Koloděje (zámek)

Tento článek pojednává o zámku v městské části Praha-Koloděje. O zámku v části města Týn nad Vltavou pojednává článek Koloděje nad Lužnicí.

Zámek Koloděje

Zámek Koloděje (označovaný též jako Kolodějský zámek, dříve Státní zámek Koloděje) stojí na území městské části Praha-Koloděje u východního okraje Prahy. Byl postaven nedaleko jádra bývalé vsi Koloděje ve vstupní části rozsáhlé Kolodějské obory vyhrazené směrem k Hájku. Postupnými přestavbami vznikl barokní zámek z původní gotické tvrze (hradu), která ve 13. – 14. století střežila cestu z Prahy na Moravu.

Zámek je chráněn jako kulturní památka České republiky. a jeho adresa je Podzámecká 1, Praha 9.

Stavební historie

Nejstarší dochovaná zmínka o tvrzi v Kolodějích je z roku 1346.

Do kolodějského panství patřil les Vidrholec, který zasahoval ještě v 17. století až ke Kolodějům. Z důvodu staletého působení lapků a loupežníků musel v 16. a 17. století majitel panství na příkaz komorního soudu na dostřel od císařské silnice (vedoucí v té době přes dnešní Běchovice a Újezd nad Lesy) z bezpečnostních důvodů vysekávat stromy a křoviny.

Kolodějský hrad byl ve druhé polovině 16. století přestavěn na renesanční zámek, který však stále měl původní výraznou vysokou okrouhlou věž a dominantní polohu nad údolím. V narovnání synů Rouse z Vražkova z roku 1585 jsou zmiňovány věž, most a studnice, které měli užívat společně.

Jan Adam Ondřej z Lichtenštejnu v letech 1706 – 1712 zahájil další přestavbu, ve stylu vrcholného baroka na trojkřídlou stavbu na podkovovitém půdorysu s dvorem, který lemují hospodářské budovy. Za autora přestavby je považován italský architekt Domenico Martinelli, vnitřek zámku vyzdobil vídeňský štukatér Santini Bussi.

V souvislosti s přestavbou zámku byla přirozená sídelní struktura vsi ovlivněna záměrnými přestavbami a změnami vedení hlavních cest v obci, které umožnily zahuštění zástavby. Vedení hlavní přístupové cesty předjímalo přesunutí jádra vsi od brodu do horní části, k němuž došlo až ve 20. století.

Středověká podoba hradu ani podoba po první přestavbě na zámek však není přesně známa, dochoval se rovněž stavební plán přestavby z roku 1806. Podoba zámku v roce 1800 je zachycena na rytině z roku 1800, pořízené podle Wolfovy kresby v Herbenových Böhmens Burgen.

V roce 1806 prošel zámek další přestavbou v duchu klasicismu a romantismu , při níž zámek přišel o hradní věž.

Vlastníci a uživatelé

Pohled na Kolodějskou oboru od jihu

V roce 1346 byli majiteli hradu Rokycanští. V letech 1356 – 1359 jej vlastnil Mikuláš Rytíř, v letech 1359 – 1375 Jan Jindřich, markrabě moravský, od roku 1392 až do doby 1436 byli majiteli Rotlevové, v roce 1518 Vilém Kostka z Postupic, v letech 1518 – 1545 Václav Mandelík z Chrástu, v letech 1545 – 1549 Gabriel Klenovský ze Ptení, mistr Tomáš z Javořice a Albrecht Lhotický ze Lhotic, v letech 1549 – 1563 Anežka Závěřická z Milhostic, v letech 1563 – 1586 Rousínové z Vražkova, v letech 1586 – 1588 Jan z Lobkovic, Vilém starší Malovec, Václav Homut z Harasova a jeho manželka Eva Malovcová, v letech 1588 – 1589 Vilém starší Malovec, v letech 1589 – 1597 Jaroslav Smiřický ze Smiřic, v letech 1597 – 1604 Kateřina z Házmburka, v letech 1604 – 1623 opět Smiřičtí ze Smiřic.

