Kosovská republika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kosovská republika
Republika e Kosovës (albánsky)
Република Косово/Republika Kosovo (srbsky)
Vlajka Kosovské republiky
vlajka
Znak Kosovské republiky
znak
Hymna: Europa
Geografie

Poloha Kosovské republiky

Hlavní město: Priština (Prishtinë, Пpиштинa)
Rozloha: 10 912 km²
Nejvyšší bod: Djeravica (Đaravica, Gjeravice, Ћepaвицa) (2656 m n. m.)
Časové pásmo: SEČ
Poloha: 42°32′ s. š., 20°50′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 1 900 000 (odhad 2014)[1]
Hustota zalidnění: 220 ob. / km²
Jazyk: albánština a srbština (oficiálně rovnoprávné),[2] regionálně bosenština, turečtina, romština.
Národnostní složení: Albánci (88 %), Srbové (7 %), Goranci, Makedonci, Romové
Náboženství: sunnitský islám, pravoslaví, katolictví
Státní útvar
Státní zřízení: republika
Mezinárodní status: částečně uznaný nečlenský stát OSN de jure součást Srbska
Vznik: 17. února 2008 (vyhlášení nezávislosti na Srbsku uznána pouze částí členů OSN)
Prezident: Atifete Jahjagová
Premiér: Hashim Thaçi
Měna: euro (EUR)
Mezinárodní identifikace
MPZ: RKS
Telefonní předvolba: +381
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Kosovská republika[3] (albánsky: Republika e Kosovës, srbsky: Република Косово/Republika Kosovo) je částečně uznaný nezávislý stát v regionu Kosova na Balkáně. Ostatní státy se v současné době k nezávislosti tohoto území vyjadřují; některé tak již učinily. Srbsko, jehož integrální součástí území dříve bylo, je i nadále považuje za své území a podle srbské ústavy tvoří Autonomní oblast Kosovo a Metohije a je nedílnou součástí Srbska.[4] Hlavním městem je Priština. Země sousedí s Albánií, Makedonií, Černou Horou a Srbskem.

Mezinárodní uznání[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam států a mezinárodních organizací podle postoje k nezávislosti Kosova.
Státy podle stanoviska k uznání nezávislosti Kosova:     Kosovo      Oficiálně uznaly nezávislost Kosova      Přislíbily uznat nezávislost Kosova v dohledném čase      Vyjádřily v této otázce neutralitu či nemají jasné nebo jednotné stanovisko      Nijak se oficiálně nevyjádřily      Odmítají jednostranný krok a vyžadují další jednání      Oficiálně odmítly uznat nezávislost Kosova

Parlament autonomní oblasti vyhlásil dne 17. února 2008 v 15:50 SEČ nezávislost na Srbsku a prohlásil Kosovo za demokratický, světský a multietnický stát,[5] oficiální orgány a představitelé Srbska však nezávislost odmítají uznat a považují oblast nadále za součást Srbska, postoj ostatních států není jednotný.

Původně kosovští Albánci plánovali vyhlásit nezávislost 10. prosince 2007, ale vzhledem k prezidentským volbám v Srbsku na začátku roku 2008 byl po konzultacích se západními mocnostmi, které nechtěly svému liberálnímu kandidátovi Tadićovi ve volbách uškodit, termín posunut.[6]

Albánci oslavující nezávislost Kosova

Nezávislost Kosova již uznalo 108[7] zemí a většina členů Evropské unie včetně Spojeného království[8], Francie a Itálie. Slovy ministryně zahraničí Riceové uznaly oficiální samostatnost Kosova i Spojené státy. S nimi také Turecko.[9] V říjnu 2008 nezávislost Kosova uznaly i Černá Hora a Makedonie, dosavadní spojenci Srbska.[10]

Proti uznání samostatného státu Kosovo vystupují zejména Srbsko, Rusko, dále například Řecko, Španělsko, Kypr, Rumunsko, Slovensko. Srbská pravoslavná církev vyzvala vládu, aby do Kosova vyslala armádu.[11]

Ministr zahraničních věcí České republiky Karel Schwarzenberg v minulosti prohlásil, že jeho úřad uzná nezávislost Kosova, až tak učiní většina evropských zemí a v případě zodpovědného chování nejvyšších kosovských činitelů.[12] Proti uznání nezávislosti se vyjádřili například prezident Václav Klaus,[13] Jiří Paroubek, Miloš Zeman, Miloslav Ransdorf,[14] z řad českých občanů se proti uznání Kosova zformovalo několik petičních výborů.[15] Vláda České republiky ale i přesto o uznání nezávislosti Kosova rozhodla, a to dne 21. května 2008Teplicích,[16][17] byť tento bod nebyl na jejím programu. Prezident Klaus dva dny po uznání Kosova Českou republikou přijal srbského velvyslance[18] a ujistil ho, že „na vztazích Čechů k Srbům se nic nemění.[19]

Podporu odtržení Kosova od Srbska přirovnávají její mnozí odpůrci k novému Mnichovskému diktátu.[20][21][22][23] Toto srovnání je však díky zcela odlišnému historickému a etnografickému kontextu kontroverzní.

