Kolegiátní kapitula v Mělníku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kolegiátní kapitula v Mělníku
Budova mělnického proboštství
Vznik11. století
Zánik1421
Typcírkevní instituce
Právní formazaniklá církevní právnická osoba
MístoMělník
Členovékanovníci
FarářP. Miroslaw Mateńko MS
Mateřská organizaceDiecéze litoměřická
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kolegiátní kapitula v Mělníku existovala od 11. století do husitských válek při tamním kostele sv. Petra a Pavla.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Kostel svatých Petra a Pavla v Mělníku

O historii kapituly se zachovalo jen poměrně málo zpráv. První doložený mělnický probošt Šebíř (Severus) zastával tuto funkci prokazatelně už v roce 1086, avšak podle některých historiků mohou sahat počátky mělnické kapituly až na začátek 11. století, do doby, kdy v Mělníku pobývala kněžna Emma. Součástí majetku kapituly byl i dvorec v Brozanech, kde prý mělničtí probošti občas sídlili, a proto byli někdy nazýváni také brozanskými probošty.

Na přání krále Václava II. přeložil pražský biskup Tobiáš v roce 1294 z Mělníka na Pražský hrad ke kapli Všech svatých, avšak už po šesti letech se z rozhodnutí krále Václava II. vrátila zpět do Mělníka. Karel IV. požádal 12. ledna 1349 papeže, aby kapitula byla opět přeložena do Prahy, žádosti však nebylo vyhověno. Podle zprávy z druhé poloviny 14. století bylo mezi mělnické kanovníky rozděleno devět obročí a noví kanovníci byli jmenováni českou královnou jako vládkyní královského věnného města Mělníka.

Po vypuknutí husitských válek začal král Zikmund od Vánoc roku 1420 zastavovat majetek kapituly. Když se pak Mělník v dubnu 1421 vzdal husitům a tamním hejtmanem se stal Jan Smiřický, museli katoličtí kněží z Mělníka uprchnout, čímž kapitula fakticky zanikla. Titul probošta si kněží však ponechávali až do doby jagellonské (14711526).

V roce 1896 byl papežským breve z podnětu města Mělník obnoven úřad probošta mělnického jako čestného titulu tamního duchovního správce.

Probošti[editovat | editovat zdroj]

  1. Šebíř (od roku 1086 do 20. října 1125)
  2. Gervas (11251146)
  3. Hroznata (11461148)
  4. Jurata (zřejmě od 16. června 1160 do své smrti v roce 1168)
  5. Vojtěch (krátce v roce 1168)
  6. Jeroným (1172)
  7. Benedikt (od roku 1175)
  8. Vojtěch (od roku 1178 až do své smrti v dubnu 1200, současně salcburským arcibiskupem)
  9. Ondřej (12041207)
  10. Pelhřim (12171223)
  11. Otto (12331264)
  12. Tobiáš z Bechyně (od 24. února 1269 do 27. ledna 1270)
  13. Budislav Dražický z Dražic (12761277)
  14. Oldřich (od 24. ledna 1288 až do své smrti cca v roce 1311)
  15. Mikuláš ze Špýru (od 6. ledna 1312 do 27. ledna 1317[1]
  16. Jindřich (Henricus de Gors) (před 9. květnem 13181348)
  17. Jan (1349)
  18. Heřman (1358)
  19. Jan z Landštejna (od roku 1359 až do své smrti v září 1389)
  20. Barnim V. (od 22. září 1389)
  21. Zbyněk Zajíc z Hazmburka (13971403)
  22. Mikuláš Semenec (14031404)
  23. Konrád z Vechty (od roku 1404 do dubna 1410)
  24. Konstantin z Vechty (od 7. dubna 1410)
  25. Zikmund z Budějovic (od 30. května 1422 až do své smrti v roce 1436)
  26. Jindřich z Litoměřic, doktor dekretů, probošt mělnický (!), kanovník pražský a plebán v Českých Budějovicích 1471[2]

Data udávají období, ve kterém je dotyčná osoba doložena ve funkci probošta.

Infulovaní probošti a administrátoři po roce 1896[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. RBM III., s. 145, č. 356
  2. Beránek Karel-Beránková Věra, Guberniální listiny 1261-1937, Inventář SÚA, Praha 1975, listina č. 370 [1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]