Když Albrecht z Valdštejna rozprodával majetek svých vzdálených příbuzných Smiřických, jejichž majetek by byl jinak konfiskován, koupil v roce 1623 kolodějské panství i zámek (hrad) Karel, kníže z Lichtenštejna. Pánům z Lichtenštejna byl zámek československým státem v roce 1919 konfiskován.

Po konfiskaci zámku Lichtenštejnům v něm v roce 1919 občas pobýval T. G. Masaryk, než přesídlil do Lán.

V únoru 1920 správa statků lichtensteinských požádala československé úřady, aby mohla do zámku přestěhovat své centrální ředitelství. Za tímto účelem byly v zámku prováděny stavební adaptace. Okolní občanstvo uspořádalo proti tomu 30. května 1920 tábor lidu a sepsalo rezoluci proti zneužití zámku a proti jeho poškozování. Lichtenštejnští ještě v dopise v roce 1920 označovali zámek za svůj majetek.

V letech 1927 – 1937 vlastnili zámek Vladimír a Anna Holekovi, v letech 1937 – 1946 inženýr Antonín Kumpera, ředitel Waltrovky, jemuž byl v roce 1946 (oficiálně 1948) opět konfiskován.

Během druhé světové války sloužil zámek jako útočiště pro několik velvyslanců, od roku 1943 tam byly uschovány obrazy Národní galerie.

Kumperovi na konci války kvůli lidovým nepokojům v Kolodějích přesídlili do domu v Platnéřské ulici v Praze. V srpnu 1945 vydal národní výbor v Kolodějích Kumperům osvědčení o státní a národnostní spolehlivosti, podle něhož nebyli v době německé okupace ve spojení s Němci, chovali se jako dobří Češi a měli sociální cítění. V neprospěch Antonína Kumpery bylo později použito to, že nacistický správce Gustav Klestil jej po dobu války nechal ve vedení firmy Walter.

V prosinci 1945 byl Antonín Kumpera i jeho bratr a otec zatčeni a pak rok a půl vězněni pro údajnou kolaboraci s Němci, mezitím jim byla znárodněna i továrna Walter, jejíž nové vedení pak odmítlo s Kumperou spolupracovat. Zámek byl znárodněn vědomým zneužitím Benešova dekretu č. 108/1945 Sb.

V roce 1947 převzalo zámek ministerstvo vnitra a zřídilo v něm školu Sboru národní bezpečnosti. V roce 1948 byl zámek oficiálně zabaven a vládou předán k užívání prezidentu Klementovi Gottwaldovi, kterému při té příležitosti 2. července 1948 bylo uděleno čestné občanství Koloděj. Gottwald však, podobně jako předtím Masaryk, brzy nato přesídlil do Lán a v kolodějském zámku byla obnovena vyšší politická škola Sboru národní bezpečnosti.

V 50. letech si v podzemních prostorách zřídila Státní bezpečnost vězení. Byli zde vězněni například Gustáv Husák, Vlado Clementis, Marie Švermová nebo Artur London.

Z roku 1955 se dochovaly doklady, že se ze zámku odstěhovala Pohraniční stráž.

Od roku 1955 zámek využíval úřad vlády a vláda ke slavnostním účelům a důležitým jednáním. Dohadovala se zde například kupónová privatizace nebo rozdělení Československa.

Československý stát užíval zámek od roku 1946 až do svého zániku v roce 1992.

Zámek pak přešel na Českou republiku. Vláda jej používala ke svým výjezdním zasedáním. Česká vláda zde zasedala celkem třikrát: v září a říjnu 2006 a v březnu 2007.

Spor o platnost konfiskace

Antonín Kumpera, někdejší majitel, průmyslník, letec a automobilista, emigroval do Argentiny a pak žil až do své smrti v Brazílii.

