Koala medvídkovitý

Koala medvídkovitý
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	savci (Mammalia)
Podtřída	vačnatci (Marsupialia)
Řád	dvojitozubci (Diprotodontia)
Čeleď	koalovití (Phascolarctidae) Owen, 1839
Rod	koala (Phascolarctos) Blainville, 1816
Binomické jméno
Phascolarctos cinereus (Goldfuss, 1817)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koala medvídkovitý (Phascolarctos cinereus, Goldfuss, 1817), známý také pod nesprávným názvem jako medvídek koala, je jedno z nejznámějších australských zvířat. Přestože vzhledem opravdu připomíná medvěda, je to ve skutečnosti vačnatec, podobně jako třeba klokan nebo vakoveverka létavá. Je jediným žijícím zástupcem čeledi koalovitých.

Jméno

Výraz koala pochází ze slova gula, které se vyskytuje v jazyce dharuk (téměř vymizelý jazyk domorodých obyvatel Austrálie žijících v oblasti Sydney). Přestože se samohláska /u/ původně v angličtině psala jako „oo“ (ve slovech jako coola a koolah), změnila se na „oa“, možná kvůli chybě. Nesprávně se občas uvádí, že slovo koala znamená „nepije“.

Systematické jméno rodu, ke kterému koala náleží, Phascolarctos, je odvozeno z řeckého phascolos „vak“ a arktos „medvěd“. Druhové jméno, cinereus, je latinského původu a znamená „popelavý“.

Přestože se nejedná o medvěda, anglicky mluvící osadníci na konci 18. století toto zvíře pojmenovali medvídek/medvěd koala díky jeho vnější podobnosti s medvědy. Pojmenování medvídek koala se mimo Austrálii stále používá, přestože je taxonomicky nesprávné a odborníci veřejnost odrazují od jeho používání. Další pojmenování tohoto druhu založená na podobnosti s medvědy jsou například opičí medvídek, domorodý medvídek a stromový medvídek.

Rozšíření

Koalové se vyskytují v pobřežních oblastech východní a jižní Austrálie, od Adelaide až k jižní části poloostrova Cape York. V oblastech s dostatečnou vlhkostí, která je podmínkou růstu vhodných lesů, jsou populace koalů také výrazně rozšířeny do vnitrozemí. Na začátku 20. století byli koalové v Jižní Austrálii prakticky vyhubeni, nicméně dnes jsou vymizelé populace nahrazeny jedinci pocházejícími z Victorie. Koalové se nevyskytují v Tasmánii a Západní Austrálii.

Původ

Původ tohoto druhu není zcela objasněn; nejpravděpodobněji se však vyvinul ze suchozemských zvířat podobných vombatům. Zkameněliny koalů jsou poměrně vzácné, ale několik jich bylo objeveno v severní Austrálii. Pocházejí z doby před 20 miliony lety, kdy byla severní polovina Austrálie porostlá deštnými pralesy. K potravní specializaci koalů na blahovičníky došlo až po ochlazení klimatu, kdy byly deštné pralesy vystřídány blahovičníkovými lesy. Fosilní nálezy z doby před 50 000 lety také naznačují, že v této době byly jižní oblasti Austrálie obývány obřími koaly. Koala hraje z ekologického hlediska stejnou roli jako jihoamerický lenochod.

Popis

• Hmotnost: 5–12 kg
• Délka těla: 70–90 cm
• Délka ocasu: 6 cm

Koalové jsou zavalitá zvířata, mají delší uši a končetiny. Jejich srst je hustá a měkká, v odstínech od popelavě šedé k hnědavé. Na břichu a ušních boltcích jsou bílé dlouhé chlupy.

Koala se vzhledem velice podobá vombatovi (nejbližší nevyhynulý příbuzný), ale má hustší srst, několikanásobně větší uši a delší končetiny. Hmotnost se pohybuje mezi 12 kg u mohutného samce z jihu Austrálie a 5 kg u drobné samice ze severu. Při šplhání ve stromech mu pomáhají velké, ostré drápy. Na každé končetině najdeme pět prstů, přičemž na předních končetinách jsou dva palce stojící proti ostatním třem prstům, které umožňují lepší uchopení větve. Na zadní končetině je protistojný palec pouze jeden. Koala je jeden z mála savců (kromě primátů), který má otisky prstů. Ty jsou podobné lidským otiskům prstů – jejich odlišení může být docela obtížné i při použití elektronového mikroskopu.

