Koločava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Koločava
Колочава
Pohled na Koločavu
Pohled na Koločavu
Koločava – znak
znak
Koločava – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška631 m n. m.
Časové pásmoUTC+2 / UTC+3
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastZakarpatská
OkresChust
Koločava
Koločava
Koločava, Zakarpatská oblast
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel5 029
Správa
StarostaVasyl Ivanovyč Chudyněc
Adresa obecního úřadu90043, Закарпатська обл., Міжгірський район, с. Колочава, вул. Шевченка, 78, тел. 2-82-24; 2-82-81
Telefonní předvolba+380 3146
PSČ90043
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koločava, také Kaločava[1] (ukrajinsky Колочава, maďarsky Alsókalocsa,[1] německy Kolotschawa; zastarale Nižná Koločava) je obec na západní Ukrajině, správní středisko Koločavské venkovské obce (ukrajinsky Колочавська сільська громада). Leží v okrese Chust Zakarpatské oblasti na jižní hranici Siněvirského národního parku. Obcí protéká řeka Terebla.

Popis a historie obce[editovat | editovat zdroj]

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Kromě Koločavy jsou součástí obce tato sídla:

Transkripce do latinky Ukrajinský název Česky/slovensky Maďarsky
Horb Горб Hrb, Horb Horb
Kosiv Verch Косів Верх Kosuv Vrch Koszóver
Merešor Мерешор Merešor Rókarét, Mercsor
Negrovec Негровець Negrovec, Vyžná Koločava Felsőkalocsa,[1] Negróc

Historie[editovat | editovat zdroj]

Koločava byla do roku 1919 součástí Uherska. V letech 1919–1938 patřila do Podkarpatské Rusi, která byla součástí Československa. V letech 1939–1945 byla anektována Maďarskem. Od roku 1946 bylo místo součástí Ukrajinské sovětské socialistické republiky a od roku 1991 je součástí Ukrajiny. V současnosti zde žije okolo 5000 obyvatel.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Koločava proslula jako rodiště obávaného loupežníka Nikoly Šuhaje, hrdiny literárního díla Ivana OlbrachtaNikola Šuhaj loupežník. Ve vesnici je škola s muzeem a bustou Ivana Olbrachta. U dřevěného kostela sv. Ducha, ležícího v Horbu[2] u silnice směrem k jezeru Siněvir, se nachází hroby tří českých četníků, kteří zemřeli během služby v Koločavě. Jednoho z nich zabil Nikola Šuhaj, V tomto kostele bylo do nedávné doby umístěno Muzeum ateismu, založené v časech existence Sovětského svazu.[3] Na hřbitově blíže na náměstí se nachází hroby Nikoly a jeho ženy Eržiky. Za hřbitovem je muzeum československé školy a také nový skanzen.

Muzea[editovat | editovat zdroj]

Koločava má 10 muzeí a 20 památníků:

  1. muzeum Kostel Ducha svatého
  2. Historické a Etnografické muzeum Ivana Olbrachta
  3. skanzen vesnické architektury Старе Село
  4. muzeum Sovětská škola
  5. muzeum Česká škola
  6. muzeum Koločavské úzkorozchodné železnice
  7. muzeum Bunkr Štajera
  8. muzeum Památník vojákům internacionalistům
  9. muzeum Arpádova linie
  10. muzeum vorařství (již řadu let zpustlé)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Koločava ve filmu[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Kolotschawa na německé Wikipedii a Колочавська сільська громада na ukrajinské Wikipedii.

  1. a b c Seznam obcí a úřadů na Podkarpatské Rusi. Užhorod: [s.n.], 1922. Dostupné online. S. 23, 27–32. 
  2. KUŠTEK, V. Obrázky z Koločavy. Podkarpatská Rus. Roč. 2014, čís. 2, s. 5. Dostupné online. 
  3. Brandos, Otakar; Koločava, Zakarpatská Ukrajina. www.karpaty.net [online]. [cit. 2010-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-20. 
  4. MĚSTO SEMILY. Město Semily [online]. [cit. 2023-10-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]