Nejvyšší soud po roce 1990 uznal, že konfiskace majetku rodu Kumperových byla zneužitím Benešových dekretů v zájmu nastupujícího totalitního režimu.

Vítězslav Kumpera, vnuk Antonína Kumpery (podle jiných údajů jde o jeho syna), požádal o vrácení zámku s oborou, restaurací a jízdárnou v roce 1991. Když stát odmítl zámek vydat, obrátil se na soud.

Pozemkový úřad hlavního města Prahy, který žádost obdržel v roce 1997, mu zámek a další objekty (podle některých zdrojů jen jízdárnu a další objekty ve vlastnictví města Prahy ) vydal v lednu 2007, avšak vláda žalobou dosáhla v březnu 2007 předběžného opatření Obvodního soudu pro Prahu 9, jímž byla právní moc rozhodnutí pozemkového úřadu zmrazena. Kumperu zastupuje advokát Tomáš Chlost. Kumpera se soudí také o některé budovy (resp. lesík na Václavce ) na Smíchově a údajně už mu byly vráceny některé nemovitosti v centru Prahy (domy v Platnéřské a Havelské ulici ).

18. ledna 2008 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 (předseda senátu Jiří Malý) o vydání zámku vlastníkovi, jímž je Vítězslav Kumpera. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se proti rozsudku neúspěšně odvolal. Městský soud v Praze platnost rozsudku potvrdil 13. října 2008. Vláda se vzdala dovolání k Nejvyššímu soudu a rozhodla se, že nevyužije Kumperovy nabídky, aby si zámek pronajala.

Kolodějskou restauraci a jízdárnu spravuje v současné době městská část Praha-Koloděje. 19. února 2008 zamítl Obvodní soud pro Prahu 9 (soudce Jiří Malý) žalobu, jíž městská část a magistrát žádaly zrušit rozhodnutí pozemkového úřadu. Městská část žalobu neopírala o Benešovy dekerety, ale argumentovala vypršením lhůty k požádání o majetek, přičemž soud rozhodl, že bylo oprávněné použít delší lhůty, uvedené v Zákoně o půdě.

Ke konfiskaci byl zneužit Benešův dekret č. 108/1945 Sb., avšak z archivu se podařilo získat záznam z tajné porady ministrů spravedlnosti, financí a národního správce ze 17. prosince 1948, podle nějž se usnesli, že nejsou dány podmínky pro konfiskaci, ale přesto je zapotřebí konfiskaci provést.

Kumpera hodlal na zámku vybudovat rodinné muzeum Antonína Kumpery a továrny Walter. Obrovské, nyní nefungující divadlo v jízdárně hodlal rekonstruovat a pronajímat jej například pro taneční zábavy.

Návrat do soukromého vlastnictví

V roce 2009 vláda na základě soudního rozhodnutí zámek vrátila Vítězslavu Kumperovi. Ten jej 22. ledna 2010 prostřednictvím firmy Marathon Consulting Group nabídl k prodeji za cenu 250 milionů Kč, iDnes.cz však zveřejnila názory, že cena je nadsazená a skutečná cena je 140 až 180 milionů Kč. V březnu 2010 zámek za necelých 233 milionů Kč koupila akciová společnost Pura Vida, za kterou stojí spolumajitel Třineckých železáren Tomáš Chrenek.

Turistika

Zámek není dlouhodobě veřejně přístupný, pouze čas od času býval vládou jednorázově zpřístupněn.

Ve směru od Královic, podél východního okraje obory a k Běchovicům, prochází červeně značená pěší turistická trasa č. 0008.

Související články

• Dub Karel

Externí odkazy a literatura

• Z historie Koloděj, web městské části Praha-Koloděje
• Jan Vinař: Kapitoly z dějin Koloděj, El Consult, 2000, ISBN 80-902076-2-6, vydáno s podporou grantu hlavního města Prahy, Místního úřadu v Kolodějích a Úřadu vlády České republiky

Souřadnice: 50°3′38,5″ s. š., 14°38′7″ v. d.