Konstantin Biebl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Konstantin Biebl
Narození26. únor 1898
Slavětín, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. listopadu 1951 (ve věku 53 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtípád
Místo pohřbeníHrob básníka Konstantina Biebla
Povoláníbásník
Literární hnutíproletářská poezie

poetismus
surrealismus
Literární skupina

Devětsil
Významná dílaS lodí, jež dováží čaj a kávu
Nový Ikaros
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
Manžel(ka)Marie Bulovová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Konstantina Biebla ve Slavětíně (Louny)

Konstantin Biebl [bíbl] (26. února 1898 Slavětín[1]12. listopadu 1951 Praha) byl český básník.

Život

Narodil se ve Slavětíně u Loun do rodiny zubního lékaře. Středoškolská studia absolvoval v Lounech a v Praze, kde skládal maturitu již jako voják rakousko-uherské armády a poté musel narukovat na frontu první světové války. V lednu 1918 byl na balkánské frontě raněn, zajat a odsouzen k trestu smrti, popravě unikl útěkem ze zajetí.

Po válce nastoupil roku 1918 na lékařskou fakultu, ale povolání lékaře nevykonával a věnoval se zcela básnické tvorbě.

Mezi jeho nejbližší přátele patřil Jiří Wolker, s nímž v roce 1922 trávil prázdniny v Jugoslávii. V roce 1926 podnikl cestu do exotických zemí (Jáva, Cejlon, Sumatra).

Po roce 1934 byl členem Skupiny surrealistů v ČSR. Jeho žena Marie Bieblová byla také básnířkou.

Po druhé světové válce jej rozpory mezi jeho básnickou vizí a skutečností i osobní problémy a nemoc pankreatitida dohnaly k sebevraždě skokem z okna.[2]

Dílo

Pamětní deska na domě Na Výtoni 7 v Praze

Počátky jeho tvorby se objevují v časopise lounských studentů – Cíl. Další tvorba pak odráží jeho zážitky z války, trpěl depresemi. Dále jeho tvorbu ovlivnilo přátelství s J. Wolkerem a cestování, které bylo Bieblovým koníčkem. Na jedné ze společných cest onemocní Biebl se svou přítelkyní tuberkulózou, na kterou jeho přítelkyně po návratu zemřela. Její smrt jím velmi otřásla a později sepsal dílo Zloděj z Bagdádu, které ji věnoval. Zpočátku tvořil se svým strýcem Arnoštem Rážem.

  • Cesta k lidem (1923) - napsal společně se svým strýcem Arnoštem Rážem - (Ráž - 15 básní, Biebl - 13 básní)

Jeho tvorba je silně protiválečná (po válce byl vyloženě pacifistický a silně protiválečný pocit nejsilnější, časem se tento pocit zmírňoval). Dále se u něj objevují medicínská témata (báseň Pitevna), motivy války, úzkosti a strachu z budoucnosti. Jeho literární vývoj začal v proletářské poezii, kde byl ovlivněn Wolkerem, pak se přes surrealismus a poetismus dostal až k sociální poezii. Ve své době byl členem Devětsilu.

  • Písně souchotináře – první cyklus básní (1919), který byl publikován v časopisech.

Proletářská poezie:

  • Věrný hlas – o J. Wolkerovi, melancholické, citové.
  • Zlom
  • Zloděj z Bagdádu – tato sbírka se začíná klonit k poetismu

Poetismus:

  • Zlatými řetězy (1926), zde experimentoval s eufonickou stavbou verše. (básně Skála, Akord atd.)
  • S lodí, jež dováží čaj a kávu – tato kniha vznikla jako ohlas na cestu, kterou uskutečnil polovině 20. let, na Cejlon, Sumatru, Jávu, Indonésii a do Alžíru. Toto platí mimo první (vzpomínkové) části, kde vzpomíná na mládí a na otce. V této sbírce z roku 1927 uplatňuje svou společenskou kritičnost v kombinací s okouzlením exotikou.
  • Nový Ikaros (1929) – vícetematická sbírka. Používá zde ztvárnění asociativní metodou. Svůj život bere jako „pohled do tmy a prázdna“. Zobrazuje marnost, nicotu a „pád do věčnosti“. Tato sbírka je vrcholem jeho meziválečné tvorby. Znovu se zde objevují vzpomínky na jeho cestu dětství a mládí.
  • Modré stíny
Pamětní deska a busta na Bieblově rodném domě ve Slavětíně

Surrealismus:

  • Nebe, peklo, ráj
  • Zrcadlo noci – vydáno těsně před druhou světovou válkou 1939, reaguje na okupaci, spojení surrealismu s vnější situací.

Poválečné sbírky (během druhé světové války nevydával):

  • Bez obav – (1951) jeho poslední sbírka, obsahuje básně z let 19401950.

Politická sbírka:

  • Bez obav

Próza: Jeho próza byla zcela pod vlivem poetismu a neměla velký význam.

  • Plancius – toto dílo je velmi protikolonialisticky zaměřeno, jedná se o cestopisnou prózu. Rozvíjí zde motiv (který můžeme považovat za základní), hledání slova děkuji v učebnici malajštiny.
  • Cesta na Jávu – vydáno posmrtně v r. 1958.

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Slavětín
  2. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Biebel Konstantin, s. 21. 

Literatura

  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 33–37. 
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 52. 
  • PELC, Jaromír. Vůně, pohyb, barva doby. In: Konstantin Biebl, Modré stíny pod zlatými stromy (Československý spisovatel, 1988, 324 s.)
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 95–96. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi–Bog. Praha: Libri, 2006. 478–585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 486–487. 

Související články

Externí odkazy