Knock Nevis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Diagram porovnávající délky několika nejdelších lodí - supertankeru Knock Nevis, Emmy Mærsk, osobní lodi Queen Mary 2, lodi pro přepravu hromadných substrátů MS Berge Stahl a letadlové lodi USS Enterprise

Diagram porovnávající délky několika nejdelších lodí - supertankeru Knock Nevis, Emmy Mærsk, osobní lodi Queen Mary 2, lodi pro přepravu hromadných substrátů MS Berge Stahl a letadlové lodi USS Enterprise

Základní údaje Diagram porovnávající délky několika nejdelších lodí - supertankeru Knock Nevis, Emmy Mærsk, osobní lodi Queen Mary 2, lodi pro přepravu hromadných substrátů MS Berge Stahl a letadlové lodi USS Enterprise
Typ: supertanker
Majitel: Fred Olsen Production
Spuštěna na vodu:
Osud: sešrotován 2010
Poznámka: loděnice Sumimoto Heavy Industries v Tokiu
Technická data
Prostornost:
Délka: 458,45 m
Šířka: 68,86 m
Ponor: 24,61 m
Pohon: 2× turbínové soustrojí Sumimoto Stal - Laval AP
Rychlost: 13 uzlů
Posádka: 40

Knock Nevis byl japonský supertanker, postavený loděnicemi Sumimoto Heavy Industries v Tokiu v roce 1976 (někdy se uvádí i 1975 nebo 1979) pro rejdaře C. Y. Tunga z Hongkongu a známý také pod jmény Seawise Giant (1989-1991), Happy Giant (1991-2004) nebo Jahre Viking (od roku 2004, kdy spolu s názvem změnil i majitele a stal se majetkem norské společností Fred Olsen Production).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Loď byla postavena jako 378 m dlouhá o kapacitě 480 000 tun, tedy o velikosti jakou už měly supertankery Globtik Tokyo a Globtik London a pod jménem Seawise Giant (moře znalý obr). Největší lodí byl ještě 414 m dlouhý a 63,05 m široký Pierre Guillaumat, postavený v Chantiers de l´Atlantique pro Shell Francois s kapacitou 555 051 tun. Seawise Giant vykonal pouhé dvě plavby a poté sloužil jako přístavní skladiště, roku 1981 byl zrekonstruován v Oppama Shipyard společností Nippon Kokan a byla mu přidána 81 m dlouhá středová sekce, která loď prodloužila na 458 m a nosnost zvedla o 84 000 tun, loď byla přejmenována na Happy Giant (šťastný obr). Roku 1988 loď v Hormuzském průlivu zasáhla irácká řízená střela během Irácko-íránské války. Loď byla opravena v Singapuru a přejmenována na Jahre Viking (mladý Viking), do služby se vrátila roku 1991. Poté loď a největší lidský technický výtvor sloužila až do roku 2004, kdy byla zrekonstruována v suchém doku v Dubaji kvůli bezpečnosti a byla přejmenována na Knock Nevis. Loď už pětadvacet let zůstala velikostně nepřekonána. Kdyby nepřišla v polovině sedmdesátých let ropná krize, mohly by se stavět plavidla ještě daleko větší, například klíčový francouzský ropný přístav Fos-sur-Mer má doky pro lodě s kapacitou až 1 000 000 tun. V lednu 2010 ho přejmenovali na "MONT", byl dotažen do Alangu kde v únoru 2010 začala jeho šrotace. Obrázky z průběhu šrotace zde : [1].

Kapacita[editovat | editovat zdroj]

Tanker měl výtlak 647 955 tun, maximální kapacitu 564 764 tun (uváděno i 564 739 t nebo 564 839 t) ropy, ponor 24,61 m a přepravoval 4 240 865 barelů ropy, což odpovídá 3 miliardám dolarů. Od moře dělí toto množství ropy jen 3,5 cm silný plát.

Nevýhody obří velikosti[editovat | editovat zdroj]

Tanker pojme jen několik málo přístavů, např. Le Havre ve Francii, Europort v Rotterdamu, terminály v Singapuru a Los Angeles a Khark v Íránu. Poloměr nejmenší otáčky je 3 kilometry, brzdná dráha 9 kilometrů a nastavení plného chodu zpět znamená, že loď popluje ještě přes čtvrt hodiny. Loď nemůže proplout vodními cestami, jako jsou Kielský, Singapurský nebo Lamanšský průliv, ani Panamským či Suezským průplavem. Paradoxní je, že díky uzavření Suezského průplavu se začaly stavět ty největší tankery - lodě musely obeplout Mys Dobré naděje a byly tedy žádány co největší jednorázové dodávky ropy.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Porovnání tankeru a nejvyšších budov světa

Posádku tankeru tvoří indický kapitán a filipínští námořníci, kvůli velikosti paluby (jako 4 fotbalová hřiště) se po ní musí přesouvat na kolech. Tanker je jedním z třiceti plavidel elitní třídy ULCC (Ultra Large Crudeoil Carrier = ultravelký ropný nosič) a jedním ze sedmi plavidel delších než 400 m a s větší nosností než 500 000 tun ropy. Mezi ty dále patří: Batillus (553 662 tun) a jeho tři sesterské lodě Bellamya (553 662 tun), Prairial (554 974 tun, přejmenován na Sea Giant a poté na Hellas Fos) a Pierre Guillaumat, největší loď před rekonstrukcí Knock Nevis roku 1981 (555 051 tun), dále pak Esso Pacific (Kapetan Giannes, 516 891 tun) a jeho sesterská loď Esso Atlantic (Kapetan Michalis, 516 421 tun). Ačkoli byly Batillus a jeho sesterské lodě výrazně menší než Knock Nevis, uvezly téměř stejně těžký náklad, protože měly o plné čtyři metry větší ponor a tím i výšku (35,01 m pro Batillus a 35,92 m pro Bellamyu, Prairial a Pierre Guillaumat vs. 29,80 m pro Knock Nevis).

Technické informace[editovat | editovat zdroj]

  • rozměry
  • délka: 458,45 metrů
  • šířka: 68,86 metrů
  • výška:29,80 m
  • kapacita: 564 764 tun
  • ponor: 24,61 metrů
  • Výkon turbíny: 37 300 kW
  • Typ turbín: Sumimoto Stal - Laval AP parní turbíny
  • Počet turbín: 2
  • Objem: 658 362 kubíků
  • Posádka: 40 osob
  • Prázdná hmotnost: 83 191 tun
  • Výtlak: 647 955 tun
  • Hrubá prostornost: 236 710 BRT
  • Čistá prostornost: 214 793 NRT
  • Rychlost: 13 uzlů

Další informace[editovat | editovat zdroj]

  • IMO no: 7381154
  • Postaven: prosinec 1976
  • Status: sešrotován
  • Typ: tanker
  • Podtyp: ropný, ULCC
  • Majitel (1976 - 2004): Loki Stream AS
  • Správce (1976 - 2004): Jahre Wallem AS
  • Vlajka (1976 - 2004): Norsko
  • Majitel (2004-2010): First Olsen Tankers Pte. Ltd.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]