Konzervativní strana (Spojené království)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Conservative Party
Konzervativní strana
Datum založení: Toryové1678
moderní strana – 1912
Předseda: David Cameron
Sídlo: Millbank 30, Londýn
Ideologie: Konzervatismus
Britský unionismus
Euroskepticismus, Neokonzervatismus, Zelený Konzervatismus, Pravice, Střed (za Camerona)
Evropská strana: Evropští konzervativci a reformisté
Politická skupina EP: AECR
Barvy: Modrá
Zisk mandátů ve volbách
Dolní sněmovna:
305 / 650
Sněmovna lordů:
222 / 754
Evropský parlament:
19 / 73
Londýnské shromáždění:
9 / 25
Skotský parlament:
15 / 129
Velšské shromáždění:
14 / 60
Místní samospráva:
8300 / 20565
Oficiální web
www.conservatives.com/
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Konzervativní a unionistická strana (anglicky Conservative and Unionist Party), která je spíše známá jako Konzervativní strana (Conservative Party). Jde o pravicovou politickou stranu ve Velké Británii. Moderní forma strany se vytvářela v první polovině 19. století. Je nástupcem strany Toryů, která byla založena roku 1678 a její členové bývají často označováni jako Toryové. Na počátku 20. století byla také známá jako Unionistická strana, poté vytvořila spojenectví s částí Liberální strany, označovanou jako Liberální unionisté, která nesouhlasila se zbytkem své strany v otázce irské autonomie.

Konzervativní strana vládla Spojenému království po dvě třetiny 20. století. Současným předsedou je David Cameron; pod jeho vedením strana zvítězila ve volbách v roce 2010.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kořeny strany pochází z frakce, která v 18. století vznikla ve straně Whigů a soustředila se kolem Williama Pitta mladšího. Původně byli označováni jako nezávislí Whigové a po Pittově smrti se začali označovat Toryové. Jednalo se o narážku na Torye, politickou skupinu, která existovala od roku 1678, ale neměla organizační vztah ke skupině Pittových spojenců. Asi od roku 1812 se pojem Toryové začal používat pro novou stranu. Ve 20. letech pak George Canning poprvé pro stranu použil termín konzervativní. Oficiálně byl tento název přijat okolo roku 1834 v době, kdy byl jejím vůdcem Robert Peel a v souvislosti s vydáním Tamworthského manifestu.

Rozšíření volebního práva přimělo stranu popularizovat svou koncepci pod vedením Edwarda Smith-Stanleye a Benjamina Disraeliho. Roku 1888 byla vytvořena aliance s Liberálně unionistickou stranou a pod vedením Roberta Cecila a Arthura Balfoura vládla následujících téměř dvacet let až do drtivé porážky roku 1906, kdy ve straně došlo k rozkolu v otázce volného obchodu.

V období první světové války se konzervativci zapojili do koaliční vlády za účasti všech stran, jejíž funkční období skončilo roku 1922. Rozchod iniciovali Andrew Bonar Law a Stanley Baldwin a konzervativci byli vládní stranou až do roku 1931, kdy vstoupili do vlády národní koalice, která později pod vedením Winstona Churchilla provedla zemi obdobím druhé světové války. V poválečném období strana podporovala některá opatření sociálního státu, i když Churchill, Anthony Eden, Harold Macmillan i Alec Douglas-Home pokračovali v podpoře relativně liberálních omezení trhu a menších státních intervencí.

Vláda Edwarda Heatha uskutečnila zapojení Velké Británie do Evropské unie, ale nebyla schopna vzdorovat tlaku odborů v době hospodářského poklesu a velkých stávek. Po nástupu Margaret Thatcherové začala strana uplatňovat monetaristickou politiku, podporovala volný trh a provedla privatizaci státem vlastněných společností. V zahraniční politice dosáhla vítězství ve válce o Falklandy. V době nástupu Johna Majora byla vláda populární, a to i poté, co se hospodářství dostalo do recese. Vlivem pokračujícího poklesu hospodářství musel značný počet obyvatel prodat své domy, nezaměstnanost narůstala, vláda se stávala nepopulární a ve volbách roku 1997 byla poražena Labouristickou stranou.

