Kosmodrom Kapustin Jar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kosmodrom Kapustin Jar (rusky Капустин Яр), dříve nazýván také Stáncija Volgograd, je základna určená mj. pro starty raket, sond a družic, vybudovaná v Sovětském svazu po II. světové válce. Má přidělenou zkratku KJ.

Oficiální název byl zprvu Ústřední vědecko-výzkumný polygon Ministerstva ozbrojených sil SSSR (rusky Центральный научно-испытательный полигон Министерства воопуженых сил СССР), později 4. státní ústřední polygon (4. GCP,rusky 4-й Государственный центральный полигон (4-ГЦП)), v současnosti 4. státní zkušební polygon MO RF (rusky 4-й Государственный межвидовый испытательнй полигон МО РФ).[1]

Umístění[editovat | editovat zdroj]

Základna byla postavena zhruba 150 km na jihovýchod od města Volgograd. Střelecký sektor (plocha dopadu zbytků raket a těles) je orientován směrem k Aralskému jezeru, tedy na východ. Jedna se o základnu malou, celý komplex je umístěn na ploše 96x65 km blízko městečka Kapustin Jar.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rakety pro vojáky[editovat | editovat zdroj]

O založení raketové střelnice bylo roznodnuto 13. května 1946.[1] Stalin rozhodl, že ukořistěné německé rakety nelze zkoušet v Německu, proto bylo nutné postavit základnu novou v Rusku. Skupina generálmajora Vasilije Ivanoviče Voznjuka provedla výběr vhodných míst, ve finále zůstaly dvě alternativy - Kapustin Jar v Astrachaňské oblasti a stanice Naurskaja Grozněnské oblasti.[3] Vojáci považovali z hlediska dopravy, financí i nároků na přesidlování obyvatelstva ze střeleckého sektoru za výhodnější Naurskou.[3] Přesto byl rozhodnutím vlády a ÚV z 3. června 1947 vybrán Kapustin Jar, generál Vozňjuk se stal prvním náčelníkem polygonu.[3]

Výstavba začala 20. srpna 1947 a už 18. října odstartovala první balistická raketa v Sovětském svazu, šlo o německou V-2.[1] Testovány byly rakety R-1 (poprvé úspěšně 17. září 1948), R-2, R-5, R-12, R-14 a mnoho dalších. Na základnu často dojížděli ruští konstruktéři raket, mj. i Sergej Koroljov a Valentin Gluško, kteří měli svou vývojovou kancelář v Podlipkách - Kaliningradu (dnes město Koroljov).[4] Od roku 1947 startovaly z Kapustin Jaru i rakety geofyzikální (první byla V-2 vybavená vědeckými přístroji) a meteorologické.[3] Do založení kosmodromu Bajkonur byl Kapustin Jar jediným místem zkoušek balistických raket v SSSR. Když se Koroljov rozhodl pro stavbu mezikontinentální vícestupňové rakety R-7, bylo nutné hledat a vybudovat základnu větší. Proto byl vybudován v roce 1955 odlehlý kosmodrom Bajkonur.[4] Kapustin Jar však zůstal v provozu.

Rakety pro Kosmos[editovat | editovat zdroj]

První úspěšný start kosmického nosiče proběhl 16. března 1962 (po neúspěšných pokusech 21. října a 21. prosince 1961), raketa Kosmos-2 tehdy vynesla družici Kosmos 1.[1][3] Kosmodrom byl používán pro starty menších vědeckých družic programů Kosmos, od roku 1969 Interkosmos i zahraničních (indické Ariabhata a Bhaskara, francouzská Signe 3).[3] Družice byly vynášeny raketami Kosmos-2, -2M a -3M.[1] V 80. letech zde probíhaly rovněž zkoušky modelů raketoplánu BOR.[1] Celkem do konce roku 2008 z kosmodromu odstartovalo 101 kosmických nosičů, z toho 85 úspěšně.[1]

Snížení počtu vypouštěných malých družic a takřka úplné přerušení zkoušek raket středního doletu po podepsání odzbrojovacích dohod 80. let vedly k uzavření a zakonzervování kosmodromu roku 1988.

Po desetileté pauze byl roku 1998 obnoven provoz kosmodromu. 28. dubna 1999 po dlouhé době vynesla raketa Kosmos-3M družice ABRIXAS a MegSat-0.[5] Téhož roku byly do Kapustin Jaru přemístěny útvary z raketových střelnic z Emby a Sary-Šaganu.[3] Na další kosmický start Kapustin Jar čekal do 19. června 2008 kdy raketa Kosmos-3M vynesla sérii šesti telekomunikačních družic Orbcomm.[6]

Dne 28. prosince 2013 byla ze základny vystřelena v rámci testování starší mezikontinentální balistická raketa Topol (SS-25), dopadla do stanoveného cíle.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g VÍTEK, Antonín, a kol. SPACE 40 [online]. Praha: [cit. 2009-02-12]. Kapitola Kapustin Jar. Dostupné online.  
  2. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmodromy SSSR, s. 112.  
  3. a b c d e f g JAN, Sereda. Капустин Яр [online]. Sankt Petěrburg: 2000-2007, [cit. 2009-02-12]. Kapitola История полигона Капустин Яр. Dostupné online.  
  4. a b PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha : Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. Kapitola Dlouhá cesta, s. 19.  
  5. SPACE 40 [online]. [cit. 2009-02-12]. Kapitola Přehled družic a sond úspěšně vypuštěných v roce 1999.  
  6. SPACE 40 [online]. [cit. 2009-02-12]. Kapitola Přehled družic a sond úspěšně vypuštěných v roce 2008.  
  7. Novinky, ČTK. Rusko provedlo úspěšný test mezikontinentální rakety Topol. Novinky.cz [online]. 2013-12-27 [cit. 2013-12-28]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]