Zuby koaly jsou přizpůsobeny býložravému způsobu obživy a jsou podobné zubům dalších druhů z řádu dvojitozubců (např. vombat). Ostrý pár řezáků určených k uštipování listů je oddělen od stoliček širokou mezerou.

Samec koaly má, stejně jako velké množství vačnatců, rozeklaný penis. Samice má dvě oddělené dělohy, každou s vlastní boční pochvou, což je společný znak všech vačnatců. Mozek předchůdců dnešních koal vyplňoval celou dutinu lebeční, ale postupně se drasticky zmenšil na dnešní velikost – jednu z nejmenších u vačnatců. Tuto degeneraci vědci připisují přechodu na energeticky chudou potravu. Dutina lebeční je ze zhruba 40 % naplněna mozkomíšním mokem, takže dvě mozkové hemisféry vypadají jako „dvě scvrklé půlky vlašského ořechu na vrcholu mozkového kmenu, které se nedotýkají ani jedna druhé, ani lebečních kostí. Jedná se o jediné zvíře na zemi s takto zvláštně zmenšeným mozkem“.

Koala je obecně tiché zvíře, ačkoli samci v období páření vydávají velmi hlasité volání, které je slyšet až do kilometrové vzdálenosti. Samicím toto volání umožňuje odhadnout, zda bude samec vhodný k páření – obecně dávají přednost větším samcům. Pokud se koala ocitne ve stresující situaci, může vydávat hlasitý nářek, o kterém se říká, že je podobný pláči lidského dítěte. Existuje jen málo spolehlivých informací o délce života koaly, ale v zajetí se dožívají až 18 let.

Typy

Přestože byly popsány celkem tři poddruhy, každý z nich je pouze projevem morfologického klinu – v souladu s Bergmannovým pravidlem jsou jedinci žijící v chladnějším klimatu větší - a nejsou tudíž obecně platné. Pro rozlišování jednotlivých variet se spíše používá označení typ nebo ráz.

Pro koaly žijící na území státu Victorie (dříve známé pod jménem P. cinereus victor) je typická delší, hustší srst tmavší barvy, často s čokoládově hnědými odstíny na hřbetě a končetinách. Také rozdíl mezi zbarvením hřbetní a břišní krajiny je výraznější – břicho je nápadně světleji zbarvené. Srst v uších je nadýchaná, bílé barvy.

Jedinci vyskytující se na území státu Queensland (dříve klasifikovaní jako P. cinereus adustus), tj. v sub-tropickém a tropickém pásmu, se vyznačují řidší a kratší srstí špinavě šedé barvy, a hlavně malou tělesnou hmotností – průměrně 6,5 kg u samců a lehce nad 5 kg u samic. Hmotnost jedinců žijících ve Victorii (dříve P. cinereus victor ) a Novém Jižním Walesu (dříve P. cinereus cinereus) se pohybuje kolem 12 kg u samců a 8,5 kg u samic.

Ačkoli se nejedná o poddruh, existuje i čtvrtý ráz, „zlatý koala“, pro který je typické jemný zlatavý nádech srsti způsobený absencí pigmentu melaninu – ta vyvolává u většiny ostatních savců albinismus. Rozdíl mezi jednotlivými rázy je plynulý a jsou známy značné rozdíly např. ve zbarvení i mezi jednotlivými jedinci v rámci jedné oblasti. Ojediněle se mohou vyskytnout jedinci s bílou srstí, která je způsobena přítomností recesivního genu.

Koalové jsou přímí příbuzní s prvními vačnatci.

Životní cyklus

Samice dosahují dospělosti mezi druhým a třetím rokem života, samci mezi třetím a čtvrtým. Páření obvykle probíhá od prosince do března, kdy je na jižní polokouli léto. Zdravá samice může mít jedno mládě ročně a to přibližně po dobu dvanácti let. Březost trvá 35 dní. Dvojčata jsou velice vzácná – první koalí dvojčata na světě se narodila v dubnu 1999 na Queenslandské univerzitě.

Mládě koaly, kterému se říká „joey“ [džouí], je holé, slepé, bez uší a v době porodu měří pouze 2 cm. Po porodu vyšplhá do vaku na matčině břiše, kde se přisaje na jednu ze dvou bradavek. Vak samic se otevírá směrem dozadu (k řitnímu otvoru) a může být matkou libovolně uzavřen pomocí svalu, který se podobá stahovací šňůrce.

