Komunistická strana Řecka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Κομμουνιστικό Κόμμα Ελλάδας
Komunistická strana Řecka
Logo
ZkratkaKKE
Datum založení17. listopadu 1918
PředsedaDimitris Koutsoumpas
ZakladatelAvraam Benaroja
SídloLeoforos Irakleiou 145, Athény
Ideologiekomunismus[1]
marxismus-leninismus[1]
euroskepticismus[2][3][4]
Politická pozicelevice[5][6], krajní levice[7][8][9][10][11]
Mezinárodní org.Mezinárodní komunistický seminář, Mezinárodní zasedání komunistických a dělnických stran
Evropská stranaIniciativa komunistických a dělnických stran
Politická skupina EPNezařazení[4]
BarvyČervená
Oficiální webhttp://www.kke.gr/
Zisk mandátů ve volbách
Parlament
15/300
Evropský parlament
2/21
Regiony
48/703
Starostové
1/332
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Agitace KKE před volbami 2009

Komunistická strana Řecka (Κομμουνιστικό Κόμμα Ελλάδας, Kommunistikó Kómma Elládas, zkratka KKE) je řecká parlamentní politická strana. Hlásí se k marxisticko-leninské ideologii, usiluje o vystoupení země z Evropské unie a NATO. V červnu 2014 strana opustila celoevropské seskupení Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice, kterému vytýká ústup od původních komunistických principů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stranu založil roku 1918 v Soluni učitel bulharsko-židovského původu Avraam Benaroja pod názvem Socialistická dělnická strana Řecka. V roce 1920 strana vstoupila do Kominterny a roku 1924 přijala současný název. V meziválečném období byla na okraji politického dění, jednak proto, že neuznávala řecký zábor Makedonie a Thrákie, jednak pro četné vnitřní konflikty.[12] V roce 1936 diktátor Ioannis Metaxas stranu zakázal. Za druhé světové války sehráli komunisté a jimi vedená Řecká lidová osvobozenecká armáda (ELAS) významnou roli v protiněmeckém odboji a v říjnu 1944 zasedli zástupci KKE ve vládě osvobozeného Řecka. V prosinci téhož roku však nastala Řecká krize, komunisté bojkotovali volby v březnu 1946 a následovala britská intervence, která přerostla v občanskou válku. V roce 1949 ustala podpora komunistických jednotek ze strany Jugoslávie,[13] mnozí členové strany byli popraveni (Nikos Belojannis) nebo odešli do exilu, převážně do Československa.

KKE byla v Řecku zakázána, řada jejich příslušníků však kandidovala v rámci koalice Spojená demokratická levice (EDA). Za vojenské vlády působila strana v ilegalitě, podporu mezi studenty získávala díky mládežnické organizaci Komunistická mládež Řecka, založené roku 1968. Ve stejném roku se od strany v důsledku invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa odštěpilo eurokomunistické křídlo.[14] Po obnovení demokracie v roce 1974 se KKE stala jednou z nejdůležitějších stran v zemi. V roce 1988 vytvořili komunisté se stranou Řecká levice volební koalici Synaspismos (Spojenectví), která ve volbách v červnu 1989 získala přes třináct procent a komunisté se poprvé v dějinách stali vládní stranou, když vstoupili do velké koalice s Novou demokracií. Koalice se rozpadla v roce 1990.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Komunistická strana Řecka je výrazně konzervativní, jako jedna z mála evropských komunistických stran se nedistancovala od stalinismu.[15] SYRIZU označuje za maloburžoazní reformistickou stranu, pro zásadní programové rozpory s ní odmítla vstoupit do vlády po volbách v lednu 2015.[16] Dva poslanci KKE v Evropském parlamentu vystupují jako nezařazení poté, co je ve frakci GUE-NGL nahradili zástupci SYRIZY.

V únoru 2015 navrhli komunisté v řeckém parlamentu hlasování o prodloužení úvěrového programu, které by mohlo vést k vystoupení země z eurozóny.[17]

Média[editovat | editovat zdroj]

Tiskovým orgánem strany je deník Rizostpastis (Radikál), založený roku 1916.

Volební výsledky (od roku 1974)[editovat | editovat zdroj]

  • 1974: 9,5 %
  • 1977: 9,4 %
  • 1981: 10,9 %
  • 1985: 9,9 %
  • 1989 (červen): 13,1 %
  • 1989 (listopad): 11 %
  • 1990: 10,3 %
  • 1993: 4,5 %
  • 1996: 5,6 %
  • 2000: 5,5 %
  • 2004: 5,9 %
  • 2007: 8,2 %
  • 2009: 7,5 %
  • 2012 (květen): 8,5 %
  • 2012 (červen): 4,5 %
  • 2015 (leden): 5,5 %
  • 2015 (září): 5,6 %

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b NORDSIECK, Wolfram. Greece [online]. 2019. Dostupné online. 
  2. SVARRER, Luna. From sweet to sour: Euroscepticism in Greece [online]. AthensLive, 4 December 2016 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. 
  3. Vasilopoulou, S. (2018). The party politics of Euroscepticism in times of crisis: The case of Greece. Politics, 38(3), 311–326. https://doi.org/10.1177/0263395718770599
  4. a b Statement of the Central Committee of the KKE on the stance of the KKE in the EU parliament [online]. Dostupné online. 
  5. ΒΕΡΝΑΡΔΆΚΗΣ, Χριστόφορος. Πολιτικά κόμματα, εκλογές και κομματικό σύστημα. Αθήνα: Σαββάλας, 2011. ISBN 978-960-445-737-3. S. 179. 
  6. DUNPHY, Richard. Contesting capitalism? Left parties and European integration. [s.l.]: Manchester University Press, 2004. Dostupné online. S. 103. 
  7. Nicolò Conti. Party Attitudes Towards the EU in the Member States: Parties for Europe, Parties Against Europe. [s.l.]: Routledge, 4 December 2013. Dostupné online. ISBN 978-1-317-93656-5. S. 155. 
  8. Bart van der Steen. The City Is Ours: Squatting and Autonomous Movements in Europe from the 1970s to the Present. [s.l.]: PM Press, 1 September 2014. Dostupné online. ISBN 978-1-60486-683-4. S. 75. 
  9. David Sanders; PEDRO MAGALHAES; GABOR TOKA. Citizens and the European Polity: Mass Attitudes Towards the European and National Polities. [s.l.]: OUP Oxford, 26 July 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-19-960233-9. S. 86. 
  10. http://library.fes.de/pdf-files/id/ipa/05818.pdf
  11. [Focus] Far-left set for big gains in European Parliament elections [online]. [cit. 2017-09-09]. Dostupné online. 
  12. https://www.marxists.org/history/etol/revhist/backiss/vol3/no3/kke.htm
  13. http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_titoj_rozkol.php
  14. http://www.photius.com/countries/greece/government/greece_government_background_of_the_kk~197.html
  15. http://greece.greekreporter.com/2013/04/15/the-slow-death-of-greeces-kke-communists/
  16. http://a2larm.cz/2015/01/dvakrat-do-stejneho-recka/
  17. http://www.financninoviny.cz/zpravy/o-zahranicni-pomoci-se-v-reckem-parlamentu-hlasovat-nebude/1187858

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]