V následujících letech byli konzervativci v opozici. Poté co 6. května 2005 rezignoval jejich vůdce Howard, byl do čela strany zvolen David Cameron. Po svém zvolení vyjádřil nutnost reformy strany a posunu jejich programu do centra tak, aby se stala přitažlivější pro mladé, liberální voliče. Rovněž vyslovil svůj obdiv k Margaret Thatcherové, i když sám sebe neoznačil za thatcheristu. Následně začalo docházet k příklonu voličů ke Konzervativní straně, což se mimo jiné projevilo[zdroj?] vítězstvím jejího kandidáta Borise Johnsona, který se v květnu 2008 stal prvním konzervativním londýnským starostou.

Současná politika[editovat | editovat zdroj]

David Cameron, současný vůdce strany

Po zvolení Davida Camerona se politika strany zaměřuje na sociální problematiku a kvalitu života, do popředí se dostávají témata životního prostředí, vládní služby (zdravotnictví, imigrace) a školství.

Strana prosazuje zachování jednotného státu a nesouhlasí se zvětšováním skotské nezávislosti. Místo toho prosazuje decentralizaci státní správy, i když respektuje již vzniklý skotský parlament a velšský sněm.

V ekonomické oblasti konzervativci vystupují ostře vůči přijetí eura ve Velké Británii. V daňové oblasti podporují snížení přímých daní, zastavení růstu daní a snížení vládních výdajů.

Strana kritizovala labouristický multikulturalismus, který podle ní vytvořil kulturní vakuum. Pod vedením Davida Camerona však výrazně odklonila od tradičního konzervativismu směrem k sociálně liberálním a levicovějším pozicím a změnila i styl své prezentace. Začala se zaměřovat i na voliče z řad neevropských imigrantů. Došlo k setření posledních signifikantních rozdílů mezi Konzervativní stranou a New Labour.[1][2] Ve volebním programu slíbila zvýšení školného a zastavení růstu platů ve veřejném sektoru a zvýšeni věku pro odchod do důchodu.

V rámci zahraničních vztahů má být pokračováno ve zvláštních vztazích se Spojenými státy, aktivním zapojení mezinárodních seskupení NATO a Commonwealth a podpoře volného mezinárodního obchodu.

Ve straně převládá euroskeptický tábor. Strana aktivně bojovala proti přijetí Lisabonské smlouvě, která podle ní převádí příliš mnoho suverenity do Bruselu. Nicméně její představitelé uvedli, že nebudou jednání o této smlouvě po její ratifikaci znovu otevírat.

Významní členové strany[editovat | editovat zdroj]

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Volby Počet hlasů Podíl hlasů Počet mandátů Výsledek voleb
2010 10 704 647 36,1 % 306 Koalice, vítězství konzervativců
2005 8 785 941 32,4 % 198 Vítězství labouristů
2001 8 357 615 31,7 % 166 Vítězství labouristů
1997 9 600 943 30,7 % 165 Vítězství labouristů
1992 14 093 007 41,9 % 336 Vítězství konzervativců
1987 13 760 935 42,2 % 376 Vítězství konzervativců
1983 13 012 316 42,4% 397 Vítězství konzervativců
1979 13 697 923 43,9 % 339 Vítězství konzervativců
1974 (říjen) 10 462 565 35,8 % 277 Vítězství labouristů
1974 (únor) 11 872 180 37,9 % 297 Koalice, vítězství labouristů
1970 13 145 123 46,4 % 330 Vítězství konzervativců
1966 11 418 455 41,9 % 253 Vítězství labouristů
1964 12 002 642 43,4 % 304 Vítězství labouristů
1959 13 750 875 49,4 % 365 Vítězství konzervativců
1955 13 310 891 49,7 % 345 Vítězství konzervativců
1951 13 724 418 48,0 % 321 (302+19) Vítězství konzervativců
1950 11 507 061 40,0 % 282 Vítězství labouristů
1945 8 716 211 36,2 % 197 Vítězství labouristů
1935 10 025 083 47,8 % 386 Národní vláda, vítězství konzervativců

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Peter Hitchens: The Tories are doomed. The Guardian, Wednesday 14 December 2005
  2. What does it matter if we are governed by Blue Labour or New Labour?

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Conservative Party (UK) na anglické Wikipedii.