Konstantin Biebl
Konstantin Biebl [bíbl] (26. února 1898 Slavětín – 12. listopadu 1951 Praha, sebevražda) byl český básník.
Život
Narodil se ve Slavětíně u Loun. Jeho otec byl zubním lékařem a měl exotické papoušky a japonskou opici, která se procházela po domě. Středoškolská studia v Lounech, v Praze maturitu skládal jako voják za Rakouské armády. Biebl musel narukovat na frontu do první světové války. V lednu 1918 byl na balkánské frontě, raněn, zajat a odsouzen k trestu smrti, popravě unikl útěkem ze zajetí.. Po roce 1918 studoval na lékařské fakultě, ale povolání lékaře nevykonával, věnoval se zcela básnické tvorbě. Přátelil se s J. Wolkrem - byli na prázdninách v Jugoslávii 1922.1926 - cestoval do exotických zemí - Jáva, Cejlon, Sumatra. Po roce 1934 byl členem Skupiny surrealistů v ČSR. Jeho žena Marie Bieblová byla také básnířkou. Po 2.světové válce jej rozpory mezi svou básnickou vizí a skutečností i osobní problémy a nemoc pankreatitida dohnaly k sebevraždě - skok z okna.[1]
Dílo
Počátky jeho tvorby se objevují v časopise lounských studentů – Cíl. Další tvorba pak odráží jeho zážitky z války, trpěl depresemi. Dále jeho tvorbu ovlivnilo přátelství s J. Wolkerem a cestování, které bylo Bieblovým koníčkem. Na jedné ze společných cest onemocní Biebl se svou přítelkyní tuberkulózou, na kterou jeho přítelkyně po návratu zemře. Její smrt jím velmi otřásla a později sepsal dílo Zloděj z Bagdádu, které ji věnoval. Ze začátku tvořil se svým strýcem Arnoštem Rážem.
- Cesta k lidem (1923) - napsal společně se svým strýcem Arnoštem Rážem - (Ráž - 15 básní, Biebl - 13 básní)
Jeho tvorba je silně protiválečná (po válce byl vyloženě pacifistický a silně protiválečný pocit nejsilnější, časem se tento pocit zmírňoval). Dále se u něj objevují medicínská témata (báseň Pitevna), motivy války, úzkosti a strachu z budoucnosti. Jeho literární vývoj začal v proletářské poezii, kde byl ovlivněn Wolkerem, pak se přes surrealismus a poetismus dostal až k sociální poezii. Ve své době byl členem Devětsilu.
- Písně souchotináře – první cyklus básní (1919), který byl publikován v časopisech.
Proletářská poezie:
- Věrný hlas – o J. Wolkerovi, melancholické, citové.
- Zlom
- Zloděj z Bagdádu – tato sbírka se začíná klonit k poetismu
Poetismus:
- Zlatými řetězy (1926), zde experimentoval s eufonickou stavbou verše. (básně Skála, Akord atd.)
- S lodí, jež dováží čaj a kávu – tato kniha vznikla jako ohlas na cestu, kterou uskutečnil polovině 20. let, na Cejlon, Sumatru, Jávu, Indonésii a do Alžíru. Toto platí mimo první (vzpomínkové) části, kde vzpomíná na mládí a na otce. V této sbírce z roku 1927 uplatňuje svou společenskou kritičnost v kombinací s okouzlením exotikou.
- Nový Ikaros (1929) – vícetematická sbírka. Používá zde ztvárnění asociativní metodou. Svůj život bere jako „pohled do tmy a prázdna“. Zobrazuje marnost, nicotu a „pád do věčnosti“. Tato sbírka je vrcholem jeho meziválečné tvorby. Znovu se zde objevují vzpomínky na jeho cestu dětství a mládí.
- Modré stíny
Surrealismus:
- Nebe, peklo, ráj
- Zrcadlo noci – vydáno těsně před druhou světovou válkou 1939, reaguje na okupaci, spojení surrealismu s vnější situací.
Poválečné sbírky (během druhé světové války nevydával):
Politická sbírka:
- Bez obav
Próza: Jeho próza byla zcela pod vlivem poetismu a neměla velký význam.
- Plancius – toto dílo je velmi protikolonialisticky zaměřeno, jedná se o cestopisnou prózu. Rozvíjí zde motiv (který můžeme považovat za základní), hledání slova děkuji v učebnici malajštiny.
- Cesta na Jávu – vydáno posmrtně v r. 1958.
Odkazy
Literatura
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Konstantin Biebl
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.
Reference
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Biebel Konstantin, s. 21.
Související články
Externí odkazy
- Konstantin Biebel ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Ukázky děl
- Konstantin Biebl na webu švagra Bohuslava Brouka