Kostel svatého Linharta (Cítov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel sv. Linharta v Cítově u Mělníka
Zvonice a kostel svatého Linharta v Cítově
Zvonice a kostel svatého Linharta v Cítově
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajStředočeský kraj
OkresMělník
ObecCítov
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Diecézepražská
VikariátPodřipsko
FarnostCítov
Zasvěcenísvatý Linhart
Architektonický popis
Stavební slohrománský
baroko
Výstavba1210
Další informace
AdresaCítov, Cítov, ČeskoČesko Česko
Kód památky46768/2-1291 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Linharta je sakrální stavbaCítově v okrese Mělník. Tvoří barokní stavební komplex se zvonicí, ohradní zdí hřbitova, schodištěm a mariánským sloupem. Je památkově chráněný[1] Stojí na návrší ve středu obce při silnici Mělník – Roudnice nad Labem II/246.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mariánský sloup a zvonice s kostelem sv. Linharta v pozadí

Kostel svatého Linharta pochází z počátku 13. století. Donátorkou byla neurčená žena, která je vyobrazená na reliéfu tympanonu klečící před křížem s vyrytým tělem ukřižovaného Krista.[2] První písemná zmínka o vlastníku kostela Smilovi z Cítova pochází z roku 1268.[3] Roku 1352 byl kostel již farní. Dílčí úpravy a vybavení se datují do 2. poloviny 17. století, zásadní barokní přestavba proběhla v roce 1753, kdy byla loď prodloužena na západní straně a připojeno honosné průčelí s volutovým štítem a třemi nikami, do nichž je uprostřed vložena socha sv. Josefa s Ježíškem a po stranách sochy sv. Václava a sv. Floriána. Z původní románské stavby se zachovalo obvodové zdivo lodi, apsida, tympanon a některé další stavební prvky, které byly objeveny při rekonstrukci v roce 1943 a popsány Václavem Menclem.[4] Po ní následovaly menší opravy a úpravy; poslední oprava pochází z 90. let 20. století. Do komplexu chráněných nemovitých památek s kostelem patří i zvonice z roku 1690 (podle Ludvíka Böhma byla zvonice postavena nákladem hraběte Jana Huberta z Hartigu, to je v 1. polovině 18. století[5]), ohradní zeď a starý hřbitov, na kterém se již nepohřbívá.

Slepá románská arkáda, odkrytá roku 1943

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Zařízení je převážně barokní. Hlavní oltář má rokokovou architekturu z poloviny 18. století, s obrazem sv. Linharta ze 17. století a barokní sochy sv. Linharta a Mikuláše. Barokní kazatelna byla upravována v 19. století. V boční kapli jsou dva oltáře s reliéfy sv. Huberta a Anny. Kamenná křtitelnice s tesanými reliéfy a dřevěným víkem pochází z 1. poloviny 18. století.[6]

Samostatně jsou jako chráněné památky v obci ještě evidovány fara[7] a morový sloup se sochou Panny Marie Immaculaty z roku 1713.[8][9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 159294 : Kostel svatého Linharta. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. MERHAUTOVÁ, Anežka: Raně středověká architektura v Čechách. Academia Praha 1971, s. 102–103.
  3. Regesta diplomatica necnon epistolaria Regni Bohemiae et Moraviae II, ed. Josef Emler, Praha 1882, s. 238.
  4. MENCL, Václav: Nové nálezy na románských památkách z doby kolem roku 1210; Umění 16, 1944-1945, s. 155.
  5. BÖHM, Ludvík. Královské věnné město Mělník a okres Mělnický. Mělník: Garn (reprint 2014), 1891. 
  6. POCHE, Emanuel a kol.: Umělecké památky Čech I. Praha 1977, s.166-167
  7. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 14054 : Fara. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  8. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 133399 : Socha P. Marie. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [3]. 
  9. VÍTEK, Pavel. Kostel sv. Linharta, Cítov [online]. Praha: Hrady.cz, 2008-09-24 [cit. 2013-05-21]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]