Odmítání samostatnosti Kosova přirovnávají mnozí její stoupenci k souhlasu s existencí Protektorátu Čechy a Morava[24][25] v letech 1939–1945.

8. října 2008 schválilo Valné shromáždění OSN žádost Srbska, aby legálnost vyhlášení nezávislosti Kosova přezkoumal mezinárodní soudní dvůrHaagu[26], který 22. července 2010 rozhodl, že vyhlášením nezávislosti nebylo porušeno mezinárodní právo.[27]

Někteří představitelé Albánie a Kosova se vyjádřili v tom smyslu, že jejich cílem je sjednocení všech Albánců do jednoho státu, tzv. Velké Albánie, což bylo i konečným cílem UČK před bombardováním Jugoslávie. Ideu sloučit Kosovo s Albánií vyjádřil např. bývalý mluvčí UČK, nyní předseda kosovského parlamentu, Jakup Krasniqi, nebo albánský premiér Sali Berisha.[28]

Činnost Kosovského státu[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 se kosovský ústavní soud zabýval stížností, že druhý prezident Kosova Fatmir Sejdiu v rozporu s ústavou zároveň zastával prezidentský post i funkci předsedy politické strany. V září 2010 na prezidentskou funkci rezignoval.[29]

V únoru 2011 kosovský zákonodárný sbor ve třetím kole volby prostou většinou zvolil prezidentem Kosova kontroverzního magnáta Behgjeta Pacolliho, předsedu strany Aliance pro nové Kosovo, ten se ujal funkce 22. února 2011. Opoziční poslanci z Demokratické ligy Kosova a Aliance pro budoucnost Kosova volbu kvůli Pacolliho minulosti bojkotovali a následně proti volbě podali stížnost k ústavnímu soudu s tím, že sbor při volbě nebyl usnášeníschopný a někteří poslanci byli před třetím kolem zastrašováni. Ústavní soud dal stěžovatelům v březnu za pravdu a volbu zrušil. Opozici na Pacollim vadilo především to, že svým podnikáním má úzké vazby k Rusku, které samostatnost Kosova neuznává.[29]

Sedmého dubna 2011 byla parlamentem hned v prvním kole jako nová prezidentka země zvolená Atifete Jahjagová.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Geografie Kosova.

Oblast je zejména na severozápadě a jihu obklopena horami s nadmořskou výškou nad 2 000 m, zbytek tvoří rovná povodí řek a mírně kopcovitá krajina položená v průměru 400–700 m nad mořem. Nejvíce hor je na východě území (hřeben Šar planina, na východě pak hřeben Metohija). Největšími řekami zde jsou Bílý Drin, Sitnica, Jižní Morava. Nejvyšší hora Gjeravica/Đeravica, ležící u hranice s Albánií měří 2 656 m. Nejnižším bodem je Drini i Bardhe/Beli Drim 297 m na hranici s Albánií.

Oblast obsahuje rozsáhlá ložiska některých kovů a nerostných surovin jako je nikl, olovo, zinek, hořčík, lignit (až 14 miliard tun), kaolin nebo bauxit.[zdroj?]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Etnické složení Kosova

V Kosovu žije přibližně 1 900 000 obyvatel (odhad 2014), z čehož Albánci tvoří 92 %, Srbů je 5,3 %, přičemž jsou soustředěni zejména na severu země.[30] Další etnika tvoří Bosňáci, Gorani, Romové, Turci, Aškelonci a Egypťané.[1]

Politika[editovat | editovat zdroj]

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Podle CIA World Factbook se Kosovo dělí na 30 obcí (albánsky komuna, pl. komunat, srbsky општина opština, pl. општине opštine). Srbská vláda dělí území Kosova rovněž na obce, i když v některých případech se hranice působnosti obcí liší (např. chybí obec Mališevo a okolní obce mají jiné hranice). Albánské názvy obcí se objevují v několika mluvnických variantách (alternující přípony ë/a, 0/u a 0/i). Kromě toho byly mnohé albánské názvy změněny. Většinou šlo o nahrazení pouhého albánského přepisu srbského názvu novým názvem čistě albánským.

Pod správou OSN byly obce seskupeny do 7 okresů (albánsky rajoni, srbsky округ okrug). Alternativně se v různých pramenech objevují i jiné názvy těchto územněsprávních celků: distrikt (anglicky district, albánsky rreth, srbsky дистрикт distrikt), popř. dokonce albánsky komuna nebo regjion.

