Kolínské kurfiřtství

Kolínské kurfiřtství (německy Kurfürstentum Köln) bylo církevní knížectví Svaté říše římské existující od 10. do počátku 19. století. Skládalo se z tzv. Hochstiftů, církevních držav Kolínského arcibiskupa, který jim zároveň ve své vlastní osobě vládl jako kurfiřt. Kurfiřství by nemělo být zaměňováno s římskokatolickou Kolínskou arcidiecézí, která byla rozsáhlejší a nad kterou měl arcibiskup-kurfiřt pouze duchovní autoritu. V Říši byly pouze dvě podobná církevní knížectví (kurfiřství), a to Mohučské kurfiřství a Trevírské kurfiřství.

Arcibiskup kolínský byl zároveň arcikancléřem Italským (jedno ze tří titulárních království Svaté říše římské, ostatní dvě představovalo Německo (arcibiskup Mohučský) a Burgundsko (arcibiskup Trevírský). Hlavním městem kurfiřství byl Kolín nad Rýnem. Konflikty s kolínskými měšťany ale zapříčinily, že se kurfiřt koncem 16. stol. přestěhoval do Bonnu. Po roce 1475 bylo uznáno Svobodné říšské město Kolín a tím pádem bylo město vyjmuto i z nominální světské autority kurfiřta. Kolín nad Rýnem a Bonn v roce 1794 obsadila Francie. Pravobřežní území kurfiřství byla v roce 1803 sekularizována v průběhu Finálního usnesení mimořádné říšské deputace.

Území Kolínského kurfiřství bylo menší než Kolínské arcidiecéze, která zároveň zahrnovala sufragánní diecéze jako např. Liége a Münster.

Historie

Kolín nad Rýnem bylo původně starověké římské město Colonia Agrippina, nacházející se v provincii Dolní Germánie (Germania Inferior) a bylo sídlem biskupa už v dobách starověkého Říma. V roce 953 získali kolínští arcibiskupové poprvé pozoruhodnou světskou moc, když byl biskup Bruno jmenován svým bratrem císařem Otou I. vévodou. Císař Ota odkázal svému bratru Brunovi výsady světských knížat za účelem oslabit moc světské nobility, která ohrožovala jeho vliv. Jednalo se o počátek Kolínského kurfiřství. To bylo tvořeno dědičnými državami arcibiskupství a nakonec zahrnovalo i pás území okolo levého břehu Rýna východně od Jülichu a vévodství Vestfálského na druhé straně Rýna, avšak s výjimkou vévodství Berg a Mark.

Od konce 12. století byl arcibiskup kolínský jedním ze sedmi volitelů císaře Svaté říše římské. Kromě toho, že byl kurfiřtem, byl i zároveň italským arcikancléřem, a to technicky vzato od roku 1238 nepřetržitě až do roku 1803. V bitvě u Worringenu v roce 1288 byl arcibiskup zajat městskými vojáky a byl přinucen poskytnout Kolínu téměř úplnou autonomii. Nakonec se arcibiskup přesunul do Bonnu, aby se vyhnul právním konfliktům s vedením města. V roce 1475 se stal Kolín Svobodným říšským městem nezávislým na arcibiskupovi. První pogrom proti židům proběhl v roce 1349, kdy byli použiti jako obětní beránek za Černou smrt a proto byli upáleni. Politické napětí vzniklo v otázkách daní, veřejných výdajů, regulace podnikání a dozoru nad trhem stejně jako v otázkách mezí samostatnosti.

Význam dálkového obchodu v Pobaltí rostl, protože hlavní obchodní města se spojila do tzv. Hanzy pod vedením Lübecku. Jednalo se o obchodní alianci obchodujících měst a jejich gild, které ovládaly obchod při pobřeží severní Evropy, vzkvétaly od 13. do 16. stol. a pokračovaly s menším významem i poté. Nejdůležitějšími městy byl Kolín na řece Rýn, Hamburg a Brémy při pobřeží Severního moře a Lübeck v Pobaltí. Hospodářská struktura středověkého a raně novověkého Kolína nad Rýnem byla založena na hlavním městském přístavu, který byl dopravním uzlem a na něm závislých kupcích, kteří navazovali vztahy s obchodníky v ostatních hanzovních městech.

Někdejší palác kurfiřta v Bonnu, nyní univerzita Bonn

V průběhu 16. stol. konvertovali dva kolínští arcibiskupové k protestanství. První z nich, Hermann von Wied odstoupil z arcibiskupského stolce, ale Gebhard Truchsess von Waldburg, který v roce 1582 konvertoval ke kalvinismu, se pokusil o sekularizaci arcibiskupství. Uzavření sňatku v únoru následujícího roku a neochota vzdát se ovládaných území vyústily ve volbu konkurenčního arcibiskupa a kurfiřta – Arnošta Bavorského, bratra bavorského vévody z rodu Wittelsbachů. V následné Kolínské válce papež financoval italské a španělské žoldnéře a katolické Bavorsko taktéž poskytlo armádu na Arnoštovu podporu, zatímco protestantské Nizozemí podporovalo Waldburga. Válka zruinovala většinu ekonomiky kurfiřství a řada měst, vesnic byla obležena a zničena. Obléhání pevnosti Godesberg od listopadu až do prosince roku 1583 skončilo destrukcí hradu a pobitím většiny jeho obyvatel. Po několika dalších obléháních se von Waldburg vzdal svého nároku na biskupský stolec a uchýlil se společně se svojí ženou do Štrasburku. Arnošt se stal arcibiskupem, což byl první větší úspěch protireformace v Německu. Pod Arnoštovým vedením jezuité dohlíželi na znovuzavedení katolicismu v kurfiřství. V letech 1583 až 1761 bylo arcibiskupství fakticky sekundogeniturou bavorské větve rodu Wittelsbachů. Vzhledem k tomu, že arcibiskup kolínský v tomto období ovládal i biskupství Münsterské (a často také biskupství Liége), byl jedním z nejdůležitějších knížat v severozápadním Německu.

Od roku 1597 až do roku 1794 bylo rezidencí kurfiřta město Bonn a tím pádem byl v podstatě hlavním městem Kolínského kurfiřství.

Po roce 1795 byla území kurfiřství na levém břehu Rýna okupována Francií a formálně anektována roku 1801. Kolín byl součástí departmentu Roer; Bonn byl součástí departmentu Rhin-et-Moselle. V roce 1803 byl sekularizován i zbytek arcibiskupství, přičemž vévodství Vestfálské bylo poskytnuto Hesensko-Darmstadtsku a Vest Recklinghausen vévodovi z Arenbergu. Nicméně sídlo katolického arcibiskupa bylo v Kolíně nad Rýnem v roce 1824 obnoveno a je arcidiecézí až do současnosti.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Electorate of Cologne na anglické Wikipedii.