Konstanta jemné struktury

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Symbolem této konstanty je malé řecké písmeno \alpha

Konstanta jemné struktury (Sommerfeldova konstanta), obvykle značená řeckým \alpha, je základní fyzikální konstanta, která charakterizuje sílu elektromagnetické interakce. V kvantové elektrodynamice hraje roli vazbové konstanty. Konstanta jemné struktury je bezrozměrná veličina, takže její číselná hodnota nezávisí na volbě jednotek. Fyzika ani po více než 90 letech nemá pro hodnotu této konstanty teoretické vysvětlení, je nutné ji změřit. Je tak jedním ze 20 parametrů, které se dosazují do standardního modelu bez hlubšího vysvětlení jako vstupní informace.

Definiční vztah a hodnota konstanty jemné struktury je:[1]

 \alpha = {e^2 \over 4\pi\epsilon_0\hbar c } = 0,007\,297\,352\,5698(24) \approx {1 \over 137,035\,999\,074}\,,

kde e je elementární náboj, \hbar je redukovaná Planckova konstanta, c je rychlost světla ve vakuu a \epsilon_0 je permitivita vakua. Čísla v závorkách označují nepřesnost na posledních dvou desetinných místech.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Konstantu jemné struktury zavedl Arnold Sommerfeld v roce 1916 jako míru relativistické odchylky spektrálních čar od Bohrova modelu atomu. Název konstanty odkazuje na její roli ve vztazích pro rozštěpení spektrálních čar (tzv. jemná struktura), které je způsobeno relativistickými jevy a tzv. spinorbitální interakcí.

Souvislosti[editovat | editovat zdroj]

V původní interpretaci podle Sommerfelda šlo o poměr rychlosti elektronu na první orbitě Bohrova modelu k rychlosti světla ve vakuu.

 \alpha = {v_1\over c}

Dnes můžeme konstantu jemné struktury chápat jako kvadrát poměru elementárního náboje k Planckovu náboji.

 \alpha = \left({e\over q_\mathrm{p}}\right)^2

V Planckových jednotkách je q_\mathrm{p}=1, takže konstanta jemné struktury je číselně rovna druhé mocnině náboje protonu.

 \alpha = e^2

Konstanta jemné struktury souvisí také s konstantou k_\mathrm{C}, která vystupuje v Coulombově zákoně.

 \alpha = {k_\mathrm{C} e^2\over \hbar c}

V elektrostatických jednotkách cgs je číselná hodnota elementárního náboje volena tak, aby konstanta k_\mathrm{C} byla rovna 1, takže vztah se zjednoduší.

 \alpha = {e^2\over \hbar c}

Číselná hodnota konstanty jemné struktury se ovšem žádnou volbou jednotek nezmění.

Měření[editovat | editovat zdroj]

Dva příklady Feynmanových diagramů 8. řádu, které reprezentují pohyb elektronu

Definiční vztah skládá \alpha z různých konstant, které mohou být nezávisle změřeny. Kromě toho ale kvantová elektrodynamika (QED) dává možnost měřit \alpha přímo pomocí tzv. kvantového Hallova jevu anebo anomálního magnetického momentu elektronu.

QED předpovídá vztah mezi bezrozměrným magnetickým momentem elektronu g a konstantou jemné struktury \alpha. Nová měření g pomocí jednoelektronového kvantového cyklotronu kombinované s výpočtem 891 Feynmanových diagramů se čtyřmi smyčkami dávají dosud nejpřesnější hodnotu \alpha.[2]

Nepřesnost takových měření je zhruba desetkrát menší než u konkurenčních metod. Porovnání vypočítaných a naměřených hodnot g vystavuje kvantovou elektrodynamiku tvrdému testování a důsledkem shody je omezení možnosti pro hypotetickou vnitřní strukturu elektronu.

Časové změny[editovat | editovat zdroj]

Fyzikové se často zabývají otázkou, zda se konstanta jemné struktury nemohla během vývoje vesmíru měnit. Měření jsou vždy založena na porovnání současné hodnoty \alpha s pozorováním vzdáleného vesmíru, který vidíme, jak vypadal před dlouhou dobou. Dosud žádná opakovaná měření spolehlivě neprokázala jakoukoliv změnu v hodnotě této konstanty včetně posledních měření dalekohledem Very Large Telescope v roce 2004.[3][4] Podle tohoto měření nemůže být relativní změna větší než 6.10^{-7}. To je v rozporu se závěry měření z roku 1999, které prováděl tým vedený Johnem K. Webbem, při němž byla zjištěna větší odchylka. Stále probíhá diskuse o možných systematických chybách a snaha o pořízení spolehlivějších dat.