Podle článku 12 kosovské ústavy jsou základní územní jednotkou místní správy obce (opštine, komunat).

Následující seznam obcí uvádí nejdříve nový albánský název, za ním případně v závorce starý albánský název, potom srbský název cyrilicí a latinkou.

  • Besjanë (Podujevë) / Подујево / Podujevo [19]
  • Burim (Istog) / Исток / Istok [06]
  • Dardanë (Kamenicë) / Косовска Каменица / Kosovska Kamenica [08]
  • Deçan / Дечани / Dečani [01]
  • Drenas (Gllogoc) / Глоговац / Glogovac [04]
  • Ferizaj / Урошевац / Uroševac [26]
  • Fushë Kosovë / Косово поље / Kosovo polje [10]
  • Gjakovë / Ђаковица / Đakovica [03]
  • Gjilan / Гњилане / Gnjilane [05]
  • Kaçanik / Качаник / Kačanik [07]
  • Kastriot (Obiliq) / Обилић / Obilić [16]
  • Klinë / Клина / Klina [09]
  • Leposaviq / Лепосавић / Leposavić [11]
  • Lipjan / Липљан / Lipljan [12]
  • Malishevë / Малишево / Mališevo [13]
  • Mitrovicë / Косовска Митровица / Kosovska Mitrovica [14]
  • Novobërdë / Ново Брдо / Novo Brdo [15]
  • Pejë / Пећ / Peć [18]
  • Prishtinë / Приштина / Priština [20]
  • Prizren / Призрен / Prizren [21]
  • Rahovec / Ораховац / Orahovac [17]
  • Sharr (Dragash) / Драгаш / Dragaš (Gora) [02]
  • Shtërpcë / Штрпце / Štrpce [23]
  • Shtime / Штимље / Štimlje [24]
  • Skenderaj / Србица / Srbica [22]
  • Theranda (Suharekë) / Сува Река / Suva Reka [25]
  • Viti / Витина / Vitina [27]
  • Vushtrri / Вучитрн / Vučitrn [28]
  • Zubin Potok / Зубин Поток / Zubin Potok [29]
  • Zveqan / Звечан / Zvečan [30]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Kosova.

Před vleklými nepokoji, bombardováním a válkou byl rozvinut těžební a cementárenský průmysl, hlavní složkou ekonomiky bylo přesto ale stále zemědělství. Kosovská válka zemi, která již tak patřila mezi nejchudší regiony v Evropě, znatelně poškodila i z ekonomického hlediska - situace se však od jejího konce ubírá příznivým směrem (Kosovo je ve stabilnější pozici, je patrné lepší investiční klima i samotný zájem zahraničních podnikatelských subjektů [31]).

