno. Jedná se např. o Alberta de Crossnu či jistého Tomáše, který roku 1424 rezignoval na post rektora kostela.[8] Někdy na přelomu 14. a 15. století byl rektorem kostela Mikoláš Polák, který je znám především coby stoupenec Jana Husa.[9]

Roku 1425 kardinál a zároveň biskup olomoucký Jan XII. Železný potvrdil nadále přičlenění svatomikulášského kostela ke kostelu svatého Jakuba. Ve svém prohlášení však kardinál Jan ustanovil, že kostel svatého Mikuláše má být „beneficium manuale“ a nikoliv beneficium stálé jako doposud. To v praxi znamenalo, že kostel svatého Mikuláše má být ještě úžeji napojen na kostel svatého Jakuba – spojem mezi oběma chrámy měl být kaplan a osobu pověřenou v řízení svatomikulášského kostela má ustanovovat, odvolávat či případně sám vykonávat rektor od svatého Jakuba.[10] Někdy v průběhu 15. století kostel obdržel od občanů Brna roční důchod v podobě 15 hřiven 22 uherských dukátů.[11]

Svatomikulášský kostel na obrazu Franze Richtera z roku 1829

V roce 1645 se z kostela stal provizorní hospic (tj. malý klášter), který sloužil místním kapucínům, kteří o svůj klášter přišli v době obléhání Brna Švédy. V roce 1655 byl chrám obnoven a ze severní strany k němu byly přistavěny městské váhy, které sloužily jednak k vážení zboží za účelem placení cla, a jednak byly k dispozicím samotným obchodníkům. Z důvodu nedostatku písemných pramenů o městských váhách není přesně jisté, jak dlouho sloužily svému účelu; je pravděpodobné, že po roce 1740 svou funkci ztratily následkem vybudování císařských skladů.[12] V roce 1760 byl kostel barokně upraven Františkem Antonínem Grimmem.[4] V době vlády císaře Josefa II. byl kostel odsvěcen a proměněn ve vojenské skladiště. Za účelem „zkrášlení Velkého náměstí“ (jak se dnešní náměstí Svobody označovalo v 18. století[13]) byl kostel spolu s městskými vahami, budovou strážnice i okolními kramářskými domky v letech 1869–1870 zbořen.[10] Během demolice kostela byly pod úrovní kostela nalezeny dva náhrobní kameny, přičemž jeden z nich patřil Vojtěchu z Krosny, bývalému rektorovi kaple. Kameny byly později zasazeny do zdiva Moravského zemského muzea na Biskupském dvoře.[14] Sochy svatého Mikuláše a svatého Martina z průčelí kostela byly přemístěny na průčelí kostela svaté Máří Magdalény[15] na dnešní Františkánské ulici.

Současná podoba náměstí Svobody s patrným obrysem kostela v dlažbě (2010)

19. prosince 1944, během bombardování Brna USAAF, byla zasažena i oblast bývalého kostela. Výbuchy bomb spolu s pozdějšími výkopy inženýrských sítí značně poničily základové zdivo. Z archeologického průzkumu z roku 2000 vyplynulo, že dvě bomby dopadly přímo do prostoru presbytáře a vytvořily kráter o průměru 6 m a hloubce až 3 m. Další bomby dopadly k severní zdi a do prostoru městských vah.[16]

Archeologické průzkumy kostela proběhly v letech 1964–65 a roku 2000. Terénní dokumentace z výzkumů v 60. letech je však považována za ztracenou a krátké zprávy v ročence Přehledy výzkumů se ukázaly pro potřeby památkové péče jako málo dostatečné.[17] Hlavní průzkum archeologické lokality kostela se proto konal v roce 2000 v souvislosti s chystanou rekonstrukcí náměstí Svobody. V současné době půdorysný obrys kostela připomíná mosazná linka[18] v dlažbě náměstí a mosazná plaketní deska umístěná rovněž na dlažbě náměstí v místech, kde se nacházel presbytář.

Kostel bývá poměrně často připomínám nejrůznějšími akcemi. V roce 2009 během brněnské Noci kostelů byl kostel připomenut video projekcí a částečnou vizualizací.[19] Téhož roku byly v rámci akce „Sochy v ulicích“ umístěny po obvodu kostela velké neopracované kameny. Tento projekt Dalibora Chatrného nesl název „Kameny“ a měl připomenout svatomikulášský kostel.[20] V roce 2010 byl kostel připomenut pomocí happeningu, kdy náhodní kolemjdoucí obkreslovali zaniklé tvary kostela barevnými křídami.[21]

Popis

Jediná známá dochovaná fotografie interiéru kostela (z doby nedlouho před zánikem kostela)

Kostel byl situován ve střední části Dolního trhu (dnes náměstí Svobody) a již od počátku své existence byl zasvěcen svatému Mikuláši. O původním vzhledu kostela se nedochovaly žádné zprávy,[22] na základě archeologických výzkumů a dochovaných vyobrazení se však podařilo zrekonstruovat alespoň základní rysy kostela a jeho stavebního vývoje. Rekonstrukce původního vzhledu mimo jiné stěžuje i fakt, že do roku 1870, kdy byl kostel definitivně zbořen, se kostel nedochoval v původním stavu[22] a před samotnou demolicí je zachycen jen na několika fotografiích.[23]

Loď kostela byla čtvercového půdorysu o vnitřních rozměrech 10,3×10,3 m. Presbytář byl umístěn na východní straně a měl mírně obdélníkový půdorys, který byl ukončen pěti zdmi osmiúhelníku. Osy presbytáře dosahovaly vnitřních rozměrů 9,5 na 5,6 m.[4] Presbytář byl osvětlován díky šestici vysokých, goticky upravených oken s lomeným obloukem. Jak je patrno z mnoha dochovaných podobizen kostela, gotická okna se nacházela i na jižním průčelí kostela, než byla v době josefinských reforem výrazně snížena. Zdi kostela podpíral vnější opěrný systémem v podobě pilířů na nárožích i na jižní straně.[24]

Střecha kostela byla relativně vysoká, štít ve tvaru trojúhelníku se nacházel na její východní straně.[24] Karel Kuča uvádí, že věž kostela byla postavena v roce 1595,[4] avšak novější studie kolektivu autorů věnovaná kostelu svatého Mikuláše došla k závěru, že pozdně renesanční věž byla postavena až někdy v roce 1760.[24]

Co se týče interiéru, tam je otázka původního vzhledu ztížena tím, že dochovaný obrazový materiál z doby existence kostela zachycuje pouze exteriér kostela a z interiéru se dochovala pouze jediná fotografie. Je známo, že zatímco prostor lodi byl vybaven valenými klenbami, prostor presbytáře vymezovala klenba žebrová o dvou polích.[25]

Bezprostřední okolí kostela zahrnovalo již zmíněné městské váhy, dále budovu strážnice a několik krámků těsně přiléhající ke kostelu. Budova městských vah přiléhající těsně ke kostelu z jeho severní strany byla z počátku vybavena atikovou římsou, v době barokizace kostela v roce 1760 však římsa zanikla. V době barokních úprav byla budova dále zvýšena o polopatro vybavené malými čtvercovými okny, zbývající okna byla částečně pozvednuta výše. Budova strážnice je na dochovaných vyobrazeních zachycena jen výjimečně – jednalo se o domek se sedlovou střechou, ke kterému těsně přiléhaly krámové přístavky.[26]

Jižní strana kostela s presbytářem na fotografii z roku 1869

Pověst

Ke kostelu se vztahuje i jedna z brněnských pověstí, která se týká pokladu ukrytém v podzemních prostorách kostela. Poklad tam měl uschovat měšťan jménem Michal, který se bál o své úspory. K pokladu však nakreslil mapu, kterou po nějakém čase nalezl jistý Filip na půdě jednoho z domů na náměstí Svobody. Tento dům obýval se svým bratrem Antonínem. Bratři o nálezu nikomu neřekli a domluvili se, že se do podzemí společně vypraví sami. Den předtím, než měli do podzemí podle plánu společně vstoupit, však Antonín sebral mapu a jal se jít hledat poklad sám. Vchod do podzemí, který vedl přímo z kostela svatého Mikuláše, mu otevřel takřka hluchý kostelník. Kostelník Antonínovi přislíbil, že do večera nechá vchod do podzemí otevřený, pak že jej opět zamkne.[27]

Antonín ihned po sestupu do podzemních prostor začal hledat poklad, který se mu však nepodařilo nalézt. Nechal tedy poklad pokladem a chystal se na cestu zpět. Seznal však, že se v podzemí ztratil. Po nějaké době bloudění se mu podařilo nelézt vchod, odkud přišel, avšak ten už byl zamknut a špatně slyšící kostelník neslyšel Antonínovo bušení na dveře. Antonín se proto rozhodl jít hledat druhý vchod. Když druhého dne přišel Filip do svého domu a zjistil, že Antonín je pryč i s mapou, usoudil, že jej bratr podvedl a utekl i s pokladem. Filip se jej proto vydal hledat, snad měl namířeno do Vídně. Oba bratry už nikdo nikdy neviděl.[28]

Při archeologickém průzkumu náměstí Svobody v roce 2000 se nějaké podzemní prostory pod kostelem skutečně našly, avšak vzhledem k tomu, že primárním účelem výzkumu bylo prozkoumání základů kostela, nebyly tyto prostory podrobněji zkoumány.[29]

Reference

  1. ↑ DŘÍMAL, Jaroslav; PEŠA, Václav, et al. Dějiny města Brna 1. Brno: Blok, 1969. S. 72. Dále jen Dřímal & Peša et al. (1969). 
  2. ↑ MERTA, David; PEŠKA, Marek. Železářský výrobní areál z počátku 13. století v prostoru náměstí Svobody v Brně [formát pdf]. Brno: 2001. S. 41. Dále jen Marek & Peška (2001). Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  3. ↑ a b MERTA, David, et al. Kostel sv. Mikuláše na Dolním trhu v Brně. In: Brno v minulosti a dnes. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna. XV. Brno: Magistrát města Brna, 2001. Dále jen Merta et al. (2001). S. 107.
  4. ↑ a b c d KUČA, Karel. Brno – vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, 2000. ISBN 80-86223-11-6. S. 289. 
  5. ↑ Dřímal & Peša et al. (1969), s. 72.
  6. ↑ Merta et al. (2001), s. 107–108.
  7. ↑ Městská strážnice [online]. Archaia Brno o.p.s. [cit. 2010-03-16]. Dostupné online. 
  8. ↑ Merta et al. (2001), s. 108–109.
  9. ↑ Dřímal & Peša et al. (1969), s. 92.
  10. ↑ a b Merta et al. (2001), s. 109.
  11. ↑ Dřímal & Peša et al. (1969), s. 133.
  12. ↑ Městská váha [online]. Archai Brno o.p.s. [cit. 2010-03-16]. Dostupné online. 
  13. ↑ Náměstí svobody [online]. Encyklopedie dějin města Brna [cit. 2010-03-16]. Dostupné online. 
  14. ↑ Náměstí Svobody [online]. Brněnské podzemí [cit. 2010-03-16]. Dostupné online. 
  15. ↑ REJNUŠ, Oldřich. Kostel sv. Maří Magdaleny a klášter františkánů [online]. Brněnský Metropolitan [cit. 2010-03-16]. Dostupné online. 
  16. ↑ Merta et al. (2001), s. 115.
  17. ↑ Marek & Peška (2001), s. 33.
  18. ↑ ČEMPELOVÁ, Nikola. Scénologie náměstí Svobody. Brno: Ústav hudební vědy FF MU, 2009. Dostupné online. S. 37. Bakalářská práce. 
  19. ↑ FASUROVÁ, Hana. Brněnské kostely odhalí svá tajemství [online]. Brněnský deník [cit. 2010-03-17]. Dostupné online. 
  20. ↑ Brno Art Open – 2009 – Sochy v ulicích [online]. Dům umění města Brna [cit. 2010-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-06. 
  21. ↑ Zaniklý kostel na náměstí Svobody ožil pomocí barevných kříd [online]. ČT Brno [cit. 2010-11-17]. Dostupné online. 
  22. ↑ a b Dřímal & Peša et al. (1969), s. 80.
  23. ↑ Merta et al. (2001), s. 112.
  24. ↑ a b c Merta et al. (2001), s. 110.
  25. ↑ Merta et al. (2001), s. 111.
  26. ↑ Merta et al. (2001), s. 111–112.
  27. ↑ MAREK, Aleš. Mezi Svratkou a Svitavou : brněnské pověsti a legendy. I. Tišnov: Sursum, 2005. ISBN 80-7323-097-6. S. 81–83. Dále jen Marek (2005). 
  28. ↑ Marek (2005), s. 83–86.
  29. ↑ Marek (2005), s. 87.

Literatura

  • DŘÍMAL, Jaroslav; PEŠA, Václav, et al. Dějiny města Brna 1. Brno: Blok, 1969. 
  • KUČA, Karel. Brno – vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, 2000. ISBN 80-86223-11-6. S. 289. 
  • MERTA, David, et al. Kostel sv. Mikuláše na Dolním trhu v Brně. In: Brno v minulosti a dnes. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna. XV. Brno: Magistrát města Brna, 2001.

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kostel_svatého_Mikuláše_(Brno)&oldid=16378389“