Kogie tuponosá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Kogie tuponosá

Uhynulá kogie tuponosá
Uhynulá kogie tuponosá
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: kytovci (Cetacea)
Podřád: ozubení (Odontoceti)
Čeleď: vorvaňovití (Physeteridae)
Rod: kogie (Kogia)
Gray, 1846
Binomické jméno
Kogia breviceps
Blainville, 1838)
Synonyma
  • Euphysetes grayii
  • Kogia floweri
  • Physeter breviceps
  • vorvaň malý

Kogie tuponosá (Kogia breviceps) je ozubený kytovec menších rozměrů, jeden ze dvou druhů rodu kogie která je zařazena do čeledi vorvaňovitých společně s třetím největším zvířetem planety vorvaněm.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Tento druh se vyskytuje až za hranicemi kontinentálního šelfu, hlavně v hlubokých tropických vodách v Tichém, Indickém i Atlantském oceánu; výjimečně bývá v letních měsících zastižen u břehů západní Evropy. Žije jednotlivě, v párech nebo v malých tří až sedmičlenných skupinkách, o jejich sociálních vztazích není téměř nic známo. Tato plachá zvířata plavou obvykle velice klidně a poměrně hluboko ponořená, takže je lze pozorovat jen při ideálnim počasí. Zjišťování velikosti populace je problematické, druh ale není považován za ohrožený.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Druh kytovce dorůstají délky 2,5 až 3,5 m a hmotnosti 250 až 500 kg. Široká a vpředu tupě zkosená hlava bez zobáku je poměrně velká, zaujímá asi jednu šestinu celkové délky štíhlého těla, její horní čelist mírně přesahuje dolní. Prsní ploutve jsou krátké a široké, malá hřbetní trojúhelníkovitého tvaru vyrůstá asi v polovině délky těla, ocasní ploutev je naopak mohutná s velkým rozpětím. Jediný dýchací otvor je na vrcholku hlavy nad úrovní očí. Hřbetní strana těla a hlava jsou barvy tmavošedé nebo modročerné, břicho, hruď a spodní čelist jsou světlé až bílé. Oči jsou tmavé se světlým olemováním. Na boční straně hlavy, mezi okem a ploutví mají světlou skvrnu tvaru půlměsíce označovanou jako "falešné žábry".

Spodní čelist obsahuje na každé straně 9 až 16 dlouhých, štíhlých zubů o průměru cca 5 mm které ční nad okrajem čelisti až 15 mm. Horní čelist je na zuby chudší, většinou tam nevyrůstají zuby vůbec nebo jen výjimečně v přední části po každé straně 1 až 2 a jsou menší než ve spodní čelisti.

Hlavní potravou jsou hlavonožci, hlubinné ryby a korýši za kterými se hluboko potápějí. Nejdelší zjištěná doba ponoru byla 18 minut.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Březost samice kogie tuponosé po letním páření trvá 270 až 280 dnů. Mládě bývá velké 80 až 110 cm a váží průměrně 80 kg, zůstává s matkou a bývá kojeno asi 1 rok. Pohlavně dospívají ve 4 až 5 létech. Odhaduje se průměrná délka života 17 až 23 roků.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Teprve v roce 1966 byl z druhu kogie tuponosá odlišen druh kogie Owenova, tehdy byl morfologický důkaz podpořen genetickou analýzou. Jejich spolehlivé rozlišení na vodní hladině je možné jen odborníky.

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Kogia breviceps ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • BioLib.cz – Kogia breviceps (Kogie tuponosá) [online]. BioLib.cz, [cit. 2013-06-29]. Dostupné online.  
  • MAZÁK, Vratislav. Zvířata celého světa: Kytovci. Ilustrace Vratislav Mazák. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1988. 312 s. 07-034-88. Kapitola Kogie tuponosá, s. 254-256.  
  • IUCN Red List of Threatened Species: Kogia breviceps [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2012, [cit. 2013-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CULIK, Boris M.. Odontocetes, The toothed whales: "Kogia breviceps" [online]. UNEP/CMS Secretariat, Bonn, DE, rev. 2010, [cit. 2013-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  • LUNDRIGAN, Barbara; MYERS, Allison. Animal Diversity Web: Kogia breviceps [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, USA, rev. 2000, [cit. 2013-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Kogia breviceps [online]. NOAA Fishering Service, Silver Spring, MD, USA, [cit. 2013-06-29]. Dostupné online. (anglicky)