Komunistická strana Španělska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Komunistická strana Španělska
Partido Comunista de España
Datum založení: 14. listopadu 1921
Předseda: José Luis Centella
Ideologie: marxismus, komunismus, republikánství, antikapitalismus, antifašismus, feminismus
Politická pozice: levice
Evropská strana: Strana evropské levice
Politická skupina EP: Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice
Barvy: červená
Zisk mandátů ve volbách
Kongres poslanců
5 / 350
Senát
2 / 266
Evropský parlament
1 / 54
Oficiální web
pce.es

Komunistická strana Španělska (španělsky: Partido Comunista de España, PCE) je španělská komunistická politická strana vzniklá roku 1921.

José Luis Centella (* 1958), od roku 2009 generální tajemník strany.

Strana vznikla sloučením dvou komunistických proudů, následně prošla bolševizací (tj. očištěním strany podle sovětského vzoru). Během občanské války se stala vlivnou silou v rámci republikánské vlády. V 60. letech přešla na pozice eurokomunismu, kritizovala například invazi sovětských vojsk do Československa.[1] Dnes je PCE na domácí půdě součástí koalice Jednotná levice, na mezinárodní úrovni je začleněna do Strany evropské levice.

Francisco Frutos, bývalý generální tajemník strany (1998–2009). V pozadí logo Jednotné levice, v popředí vlajka Chile a znak PCE

Mládežnická organizace strany se nazývá Unión de Juventudes Comunistas de España (Liga mladých komunistů Španělska). Strana vydává měsíčník Mundo Obrero (Svět dělníků).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik strany[editovat | editovat zdroj]

První komunistická strana ve Španělsku, Španělská komunistická strana, byla utvořena v dubnu 1920 členy Federace socialistické mládeže (mládežnického křídla PSOE). Strana vydávala tisk El Comunista.

O rok později byla založena Španělská komunistická dělnická strana. Tuto stranu založilo bývalé komunistické křídlo v rámci Španělské socialistické dělnické strany (tzv. terceristas), které se předtím pokoušelo neúspěšně ovládnout stranu a vstoupit s ní do Kominterny.

V listopadu 1921 se obě strany sloučily, nová strana přijala název Komunistická strana Španělska a vstoupila do Třetí internacionály. V prvních letech působení se stala PCE terčem represí ze strany diktatury Miguela Primo de Rivery. Zároveň probíhaly vnitřní spory o směřování strany. Po vítězství promoskevského (stalinského) křídla vzniklo více odštěpeneckých útvarů, některé z nich se později spojily do Dělnické strany marxistického sjednocení (POUM). Parlamentní zastoupení získala PCE poprvé v roce 1933 (0,22 % hlasů).

Během Druhé republiky a občanské války[editovat | editovat zdroj]

Po důsledné bolševizaci nebyla PCE početnou stranou, přesto se díky těsným kontaktům na Sovětský svaz stala důležitou součástí Lidové fronty. Během občanské války se postavila proti radikálním tendencím anarchistů a POUM (tj. spontánní zabírání půdy a továren, boření kostelů aj.). PCE také stojí za krvavými událostmi v Barceloně v květnu 1937, kdy byli levicoví odpůrci republikánské vlády potlačeni a následně pronásledováni; někteří, jako tajemník POUM Andreu Nin, byli popraveni. Během války vzrostl počet členů z 30 tisíc až na 100 tisíc. V roce 1936 byla rozpuštěna komunistická strana v Katalánsku, splynula spolu s ostatními socialistickými stranami do Sjednocené socialistické strany Katalánska (PSUC) (od té doby nemá PCE katalánskou stranickou organizaci).

V opozici proti Francovi[editovat | editovat zdroj]

I po nastolení diktatury Francisca Franca zůstala strana organizovaná, i když čelila tvrdým represím. Na některých místech země dokonce vedla odpor prostřednictvím guerrillového boje. V pozdějších letech frankistické diktatury změnila taktiku, skrze dělnické komise se stala součástí politického disentu v zemi. Velká část členů odešla do exilu, většinou do Francie.

Od 60. let po současnost[editovat | editovat zdroj]

V 60. letech se stal vůdcem strany Santiago Carrillo, pod jeho vedením opustila PCE leninistickou linii a přešla k eurokomunismu (ve španělských poměrech to znamenalo respektování liberální demokracie v rámci konstituční monarchie). V roce 1977 byla PCE soudně legalizována. Krátce po legalizaci se ke straně hlásilo 200 000 aktivistů. V prvních dvou svobodných volbách se volební výsledek pohyboval okolo 10 %. Po neúspěchu v roce 1982 (4 %) byl Carrillo vytlačen z vedení strany. V 80. letech ze strany odešla část členů, která nesouhlasila s její eurokomunistickou orientací a založila Komunistickou stranu národů Španělska (PCPE).

V roce 1986 se v rámci protestů proti NATO vytvořila dodnes existující aliance stran nazvaná Sjednocená levice (IU, Izquierda Unida), v rámci které PCE zaujímala/zaujímá hegemonní postavení a kandiduje ve volbách.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. PEČÍNKA, Pavel. Komunisté proti srpnové invazi. Britské listy [online]. 2006-08-24 [cit. 2015-04-26]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]