Konduktometrie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Konduktometrie je analytická metoda, součást kvantitativní analýzy.

Popis metody[editovat | editovat zdroj]

Konduktometrie je využívána ke zjišťování koncentrací, ale někdy i k identifikaci látek obsažených ve vzorku. Konduktometrie využívá elektrickou vodivost roztoků. V mnoha případech je vhodné ji použít i ke zjišťování bodů ekvivalence při titracích.

Konduktometrie je elektroanalytická metoda, při níž se analyt stanovuje na základě měření určité elektrické vlastnosti roztoku jako celku. Rozdíl proti ostatním elektroanalytyckým metodám je, že není založena na redoxní reakci a je neselektivní. Schopnost vodiče vést elektrický proud je charakterizována veličinou zvanou elektrická vodivost G. V elektrotechnické práci se místo ní častěji užívá její převrácené hodnoty – odporu R. Vodivost závisí na geometrickém tvaru vodiče, lineárně klesá s jeho délkou a stoupá s průřezem. Abychom tento vliv eliminovali, zavádíme takzvanou měrnou vodivost κ, pro niž platí: κ = G•L/A, kde A je průřez vodiče a L jeho délka. V roztocích elektrolytů je vedení elektrického proudu uskutečňováno pohybem iontů přítomných v daném roztoku. Každý iont je charakteristický takzvanou iontovou vodivostí λ – mírou schopnosti vést elektrický proud. Příspěvky různých iontů k celkové vodivosti roztoku se sčítají, v případě vodivosti jednoho molů iontů jedné sloučeniny mluvíme o molární vodivosti Λ. Kromě druhu iontu a jeho náboji je vodivost závislá rovněž na jeho koncentraci v roztoku. V oblasti nižších koncentrací je závislost lineární, při vyšších koncentracích se od této jednoduché závislosti v důsledku interakce mezi ionty odchyluje. Na měření se používá vodivostní cela, vypracovavá se zní konduktometrická křivka která má tvar pismene V, nemusi se používat indikátory jako u běžné titrace.