Korjačtina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Korjačtina
RozšířeníRusko
Počet mluvčích3 019
Klasifikacečukotsko-kamčatské jazyky
Písmocyrilice
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2není
ISO 639-3kpy
Ethnologuekpy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Korjačtina je jazyk z malé izolované čukotsko-kamčatské rodiny, kterým hovoří Korjaci[1], malý národ sídlící na ruském Dálném východě, především na Kamčatském poloostrově. Při sčítání lidu v roce 2002 uvedlo znalost korjackého jazyka 3 019 osob, tedy 34,5 % z celkového počtu Korjaků v Rusku.[2] Procento Korjaků, kteří jazyk bez potíží ovládají, je však patrně mnohem nižší, podle některých odhadů jen 5,4 %.[3]

Gramatika[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska morfologické typologie se korjačtina řadí k aglutinačním jazykům s výskytem sufixů, prefixů i cirkumfixů (tedy afixů složených z prefixové a sufixové části). Oproti příbuzné čukotštině zde existuje navíc opozice dvojného a množného čísla (čukotský příznak plurálu -t odpovídá korjackému duálu, zatímco korjacký plurál nemá v čukotštině ekvivalent) a specifické pádové formy. Základní větná konstrukce je ergativní. Podobně jako v dalších ergativních jazycích existují u sloves dva typy časování: podmětné a podmětně-předmětné, jehož tvary vykazují shodu s osobou a číslem podmětu i předmětu. Slovesa mají čas přítomno-minulý, předminulý, minulý II, budoucí I a budoucí II; způsob oznamovací, rozkazovací a subjunktiv. Větný slovosled je relativně volný.[3]

Dialekty[editovat | editovat zdroj]

Korjačtina se rozpadá do řady dialektů, např. čavčuvenský, apukinský, itkanský, kamenský, parenský, karaginský nebo palanský; ne všechny jsou vzájemně srozumitelné.[4] Za dialekt byla považována také aljutorština, dnes zpravidla chápaná jako samostatný jazyk,[5] k němuž jsou v širším smyslu přiřazovány i některé dialekty původně chápané jako korjacké (palanský, karaginský).[6] V rámci čukotsko-korjacké skupiny se vymezují tzv. j-dialekty (čavčuvenský a další), t-dialekty (aljutorské) a r-dialekty (čukotské), označované podle korespondujících hlásek v jednotlivých dialektech (srovnej např. korjacké jin’e-k, aljutorské tin’a-k a čukotské rin’e-k, vše s významem „létat“).[6]

Abeceda[editovat | editovat zdroj]

První korjacká abeceda vycházející z latinky byla vytvořena pro čavčuvenský dialekt v roce 1931. O pět let později vznikla nová abeceda na bázi azbuky, která se používá dosud:

А а Б б В в В' в' Г г Г' г' Д д Е е
Ё ё Ж ж З з И и Й й К к Ӄ ӄ Л л
М м Н н Ӈ ӈ О о П п Р р С с Т т
У у Ф ф Х х Ц ц Ч ч Ш ш Щ щ Ъ ъ
Ы ы Ь ь Э э Ю ю Я я

Používání jazyka v současnosti[editovat | editovat zdroj]

Dnes se korjačtina vyučuje na prvním stupni základních škol, na pedagogické škole v městě Palaně, na Institutu národů Severu pedagogické univerzity A. I. Gercena v Petrohradu.[7] V korjackém jazyce existuje pravidelné rádiové a televizní vysílání (z Palany). Články v korjačtině občas vychází i v regionálním deníku Narodovlastije. Ve všech médiích se používá čavčuvenský dialekt, který nemusí být všem mluvčím korjačtiny bez problémů srozumitelný.[8]

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Číslovky[editovat | editovat zdroj]

Korjacky Česky
ыннэн jeden
ӈыччеӄ dva
ӈьыёк tři
ӈыяӄ čtyři
мыллыӈэн pět
ыннaнмыллыӈэн šest
ӈыяӄмыллыӈэн sedm
ӈыёӄмыллыӈэн osm
ӄоньг'aйчыӈкэн devět
мынгыткэн deset

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LEWIS, M. Paul. Ethnologue: Languages of the World. Language family trees. Chukotko-Kamchatkan. 16. vyd. Dallas: SIL International, 2009. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Всероссийская перепись населения 2002 года. Национальный состав и владение языками, гражданство. Распространенность владения языками (кроме русского) [online]. Федеральная служба государственной статистики, 2002 [cit. 2010-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-03. (rusky) 
  3. a b The Koryak language [online]. Endangered Languages of Indigenous Peoples of Siberia [cit. 2010-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-25. (anglicky, rusky) 
  4. Коряки [online]. Ассоциация коренных малочисленных народов Севера, Сибири и Дальнего Востока Российской Федерации [cit. 2010-08-23]. Dostupné online. (rusky) 
  5. LEWIS, M. Paul. Ethnologue report for language code: kpy. 16. vyd. Dallas: SIL International, 2009. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b The Aliutor language [online]. Endangered Languages of Indigenous Peoples of Siberia [cit. 2011-03-30]. Dostupné online. (anglicky, rusky) 
  7. ANTTIKOSKI, Esa. Корякский язык [online]. Языки народов России в Интернете [cit. 2011-03-30]. Dostupné online. (rusky) 
  8. KING, Alexander. Koryak Languages [online]. 2002-03-27 [cit. 2011-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-10.