Koloděje nad Lužnicí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Koloděje nad Lužnicí
Zámek v Kolodějích
Zámek v Kolodějích
Lokalita
Charaktervesnice
ObecTýn nad Vltavou
OkresČeské Budějovice
KrajJihočeský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°15′10″ s. š., 14°25′9″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel189 (2021)[1]
Katastrální územíKoloděje nad Lužnicí (5,27 km²)
PSČ375 01
Počet domů119 (2011)[2]
Koloděje nad Lužnicí
Koloděje nad Lužnicí
Další údaje
Kód části obce68519
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koloděje nad Lužnicí (německy Kaladey an der Lainsitz) jsou vesnice, část města Týn nad Vltavou v okrese České Budějovice. Nachází se asi tři kilometry severně od Týna nad Vltavou. Prochází zde silnice II/105. Koloděje nad Lužnicí jsou také název katastrálního území o rozloze 5,27 km². V katastrálním území Koloděje nad Lužnicí leží i Vesce.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1295,[3] kdy je uváděn název Kaladý. Do poloviny 16. století náležela obec panství Březnice; poté ji Jan Čabelický ze Soutic připojil k panství Týna nad Vltavou. Jeho syn Adam po otcově smrti vybudoval v letech 1565–1570 v Kolodějích renesanční tvrz opevněnou vodním příkopem. Po Adamově smrti je obec v dědickém řízení již konkrétně zmíněna. V 17. století měnilo panství i obec majitele až se roku 1704 dostalo v dražbě do rukou Václava Norberta Oktaviána Kinského, jehož dcera Marie Alžběta se provdala za Františka Wratislava z Mitrowicz. V držení Wratislavů zůstal zámek až do roku 1943, kdy rod vymírá po meči a panství přechází sňatkem Marie Terezie Wratislavové do majetku Dercsényiů.

Za panování Františka Karla z Mitrowicz byla tvrz v letech 1737–1741 přestavěna na barokní zámek a byla k němu přistavěna kaple svaté Anny, která je ve své podobě ovlivněna dílem Kiliána Ignáce Dientzenhofera a je dílem architekta Jana Hybnera, autora kaple svatého Rocha v Rakovníku. V roce 1777 byla v obci zřízena škola, pro jejíž účely byla pak v roce 1878 upravena budova bývalého hostince na levém břehu řeky Lužnice. Roku 1842 byl vybudován mlýn, zdemolovaný v šedesátých letech 20. století v důsledku budování přehrady Orlík. Ve stejném období bylo mezi Kolodějemi a Týnem objeveno ložisko grafitu, které bylo následně vytěžováno. V souvislosti se stavbou jaderné elektrárny Temelín a vodního díla Hněvkovice byl v 80. letech demolován i kolodějský jez.

Od 1. ledna 1976 jsou Koloděje nad Lužnicí částí obce Týn nad Vltavou.[4]

Židé v Kolodějích nad Lužnicí[editovat | editovat zdroj]

V roce 1680 vypukla v sousedním Týně nad Vltavou morová epidemie, z jejíhož vzniku byli obviněni týnští Židé a v důsledku toho byli z města vypovězeni. Majitelé několika okolních obcí jim dovolili usadit se na svých panstvích, mezi nimi tehdejší majitel kolodějského panství Jan Brandensstein z Oppurku a v Kolodějích tak imigrační vlnou v letech 1681–1682 vzniká většinově židovská obec. Stavba synagogy byla započata v roce 1695 a v říjnu 1697 se zde začaly konat pravidelné bohoslužby. V obci působili dva krajští rabíni: Samuel Löw Kauder a Jakub (Jacob) Mahler, který je pohřben na zdejším hřbitově v nejhonosnějším hrobě s tumbou. Na přelomu 18. a 19. století žilo v Kolodějích zhruba 600–700 Židů v přibližně 85 domech.

