Konstancie Bretaňská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příbuzenstvo
otec Conan IV. Bretaňský
matka Markéta z Huntingdonu
I. manžel Geoffroy II. Bretaňský
dcera Eleonora
dcera Matylda
syn Artur I. Bretaňský
II. manžel Ranulf z Blondeville, 6. hrabě z Chesteru
III. manžel Guy z Thouars
dcera Alice z Thouars
dcera Kateřina

Konstancie Bretaňská (bretonsky Konstanza Breizh, francouzsky Constance de Bretagne, 1161? - září 1201, Nantes) byla bretaňská vévodkyně a fundátorka cisterciáckého kláštera Notre-Dame Villeneuve u Nantes.

Život[editovat | editovat zdroj]

Konstancie byla dcera a dědička bretaňského vévody Conana IV. Anglický král Jindřich II. donutil Conana, aby se stal jeho vazalem[1] a roku 1166 jej v důsledku Conanovy neschopnosti zvládnout bouřící se šlechtu sesadil. Conan se vzdal vlády ve prospěch své jediné dcery Konstancie a Geoffroye, jednoho z mladších synů krále Jindřicha, jejího snoubence. Skutečnou moc měl v rukou král Jindřich.

Svatba se konala v červenci 1181. Pět let poté Geoffroy při návštěvě pařížského královského dvora nečekaně zemřel v důsledku náhlé nemoci či turnaje.[2][pozn. 1] V době jeho skonu byla Konstancie potřetí těhotná. Syn Artur se narodil jako pohrobek.

Roku 1189 se vdova na základě intervence anglického krále podruhé provdala za mladého Ranulfa, hraběte z Chesteru, který měl dohlédnout na její loajalitu vůči Anglii. Manželství nebylo šťastné a došlo k odluce. Roku 1196 Konstancie předala vládu Arturovi a král Richard Lví srdce prohlásil Artura svým dědicem. Při té příležitosti pozval chlapce i s Konstancií do Normandie. Při cestě do Rouenu Ranulf svou ženu zajal a odmítal ji propustit.

Roku 1199 bylo manželství anulováno a následně se Konstancie znovu provdala za Guye z Thouars. Pár spolu měl dvě dcery a traduje se, že Konstancie v důsledku druhého porodu v roce 1201 zemřela.[pozn. 2] Byla pohřbena v klášteře Notre-Dame de Villeneuve. Bretaň nakonec zdědila dcera Alice.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Podle Rogera z Howedenu a Geralda z Walesu byl Geoffroy udupán při turnajovém klání a dle francouzského úředníka byla příčinou jeho sklonu náhlá bolest břicha.
  2. Další zmiňovanou příčinou úmrtí je malomocenství.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DUBY, Georges. Dějiny Francie od počátků po současnost. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2003. ISBN 80-7184-514-0. S. 193.  
  2. GALLIOU, Patrick; JONES, Michael. Bretonci. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-202-2. S. 208.  
  3. Kings, Knights & Lepers

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • André Chédeville & Noël-Yves Tonnerre, La Bretagne féodale XIe-XIIIe siècle ; Rennes, Ouest-France Université, 1987
  • (anglicky) The Charters of Duchess Constance of Brittany and her Family (1171-1221) , edited by Judith Everard and Michael Jones ; Woodbridge, the Boydell Press, 1999, XXX+217pp, pl. ("Collected here for the first time are the acts of Duchess Constance (1171-1201), her mother, dowager-duchess Margaret of Scotland, Constance's three husbands, and her three children. The subject matter concerns not only Brittany, but also the Breton rulers' extensive lands in England, the Honour of Richmond, and even the countries of Anjou, Maine & Touraine. The charters also cast light on the political power of female rulers")
  • EVERARD, Judith A.. Brittany and the Angevins: Province and Empire 1158- 1203. Cambridge : Cambridge University Press, 2000. 242 s. ISBN 0-521-66071-8.  
  • Michael Jones, « La vie familiale de la duchesse Constance : le témoignage des chartes », in Bretagne et pays celtiques, langues, histoire, civilisation. Mélanges offerts à la mémoire de Léon Fleuriot (1923-1987), sous la dir. de Gwennolé Le Menn et J.-Y. Le Moing ; Saint-Brieuc, Skol & P.U. Rennes, 1992, p. 349-360.
  • Y. Hillon, « La Bretagne et la rivalité Capétiens-Plantagenêt : un exemple - la duchesse Constance (1186-1202) », in Annales de Bretagne, t. 92, 1985, p. 111-144.