V roce 2007 navrhli Benjamin Wandelt a Rishi Khatri z Univerzity v Illinois experiment s rozsáhlým polem antén, který by se mohl uskutečnit v Novém Mexiku po dostavění rádiové sítě LWA.[5] Poprvé v historii by měla být proměřena čára 21cm ve spektru reliktního záření. Z takového měření lze určit hodnotu \alpha v době tzv. temného věku vesmíru (380 tisíc až 400 milionů let po velkém třesku), protože už tehdy existoval atomární vodík, který pohlcoval reliktní fotony na této vlnové délce. Problémem může být, že atomárního vodíku je ve vesmíru dost i dnes, takže bude obtížné odlišit tehdejší absorbci od novější. Pokud se ale konstanta jemné struktury změnila, mělo by to být patrné.

Antropické vysvětlení[editovat | editovat zdroj]

Jedno z kontroverzních vysvětlení hodnoty této konstanty je založeno na antropickém principu. Říká tedy, že kdyby hodnota byla jiná, nebyli by žádní živí pozorovatelé, aby o tom mohli polemizovat. Například změna o pouhá 4% by způsobila, že při jaderné fúzi ve hvězdách by se nevytvořil žádný uhlík. Kdyby bylo \alpha > 0,1, nedošlo by k fúzi vůbec, protože gravitace by nepřekonala elektrostatické odpuzování atomových jader.

Pokusy o vyčíslení[editovat | editovat zdroj]

Mnoho lidí se pokoušelo a dodnes pokouší zapsat hodnotu \alpha jako kombinaci čistě matematických konstant (např. Ludolfovo číslo, Eulerovo číslo) a operací (např. podíl, sinus, určitý integrál). V pozadí těchto snah je víra, že by měla existovat fyzikální teorie, která bez ohledu na měření dokáže hodnoty konstant logicky vysvětlit a poskytnout matematicky jednoduché vztahy. Takových kombinací je však překvapivě mnoho a pro žádnou dodnes není znám seriózní teoretický podklad, proč by měla být správná.

Nejznámější z těchto pokusů o logické vysvětlení předváděl Arthur Eddington, který dokazoval, proč převrácená hodnota \alpha musí být celé číslo a proč právě 136, což byla tehdy udávaná hodnota. Pozdější přesnější měření se přiblížila k hodnotě 137, na což Eddington reagoval opravou důkazu. Ještě později však měření prokázala, že hodnota vůbec není celočíselná.

Feynmanův citát[editovat | editovat zdroj]

Richard P. Feynman označil konstantu jemné struktury za jednu z největších a nejkrásnějších záhad fyziky — magické číslo, ke kterému jsme došli a kterému nerozumíme.[6] Když v roce 1985 přednášel pro laiky o kvantové elektrodynamice, řekl o konstantě jemné struktury:

Je záhadou hned od svého objevení před více než padesáti lety a každý správný teoretický fyzik si její hodnotu napíše někam na stěnu a hloubá o ní.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MOHR, Peter J.; TAYLOR, Barry N.; NEWELL, David B.. CODATA recomended values of the fundamental physical constants: 2006. Review of Modern Physics. 2008-06-06, svazek 80, číslo 2, s. 709-714. Tabulka XLIX. Dostupné online [PDF, cit. 2009-03-21]. ISSN 1539-0756. DOI:10.1103/RevModPhys.80.633. (anglicky) 
  2. G. Gabrielse, D. Hanneke, T. Kinoshita, M. Nio, and B. Odom, New Determination of the Fine Structure Constant from the Electron g Value and QED, Phys. Rev. Lett. 97, 030802 (2006)
  3. H. Chand et al., Astron. Astrophys. 417, 853 (2004)
  4. R. Srianand et al., Phys. Rev. Lett. 92, 121302 (2004).
  5. Petr Kulhánek: Lze zjistit změny konstanty jemné struktury? - Aldebaran Bulletin 14/2007 [1]
  6. Richard P. Feynman: Neobyčejná teorie světla a látky, přednášky pro laiky o kvantové elektrodynamice, v originále The Strange Theory of Light and Matter, přeložili Jiří a Dagmara Adamovi [2]