Oficiálním platidlem v zemi je Euro, stejně jako v Černé Hoře, přestože Kosovo není členem eurozóny (kromě toho Kosovo však je členem jak Mezinárodního měnového fondu, tak Světové banky). Dříve se zde používala německá marka a ještě před ní oficiální jugoslávský dinár. V některých srbských enklávách v Kosovu – například v Kosovské Mitrovici – je dodnes aktivně používaným platidlem srbský dinár.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b CIA The World Factbook - Kosovo [online]. CIA, rev. 31. březen 2014, [cit. 2014-05-13]. Dostupné online. (angličtina) 
  2. http://www.assembly-kosova.org/common/docs/ligjet/2006_02-L37_sr.pdf
  3. http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/kosovo/index.html Oficiální název státu dle Ministerstva zahraničí
  4. Ústava Srbska, (srbsky)
  5. Deklarace nezávislosti Kosova, 17. 2. 2008 (anglicky)
  6. KOŠŤÁL, Martin. Globalisté útočí : od „humanitárního“ bombardování po samostatný narkostát KOSOVO. Vyd. 1. Praha : Kontingent Press, 2008 108 s., [8] s. obr. příl ISBN 978-80-254-2469-8. s. 82
  7. Seznam států a mezinárodních organizací podle postoje k nezávislosti Kosova
  8. Odpověď Srbů Česku: Odvolali kvůli Kosovu velvyslance [online]. Praha: Aktuálně.cz, 23. 5. 2008. Dostupné online. (česky) 
  9. USA uznaly nezávislost Kosova, ČTK, 18. 2. 2008
  10. [Nezávislé Kosovo uznali i spojenci Srbska Černá Hora a Makedonie], iDnes.cz, 10. 10. 2008, ČTK
  11. Kosovo vyhlásilo nezávislost a už létají kameny, iDnes 17. 2. 2008
  12. Schwarzenberg: Kosovo uznáme, až tak učiní valná většina států EU, ČTK, 18. 2. 2008
  13. Klaus nepodporuje uznání Kosova, novinky.cz, 17. 2. 2008
  14. Nezávislost Kosova vzbudila nadšení i odpor, iDnes.cz, 17. 2. 2008
  15. Vláda nemohla uznání Kosova lépe načasovat, Britské listy, 22. května 2008
  16. Tisková zpráva na serveru Úřadu vlády ČR, kterou vláda ČR uznává nezávislost Kosova
  17. Zpráva o uznání nezávislosti Kosova Českou republikou na blic.co.yu
  18. Stydím se, řekl Klaus o uznání Kosova [online]. iDNES.cz, rev. 23. května 2008. Dostupné online. (česky) 
  19. Václav Klaus: Jak jsem se styděl [online]. iDNES.cz, rev. 24. května 2008. Dostupné online. (česky) 
  20. Štěpán Kotrba: Kosovo: Země Dohody i země Osy podepisují nový Mnichov
  21. Czech diplomat likens Kosovo crisis to Munich 1938
  22. Stanislav Kliment: Mnichované
  23. Mary Mostert: Bush's Kosovo policy, like Chamberlain's Munich policy, could lead to war
  24. Člověk v tísni
  25. Česká televize
  26. OSN poslala kauzu Kosovo k haagskému soudu [online]. aktuálně.cz, 2008-10-08. Dostupné online. (česky) 
  27. Soud v Haagu: Kosovo je legitimní stát [online]. lidovky.cz, 2010-07-23, [cit. 2010-08-20]. Dostupné online. (česky) 
  28. Šéf kosovského parlamentu podpořil ideu Velké Albánie [online]. novinky.cz, 2010-01-01, [cit. 2010-06-16]. Dostupné online. (česky) 
  29. a b Volba prezidenta Kosova byla protiústavní, v sále sedělo málo poslanců, 20. 3. 2011, stf (Petr Štefan)
  30. Enti i Statistikës së Kosovës [online]. Statistický úřad republiky Kosovo, [cit. 2008-05-27]. Dostupné online. (angličtina) 
  31. Businessinfo.cz - Kosovo: investiční klima [online]. [cit. 2013-12-03]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DIENSTBIER, Jiří. Daň z krve. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-585-4. (česky) 
  • ŠTĚPÁNEK, Václav. Jugoslávie – Srbsko –Kósovo. Kosovská otázka ve 20. století. Brno : Masarykova univerzita, 2011. ISBN 978-80-210-5476-9. (česky) 
  • GIRGLE, Patrik. Kosovo. Praha : Libri, 2006. ISBN 80-7277-330-5. (česky) 
  • DVOŘÁK, Martin. Kosovo na vlastní kůži. [s.l.] : Studio No-Ban, 2000. ISBN 80-238-6538-2. (česky) 
  • ACHTERHUIS, Hans. Politika dobrých úmyslů. Brno : Barrister & Principal, 2002. ISBN 80-85947-78-1. (česky) 
  • IGNATIEFF, Michael. Virtuální válka. Praha : Themis, 2001. ISBN 80-7312-001-1. (česky) 
  • Савременици о Косову и Метохији 1852-1912, избор, предговор и објашњења Душан Т. Батаковић, Београд : Српска књижевна задруга, 1988. ISBN 86-379-0083-6
  • Dušan T. Bataković, The Kosovo Chronicles, Plato Books, Belgrade 1992.
  • R. Petrović, M. Blagojević, The Migration of the Serbs and Montenegrins from Kosovo and Metohija, SASA, Belgrade 1992,
  • Kosovo. La spirale de la haine, L'Age d'Homme, Lausanne 1998.
  • Kosovo-Kosova. Confrontation or Coexistence, Nijmegen: University of Nijmegen & Political Cultural Centre 042 1996.
  • Kosovo. Avoiding Another Balkan War,Thanos Veremis & Evangelos Kofos, (eds.), Athens:Eliamep & University of Athens, 1998.
  • Kosovo. Contending Voices on Balkan Interventions, William Joseph Buckley, ed.,William B. Eerdmans, Grand Rapids, Michigan & Cambridge U. K 2000
  • Kosovo and Metohija. Living in the Enclave, D. T. Bataković (ed.), Institute for Balkan Studies, Belgrade 2007, 314 p. ISBN 978-86-7179-052-9
  • Jean-Arnault Dérens, Kosovo. Année zéro, préface de Marek Antoni Nowick,i Paris: Paris-Méditerranée, 2004.
  • Dušan T. Bataković, Kosovo. Un conflit sans fin? Lausanne: L'Age d'Homme 2008. 322 p. ISBN 978-2-8251-3875-5
  • Dušan T. Bataković, Serbia's Kosovo Drama. A Historical Perspective, Belgrade: Čigoja Štampa, 2012, 369 p. ISBN 978-86-7558-903-7

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu