Pražská Loreta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Loreta na Hradčanech – pohled přes Loretánské náměstí od Černínského paláce
Loreta na Hradčanech – průčelí
Loretánská kaple Panny Marie, součást Pražské Lorety
Socha na zdi Pražské Lorety
Kostel Narození Páně

Pražská Loreta či krátce Loreta je soubor staveb na východní straně Loretánského náměstí v Praze na Hradčanech, který tvoří Loretánská kaple Panny Marie, poutní ambity a Kostel Narození Páně. Na severní straně náměstí je vlastní klášter správců Lorety – kapucínů, s kostelem Panny Marie Andělské.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Svatá chýše[editovat | editovat zdroj]

Podle legendy je to domek, ve kterém žila Panna Marie v Nazaretu, který andělé při vpádu saracénů přenesli přes moře do jihoitalského Loretta. Z tohoto poutního místa se úcta šířila do celé Evropy a byly zakládány kopie či napodobeniny domku - kaple. Stavba Loretánské kaple na Hradčanech vznikla při klášteře kapucínů, kteří ji od počátku dodnes spravují. Stavba začala v roce 1626 a byla vysvěcena 25. března 1631. Výstavbu financovala hraběnka Kateřina Benigna z Lobkovic. Má být kopií kaple z italského Loretta, navržené italským architektem Giovanni Orsim, fasáda je vyzdobena sochami starozákonních proroků a výjevy z legendy o životě a domku Panny Marie Loretánské. Uvnitř je pravděpodobně vezděno několik trámů a cihel, které pocházejí přímo z italské Lorety. Kaple má na hlavním oltáři poutní sošku Loretánské černé madony, oltář zdobí stříbrné reliéfy. Stěny jsou po způsobu italské Lorety vyzdobeny fragmenty maleb.

Ambity[editovat | editovat zdroj]

Počátkem 18. století byla Svatá chýše obestavěna na půdorysu čtverce barokními ambity s obrazy svatých patronů či patronek proti nemovem a utrpení.Bylyjimi sv. Markéta Antiochejskaá, sv. Otilie, a další. S klekátky u jednotlivých zastavení, se středními a s čtyřmi rohovými kaplemi. Z nich nejproslulejší jsou kaple Extáze sv. Františka s ovbrazem od Petra a Brandla, a jihozápadní kaple s barokní španělskou sochou ukřižované svaté Starosty. Této světici podle legendy narostl plnovous na protest proti připravovanému sňatku s pohanským králem. barokní průčelí ambitu s,věží a se vstupní balustrádou bylo vystavěno podle návrhů a pod dohledem architektů Kryštofa Dientzenhofera a Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Sochařskou výzdobu Lorety vytvořil převážně Jan Ondřej Quittainer. V travnaté části dvora jsou umístěny dvě kašny se sousošími Krista vítězného mezi apoštoly a Nanebevzetí Panny Marie.

Klenotnice[editovat | editovat zdroj]

V 1. patře ambitu je od počátku 20.století vystavena část z cenné sbírky votivních a liturgických předmětů z doby pozdní gotiky, renesance, baroka a historismu. Po Svatovítském pokladu Metropolitní kapituly je druhou nejcennější chrámovou klenotnicí v České republice. Vystaveny jsou zejména barokní zlatnické památky, relikviáře, kalichy a monstrance, mj. proslulá zlatá monstrance Zlaté slunce vytvořená podle návrhu architekta Jana Bernarda Fischera z Erlachu, dále Malá a Velká perlová monstrance či Korálová monstrance. Vystaveny jsou též korunky Loretánské madony a Ježíška, nejstarší miniaturní betlém či kněžská paramenta. Klenotnici doplňuje expozice z dějin řádu menších bratří - kapucínů.

Kostel Narození Páně[editovat | editovat zdroj]

Kilián Ignác Dientzenhofer navrhl chronologicky poslední stavbu celého areálu, a to baziliku Narození Páně, kterou freskami vyzdobil Václav Vavřinec Reiner. Na hlavním oltáři je starobylý obraz Adorace Páně.

Věž se zvonkohrou[editovat | editovat zdroj]

Zvonkohra se poprvé rozezněla 15. srpna 1695. V současnosti se rozezní každou hodinu a je řízena elektronicky. Jde o největší historickou chrámovou zvonkohru v Evropě. Sestrojil ji v roce 1694 hodinář Petr Neumann ze třiceti zvonů a zvonků ulitých v Amsterdamu a umístil je do dvou pater pod cibulovitou báň hodinové věže. Na zvonkohru prý kdysi hrával český písničkář a hudební skladatel pan Karel Hašler.

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

O loretánské zvonkohře se tradují některé historickými prameny neověřené staropražské pověsti či legendy, které zaznamenali Julius Košnář, Eduard Langer, Václav Cibula či Popelka Biliánová.

  • Žena pražského pláteníka zemřela na mor. Když onemocněla i jeho dcera, prosil Pannu Marii, aby ji zachránila. Slíbil, že za to věnuje Loretě velký dar. Jeho dcera se uzdravila a vyprávěla otci, že se jí zdálo o andělích, nesoucích zvonky. Pláteník z vděčnosti pořídil loretánskou zvonohru.
  • Loretánská zvonohra zpočátku odzváněla jenom čas. Jedna chudá vdova měla 27 dětí, které jí umíraly na mor. Vždy, když některé z nich zemřelo, zazvonil jeden ze zvonků. Žalem nad všemi zemřelými dětmi nakonec zemřela i jejich matka a zvonohra jí zazvonila mariánskou píseň, kterou od té doby hraje dodnes. Pověst ve svých knihách o Praze zachytil i Jan Neruda.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Loreta ve Wikimedia Commons Loreta