Největšího rozmachu došla místní židovská komunita v polovině 19. století, kdy zde kromě synagogy byla i židovská škola, nemocnice a řada obchodů, řemeslníků, řezníků ad. Po zrovnoprávnění židovského obyvatelstva monarchie v roce 1867 se místní Židé začali masově stěhovat z obce. Počet Židů v Kolodějích rychle klesal: zatímco v roce 1862 bylo při sčítání lidu napočítáno v obci 692 židovských obyvatel, v roce 1908 jich zde zbylo pouze 35. Po první světové válce zůstalo v Kolodějích již jen asi deset Židů. Historii židovského osídlení v Kolodějích pak uzavřel holokaust, který přežili jen bratři Radokové a Miloš Vogl, jehož rodiče byli zavražděni v koncentračním táboře.[5]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Barokní zámek s kaplí svaté Anny, který do roku 1943 patřil Vratislavům z Mitrovic.
  • Při povodni v roce 1768 byla do Koloděj z Tábora vodou přinesena dřevěná mostní socha Jana Nepomuckého, pro niž pak obyvatelé nechali v obci vystavět kapli. Současnou kapli svatého Jana Nepomuckého pocházející z roku 1838 dal vystavět Karel Vratislav z Mitrovic na místě té původní, samotnou sochu z roku 1765 si lze prohlédnout v Městském muzeu v Týně.[6]
  • U silnice z Týna nad Vltavou stojí od roku 1771 sýpka, postavená jako reakce na neúrodu, v důsledku které v Čechách podlehlo hladu asi půl milionu obyvatel. Sýpka je zapsána na seznamu ohrožených kulturních památek NPÚ, protože v roce 2003 nechal tehdejší majitel z budovy vyřezat a odvézt všechny horizontální dřevěné konstrukce, včetně některých částí krovu.[7]
  • V obci se narodili bratři Emil a Alfréd Radokové. U mostu přes Lužnici stojí Radokova vila.
  • Dne 3. července 1847 zde zemřel známý loutkář Matěj Kopecký. Ve vsi stojí od roku 1947 jeho pomník v podobě plačícího Kašpárka s protrženým bubnem, který je dílem sochaře J. Jiříkovského.[8][6]
  • Severovýchodně od obce leží židovský hřbitov, místní synagoga byla bourána od 18. listopadu 1947 a zbytky zdiva byly použity při stavbě místního kina.
  • Vila baronky Terezie Vratislavové z Mitrovic, rozené Kocové z Dobrše, postavená v roce 1865 naproti zámku na břehu Lužnice jako sídlo baronky a jejího druhého manžela Johanna Baptisty von Schell-Bauschlotta. Zámek odkázala svému nejstaršímu synovi Eugenu Vratislavovi z Mitrovic. Po smrti Terezie (1893) a jejího syna Eugena (1895)[9] byla vila dána do prodeje. Dne 16. října 1895 byla podepsána notářsky ověřená kupní smlouva s Justinou Kocovou z Dobrše, rozenou Dillovou, a jejím bratrem Adolfem Dillem, členy moskevské a berlínské rodiny inženýra Karla Karlowitsche Dilla (majitele slévárny železa v Moskvě, projektanta a stavitele vodovodů v několika ruských městech, podílel se také na výstavbě GUM v Moskvě[10]), v níž bylo dědicům Vratislava z Mitrovic a Schönfelda přiznáno právo zpětného odkupu. Dillové byli vzdáleně spřízněni s baronkou Terezou prostřednictvím její dcery Justiny Dillové a jejího manžela Josefa Koce z Dobrše († 1909 v Aradu).[11]
Vila sloužila Dillům zpočátku jako letní sídlo, později přijímali i rekreační hosty. V letech 1926–1945, kdy vilu provozovala Dillova dcera Klára Karlovna Kretschetová, byla oblíbeným prázdninovým místem několika rodin ruských emigrantů z Prahy, včetně rozsáhlé rodiny ruského spisovatele Jevgenije Nikolajeviče Čirikova. Filmové záběry, které zde natočil ruský strojní inženýr a amatérský filmař Popov, odvysílala Česká televize v roce 2007 pod názvem "Malá ruská oblaka dýmu" v cyklu Soukromé století.[12] V roce 1945 byli manželé Dillovi vyvlastněni a 22. června 1945 museli vilu opustit. Dům byl následně využíván jako kulturní středisko, dětský domov, pošta a svatební síň. Budova byla vážně poškozena při povodních na řece Lužnici v roce 2006. V červnu 2014 zakoupil bývalou vilu hlavní opat Tygřího kláštera v Thajsku a od července téhož roku v ní žije prvních pět buddhistických mnichů.[13]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 198. 
  4. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 241. 
  5. ↑ BLÜML, Josef. Židovská komunita v Kolodějích nad Lužnicí. In: PODLEŠÁK, Jan. Naše dny se naplnily. Z historie Židů v jižních Čechách. České Budějovice: Klub přátel Izraele v Českých Budějovicích, 2002. ISBN 80-238-9881-7. S. 32–35.
  6. ↑ a b Koloděje nad Lužnicí – Město Týn nad Vltavou [online]. [cit. 2015-08-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ http://monumnet.npu.cz/ohr/ohrdetail.php?IdReg=134220&Limit=25
  8. ↑ 685. schůzka: Cesta Matěje Kopeckého z jednoho konce mostu na druhý. Dvojka [online]. 2015-02-01 [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. 
  9. ↑ https://digi.ceskearchivy.cz/8131/83/1334/2518/78/0
  10. ↑ Jaroslawl yvk.ru/en/node/8 Archivní kopie na Internet Archive., Kaluga http://kalugafoto.narod.ru/biblio-otk.html, Grodno http://www.vodokanal.grodno.by/article.php?id=8&pid=2, Vladimir Archivováno 28. 1. 2022 na Wayback Machine., Moskva GUM: http://www.mall-academy.ru/articles/gum/russian-businessmen.php
  11. ↑ Martina Sudová, "Vila v Kolodějích vydává svá tajemství" (The villa in Kaladei reveals its secrets), in: VLTAVIN - MĚSÍČNÍK PRO MĚSTO TÝN NAD VLTAVOU A OKOLÍ (Měsíčník pro Týn nad Vltavou ) 5/2008, 6/2008
  12. ↑ Režie: Jan Šikl, Prod.: PRAGAFILM, https://www.ceskatelevize.cz/porady/1049101344-soukrome-stoleti/202322226000001-ruske-oblacky-koure/
  13. ↑ http://www.rozhlas.cz/cb/neprehlednete/_zprava/na-jihu-cech-je-prvni-buddhisticky-klaster-mnisi-ziji-ve-vybydlene-vile-na-brehu-luznice--1383415

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Město Týn nad Vltavou

k. ú. Týn nad Vltavou (Týn nad Vltavou • Malá Strana) • k. ú. Hněvkovice u Týna nad Vltavou (Hněvkovice na levém břehu Vltavy) • Jarošovice • Předčice • Netěchovice • Nuzice • k. ú. Koloděje nad Lužnicí (Koloděje nad Lužnicí • Vesce)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Koloděje_nad_Lužnicí&oldid=23549230“