Kočani

Kočani ; Кочани
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	41°55′ s. š., 22°24′45″ v. d.
Nadmořská výška	390 m n. m.
Stát	Severní Makedonie
Statistický region	Východní
Opština	Kočani
	Kočani
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	18,6 km²
Počet obyvatel	28 330 (2002)
Hustota zalidnění	1 523,1 obyv./km²
Etnické složení	Makedonci (93,12 %), Romové (5,12 %), Turci (0,83 %), Arumuni (0,50 %), Srbové (0,17 %) a ostatní nepočetné menšiny
Náboženské složení	pravoslaví, islám
Správa
Starosta	Nikolcho Ilijev
Oficiální web	www.kocani.gov.mk
Telefonní předvolba	033
PSČ	2300
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kočani (makedonsky Кочани [ˈkɔtʃani], pomnožný název) jsou město ve východní části Severní Makedonie s 28 330 obyvateli, sídlo stejnojmenné opštiny, 120 km od Skopje.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Město se nachází na severní straně údolí Kočansko na obou stranách řeky Kočanska Reka. Ze severu jej obklopují hory, z jižní strany potom uvedené široké údolí. Severně leží pohoří Osogovo^[2] a jižně potom obec Plačkovica.

Nedaleko se nachází známé zimní turistické centrum Ponikva.

Klimatické podmínky[editovat | editovat zdroj]

Klima je mírné, kontinentální, ovlivňuje ho středomořské klima šířící se podél řeky Bregalnica. Průměrná teplota je 12,9 °C, roční srážkový průměr 538 mm.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Název Kočani vznikl podle oblíbeného makedonského křestního jména Kočo. U vesnice Dolno Gratče byly při archeologických průzkumech dochovány pozůstatky antického sídla se základy zdí a římská a byzantská keramika, resp. šperky.

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1337, v zápise, v němž Jovan Oliver Grčinić daroval městu kostel. V roce 1662 navštívil město turecký cestoval Evlija Čelebi, který si poznamenal, že zde žije zhruba 600 rodin, stojí tu mešita a nachází se zde zájezdní hostinec (karavanseraj) a zhruba přes desítku řemeslných dílen. Nezaznamenal však obranné věže, které vznikly nejspíše také v 17. století a dochovaly se do současných dní. Zhruba podobný počet obyvatel mělo město zhruba do roku 1878, poté došlo k mírnému růstu. Mimo jiné se zde po válce dosídlila řada sedláků ze vzdálenějších krajů.

Ve 20. století se město stalo součástí nejprve srbského království a poté Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, resp. Jugoslávie. V meziválečném období sem byla zavedena železnice, mimo jiné i proto, že z bezpečnostního hlediska bylo nezbytné zajistit propojení odlehlé části země při hranice s nepřátelským Bulharskem. Po druhé světové válce se stalo město součástí makedonské republiky v rámci Jugoslávie. Jeho modernizace probíhala jen velmi obezřetně, přestavěno bylo nábřeží a v jeho blízkosti vyrostly některé nové moderní domy. Hlavní nábřeží nese i v roce 2023 svůj název podle Josipa Broze Tita. Výstavba průmyslu a dalších moderních objektů se realizovala hlavně na jižním okraji města.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Kočani mají rozlohu 18,6 km² a 28 330 obyvatel. Vývoj počtu obyvatel:

1948 – 6 657 obyvatel
1994 – 26 364 obyvatel
2002 – 28 330 obyvatel^[2]

V roce 2002 se 90 % obyvatel přihlásilo k makedonské národnosti, 5 % k romské a 3 % k turecké národnosti.

Kultura a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Město je známé v regionu folkovou skupinou Kočani orkestar.

Jako den města se slaví den sv. Petra (Petrovden), a to 9. července.^[3] Koná se zde také pravidelně amatérský festival dramatu.^[4]

Ve městě stojí kulturní dům, který nese název podle románu Koči Racina, Beli mugri. Místní městská knihovna nese název Jiskra (makedonsky Искра). Otevřena byla v roce 1945.

Z historických staveb jsou zde dochovány dvě věže z 16. a 17. století.^[2]

Mezi náboženské stavby potom patří kostel svatého Jiří nebo mešita Dudi Hanum.