Prvních šest měsíců setrvává mládě ve vaku, kde se živí pouze mateřským mlékem. Za tuto dobu se mu vyvinou oči a uši, a naroste srst. Později začíná prozkoumávat svět mimo vak a konzumovat malá množství matčiny „kašičky“ (dříve považována za exkrement, ale pravděpodobně pocházející ze slepého střeva), díky které se do střev mláděte dostanou mikroby nezbytné k trávení listů blahovičníku. Dalších přibližně šest měsíců mládě zůstává s matkou. Když už je na vak příliš veliké, vozí se na matčiných zádech. Živí se mlékem i listy blahovičníku až do úplného odstavení, k němuž dochází kolem dvanáctého měsíce života mláděte. Mladé samičky se tou dobou vydají pryč a usídlí v okolí, zatímco samečci často zůstávají v teritoriu matky až do věku tří či čtyř let.

Potrava a chování

Koala se živí téměř výhradně listy blahovičníků. To je pravděpodobně důsledek adaptace, která byla reakcí na volnou ekologickou niku (v tomto případě velké množství eukalyptových listů bez konzumentů). Listy blahovičníků mají nízký obsah proteinů, zato mají vysoký podíl nestravitelných látek a obsahují fenolické a terpenové složky, kvůli kterým jsou pro většinu živočišných druhů jedovaté. Stejně jako vombati a lenochodi má i koala v porovnání s ostatními savci velmi pomalý metabolismus a tráví 16 až 18 hodin denně bez pohnutí, přičemž většinu tohoto času prospí.

Koalové mohou být vůči příslušníkům svého druhu agresivní (přední tlapou si protivníka přidrží a koušou jej), ačkoli většina agresivního chování jsou pouze krátké roztržky. Manipulace s koaly jim může způsobit stres – otázka agresivity a stresu navozeného manipulací s těmito zvířaty je v Austrálii politickým problémem.

Koala tráví kolem tří z pěti hodin své aktivity krmením. To může probíhat v jakoukoli denní dobu, ačkoli k němu obvykle dochází v noci. Koala sní průměrně 500 g eukalyptových listů denně. Před spolknutím je důkladně rozmělní silnými čelistmi na velmi jemnou kaši. Toxické složky jsou játry zneškodněny a později vyloučeny. Koncové střevo (obzvláště slepé střevo) je značně zvětšené, aby bylo schopno využít co největší množství živin v chudé potravě. Velké části tohoto procesu napomáhá bakteriální fermentace.

Koalům slouží za potravu velké množství druhů blahovičníků a dokonce i některé jiné druhy stromů (rody Acacia, Leptospermum a Melaleuca). Koalové vykazují silné preference pro konkrétní druh eukalyptů. Tyto preference se mění oblast od oblasti. Existuje množství faktorů, které určují, který ze 680 druhů blahovičníků bude koala žrát. Nicméně hlavním faktorem v rozhodování mezi jednotlivými stromy oblíbených druhů blahovičníku je koncentrace fenolických toxinů nazývaných floroglucinoly. Výzkum prováděný ošetřovateli koalů v 13 záchranných stanicích a zoologických zahradách v Novém Jižním Walesu také ukázal, že nejoblíbenější druh eukalyptového listí měl nejmenší obsah taninů.

Koala nemusí pít, vystačí si s vodou obsaženou v potravě.

Ochrana koalů

Koalové byli na začátku 20. století téměř vyhubeni člověkem, který je lovil hlavně kvůli kožešinám. Jejich milióny byly prodány do Evropy a USA. Současná populace koalů se stále ještě nezotavila z tohoto drastického snížení stavů. Přes milion koalů bylo zastřeleno, zabito či chyceno do ok v Queenslandu v letech 1915, 1917 a 1919. Vlna bouřlivého nesouhlasu s vybíjením koalů byla pravděpodobně prvním environmentálním tématem v tomto měřítku, které sjednotilo Australany. I přes sílící tendence chránit původní druhy, chudoba způsobená suchem v letech 1926-28 zapříčinila smrt dalších 600 000 koalů, kteří byli zabiti v průběhu jediné měsíční doby lovu v srpnu 1927.

V současnosti vedou žebříček ohrožujících faktorů ztráta přirozeného prostředí a dopady urbanizace (např. střety vozidel s koaly a útoky psů). Jelikož jsou koalové velmi vnímaví k infekcím, v posledních letech byly některé kolonie koalů značně postiženy nemocemi, především bakteriemi rodu chlamydiae. Koala vyžaduje rozlehlé plochy zdravého, nepřerušeného lesa. Při hledání nového teritoria či partnera často urazí dlouhé vzdálenosti. K přemisťování potřebuje biokoridory, které jsou ničeny rozpínající se lidskou činností (zemědělstvím, lesnictvím, stavbou silnic a obytných zón) zvláště v pobřežních oblastech. Takto jsou jednotlivé populace koalů izolovány jedna od druhé ve stále se zmenšujících zbytcích zalesněných ploch. Není proto divu, že dlouhodobé přežití tohoto druhu je ohroženo omezenou rozmanitostí genofondu.

Stěžejní organizací, která se věnuje ochraně koalů a jejich přirozeného prostředí je Australská Nadace pro koaly, která plánuje vyhlásit 40 000 km² přirozeným prostředím pro koaly. Zároveň na základě přesvědčivých důkazů tvrdí, že stavy populací divokých koalů vážně klesají v celé oblasti výskytu tohoto druhu.

Ačkoli se koala vyskytuje na plošně rozsáhlém území, z jejich přirozeného prostředí zůstávají pouze „zbytky“. Vhodné prostředí je ničeno invazemi plevelů, odlesňováním ze zemědělských důvodů nebo je zabíráno developery. Další hrozby představují těžba dřeva, chybný management, útoky zdivočelých a domácích zvířat a doprava.

Australská vláda uvádí koalu na čelním místě seznamu druhů, jejichž ochranářský status je nutno posoudit. Vláda odhaduje celkové množství jedinců v stovkách tisíc, ačkoli jiné studie tvrdí, že ve volné přírodě zbylo již jen 80 000 jedinců. Australská Nadace pro koaly odhaduje, že se ve volné přírodě vyskytuje přibližně 100 000 jedinců.

Koalové, stejně jako většina původních australských zvířat, nemohou být dle zákona chováni jako domácí mazlíčci ani v Austrálii, ani kdekoli jinde. Jediní lidé, kterým je dovoleno chovat koaly, jsou pracovníci v útulcích pro zraněná divoká zvířata a občas výzkumníci. Tito lidé obdrží speciální povolení k péči o koaly, ale musí je vrátit do volné přírody hned, jakmile jsou v dostatečně dobré kondici, a v případě mláďat hned, jakmile jsou dostatečně stará.

Tento druh žije na území čtyř australských států, kde je považován za:

• Queensland – „málo dotčený druh“ po celém území státu s výjimkou bioregionu severovýchodního Queenslandu, kde je veden jako „zranitelný“
• Nový Jižní Wales – „zranitelný“ v celostátním měřítku, ale místně kolísá mezi „stabilizovaný“ a „lokálně vymřelý“
• Jižní Austrálie – „vzácný“ (ačkoli populace na Klokaním ostrově prosperuje)
• Victoria - početnou a prosperující populaci (dle článku naposledy revidovaném 29. října 2007)

Zajímavosti

Koala medvídkovitý je jediný žijící zástupce čeledi koalovitých. Protože se vak koalů, stejně jako vak vombatů, otevírá dozadu, s největší pravděpodobností budou vombati nejbližší příbuzní koalů.

Jako u mnoha dalších vačnatců je penis samců na konci rozeklaný; samice mají dvě boční vagíny a dvě oddělené dělohy, což je charakteristické pro všechny vačnatce.

Mozek koalů je jedním z nejmenších mezi vačnatci (pouze 2 % tělesné váhy). Mozek předků koaly původně vyplňoval celou dutinu lebeční, ale postupně se zmenšil pravděpodobně kvůli specializaci na energeticky chudou potravu. Koala je jediným zvířetem na Zemi s takto drasticky zmenšeným mozkem.

Linuxová distribuce Ubuntu z října 2009 byla pojmenována Karmic Koala (osudná koala).

Chov

Díky potravní specializaci je chov koal možný jen ve vybraných ZOO. Expozice musí být velké, prostorné, s vysokými parkosy s důrazem na vhodné mikroklima. Chov v ZOO mimo australské území je podmíněno pravidelným zajišťováním dostatečného množství čerstvých blahovičníkových větví a dodržování podmínek stanovených koordinátorem chovu.

V Evropě chovají koaly ZOO Madrid, Vídeň, Edinburgh, Budapešť a Wild Animal Park v Belgii, v USA v San Diegu a v Jihoafrické republice v Pretorii. Od roku 2016 také Zoo Lipsko a Zoo Drážďany v Německu.

Externí odkazy

• Encyklopedické heslo Phascolarctus v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Obrázky, zvuky či videa k tématu koala medvídkovitý na Wikimedia Commons
• Taxon Phascolarctos cinereus ve Wikidruzích

Portály: Živočichové

Autoritní data	BNF: cb122685815 (data) GND: 4239346-2 LCCN: sh85072750 NDL: 00566060 NLI: 987007545792905171