Kopec Lokubija, který se nachází v samotném městě, je zalesněný a představuje hlavní park pro místní obyvatele. Na jeho jižním konci stojí Památník svobody^[2] (makedonsky Споменик на слободата), který vznikl po druhé světové válce podle návrhu architekta Gligora Čemerského.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Město je známé pěstováním rýže^[2] a geotermálními prameny. Místní rýže byla vyhlášená v celé bývalé socialistické Jugoslávii. Průmyslové zóny stojí v jižní, resp. jihovýchodní části města, kde se krajina otevírá do široké roviny a kde je železniční spojení. Vyrábí se zde např. díly do automobilů^[2],

Krajina jižně od města je zemědělsky využívána (tzv. Kočanská kotlina^[2])

Město má také vlastní skládku.^[5]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Ze západu do města směřuje dálnice A3, která vede do Skopje a dalších měst země. Dálnice ve městě končí, obchází jej ale po jižní straně a tvoří jeho přirozený obchvat. Silnice pokračuje dále na východ do města Delčevo^[2] a potom dále do Bulharska.

Do Kočanů vede také železniční trať z města Veles. Ačkoliv je ve Velesu ukončena, předpokládá se její prodloužení dále na východ.^[zdroj?]

Hlavní nádraží se nachází jižně od středu města a autobusová stanice stojí v jeho blízkosti.

Sport[editovat | editovat zdroj]

V Kočanech stojí městský stadion, který nese název podle Nikoly Mantova. K němu přiléhají další sportovní zařízení, včetně například plaveckého bazénu.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Základní vzdělávání v Kočanech probíhá ve čtyřech základních školách ve městě (ZŠ Nikoly Kareva, ZŠ Cyrila a Metoděje, ZŠ Rade Kratovce, ZŠ Maliny Popivanovny). Středoškolské vzdělání poskytují dvě školy střední^[2] (SŠ Ljupči Santova a SŠ Ǵoši Vikentijeva). Od roku 1956 zde působí také hudební škola Risty Jurkova.

Zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

V Kočanech se nachází nemocnice regionálního významu.

Známé osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Rade Kratovče, revolucionář
Pavle Krošarev, makedonský pilot
Branko Pendovski, spisovatel
Malina Popivanova, revolucionář
Blagoja Popov, politik v období existence SR Makedonie
Blagoj S. Popov, matematik
Ljupčo Santov, revolucionář
Stevo Teodosievski, hudebník
Jordan Pop-Jordanov, člen MANU
Blagica Jovanova, vědkyně
Simeon Kango Ivanov, hudebník
Gošo Vikentiev, účastník partyzánského boje

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Stav počtu obyvatel 2002 PDF v angličtině a v makedonštině
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ RISTOVSKI, Blaže. Makedonska enciklopedija A-Ľ. Skopje: MANU, 2009. ISBN 978-608-203-023-4. Kapitola Кочани, s. 749. (makedonština)
↑ Кочани ќе го одбележи Петровден, празникот на градот. Večer. Dostupné online [cit. 2023-08-15]. (makedonština)
↑ 60. издание на Драмскиот аматерски фестивал во Кочани: Отворање на 22 мај со перформансот „Театарот е жив“. Vecer. Dostupné online [cit. 2023-08-15]. (makedonština)
↑ Затрупан влезот во градската депонија на Кочани, отпадот се истура покрај патот кон Пониква. Nova Makedonija. Dostupné online [cit. 2023-08-15]. (makedonština)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kočani na Wikimedia Commons

[1] Stav počtu obyvatel 2002 PDF v angličtině a v makedonštině

[ME-749-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ RISTOVSKI, Blaže. Makedonska enciklopedija A-Ľ. Skopje: MANU, 2009. ISBN 978-608-203-023-4. Kapitola Кочани, s. 749. (makedonština)

[vecher.mk-mk-3] Кочани ќе го одбележи Петровден, празникот на градот. Večer. Dostupné online [cit. 2023-08-15]. (makedonština)

[vecer2.mk-mk-4] 60. издание на Драмскиот аматерски фестивал во Кочани: Отворање на 22 мај со перформансот „Театарот е жив“. Vecer. Dostupné online [cit. 2023-08-15]. (makedonština)

[novamakedonija.mk-mk-5] Затрупан влезот во градската депонија на Кочани, отпадот се истура покрај патот кон Пониква. Nova Makedonija. Dostupné online [cit. 2023-08-15]. (makedonština)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]