Klíště obecné
 Klíště obecné | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | klepítkatci (Chelicerata) |
| Třída | pavoukovci (Arachnida) |
| Řád | klíšťatovci (Ixodida) |
| Čeleď | klíšťatovití (Ixodidae) |
| Rod | klíště (Ixodes) |
| Binomické jméno | |
| Ixodes ricinus (Linné, 1758) | |
 Areál rozšíření | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klíště obecné (Ixodes ricinus Linné, 1758) je roztoč patřící do čeledi klíšťatovití (Ixodidae). Živí se sáním krve na savcích, plazech nebo ptácích s typickým tříhostitelským cyklem.[1] Klíšťata figurují jako přenašeči řady infekčních chorob. Mezi nejfrekventovanější choroby přenášené klíštětem obecným patří lymeská borrelióza a klíšťová encefalitida.
Popis
Velikost samic se pohybuje od 3,5 do 4,5 mm (po nasátí až 1 cm i více), samečci měří 2,2 – 2,5 mm. Tělo klíštěte se skládá z hlavové části (gnathosoma) a vlastního těla (idiosoma). Hlavovou část tvoří především dopředu směřujícím hypostom, chelicery a makadla. Hypostom je pokrytý četnými nazpět směřujícími háčky sloužícími k vlastnímu průniku kůží a k následné fixaci. Po stranách hypostomu jsou párové ostré chelicery umožňující proříznutí kůže hostitele v první fázi přisátí. V klidovém stavu je hypostom kryt přilehlými čtyřčlánkovými makadly, které se při průniku do kůže odklánějí do stran. Dospělci a nymfy mají 4 páry končetin, larvy mají pouze tři páry.[1] Na chodidlech předních nohou se nachází tzv. Hallerův orgán, umožňující detekci CO2 – klíště díky němu dokáže vyslídit svou oběť.
Zatímco u samce je tělo kryté chitinizovaným hřbetním štítkem (scutum), u samice dosahuje štítek do jedné třetiny těla. Zbytek těla samice je tvořen měkkým varhánkovitě složeným, kožovitým útvarem zvaným alloscutulum. Ten může po nasátí krve zvětšit svůj objem až 300×. Samička pak získává podobu ricinového bobu (odtud druhové vědecké jméno).[1] Řitní a pohlavní otvor je uložen na břišní straně.
Výskyt
Vyskytuje se ve vlhkých lesích s bujným bylinným a keřovým patrem (např. lužní lesy), ale také na lesních okrajích a na vlhkých loukách. Vyskytují se i ve výškách nad 750 m n. m.
Způsob života
Dospělá klíšťata se nejčastěji vyskytují v trávě vysoké od dvaceti centimetrů do jednoho metru na stoncích, popř. na nízkých keřících, kde uchycena za zadní nohy trpělivě čekají na procházejícího člověka či zvíře. Jakmile se člověk klíštěte dotkne, to se okamžitě reflexivně přichytí a zakotví se pomocí ozubeného hypostomu v kůži. Proces sání trvá jeden až dva týdny. Klíště dokáže hladovět i déle než jeden rok.
Klíště má na svém malém tělíčku několik nepostradatelných struktur:
- Ochranný chitinový štít – díky němu je tak obtížné klíště rozmáčknout
- Speciální smyslový orgán – díky němu vnímá přítomnost hostitele a dokáže ho vyhledat
- Tykadla – s jejich pomocí klíště nalezne na těle nejvhodnější místo k uchycení a přisátí
- Kusadla – s nimiž klíště prořezává pokožku hostitele
- Sosáček se zpětnými háčky – umožňuje sání a velmi pevné přichycení k hostiteli
Rozmnožování
Dospělí samci již nepřijímají potravu – jen vyhledávají zvíře, na kterém najdou samici k páření. Samice pak naklade do půdy 1000–3000 vajíček. Šestinohé larvy hned hledají drobná zvířata (ještěrky, ptáky) a několik dní na nich sají. Potom se promění v osminohé nymfy a přisají se na další oběti. Po druhém cyklu po přijímání potravy dospějí. Za příznivých okolností trvá vývoj klíštěte jeden až dva roky.
Vývojový cyklus klíštěte
Klíšťata vyskytující se v České republice musí obvykle vystřídat tři hostitele, než se promění v dospělého jedince. Délka vývojového cyklu klíštěte závisí na konkrétních podmínkách, pohybuje se v rozmezí jednoho až čtyř let. Protože během léta se klíšťata většinou „převlékají“ z jednoho vývojového stadia do druhého, nacházíme jich nejvíce přisátých během jara a na podzim.
Onemocnění přenášená klíšťaty
Klíště obecné není jen parazit sající krev, ale může také přenášet nebezpečné nemoci – lymskou boreliózu, klíšťovou encefalitidu a ehrlichiózu. Všechny tyto choroby mohou vést k trvalému těžkému poškození zdraví, příležitostně dokonce i ke smrti. Infikovaná klíšťata, která mohou roznášet původce těchto nemocí, se vyskytují po celé České republice. Nicméně existují oblasti s vyšším rizikem infekce.[2]
Přenáší však i další druhy patogenních mikrorganizmů, které způsobují vážné infekční choroby jako např. babéziózu, bartonelózu nebo tularémii.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c CHROUST, K.; SVOBODOVÁ, V.; MODRÝ, D.; VOLF, J. Veterinární arachnoentomologie. Brno: VFU Brno, 2001. 97 s.
- ↑ https://www.kliste.cz/cz/vse-o-klistatech/clanek/mapy-vyskytu-infikovanych-klistat-v-cr - Mapy výskytu infikovaných klíšťat v ČR
- ↑ VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. (Vyd. 1). ISBN 978-80-7387-008-9. S. 318.
Literatura
- Zoologická encyklopedie – pavoukovci a další bezobratlí, Knižní klub, Praha 2003
- CHROUST, K.; SVOBODOVÁ, V.; MODRÝ, D.; VOLF, J. Veterinární arachnoentomologie. Brno: VFU Brno, 2001. 97 s.
- VOLF, P.; HORÁK, P. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. 318 s. ISBN 978-80-7387-008-9.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu klíště obecné na Wikimedia Commons - Galerie klíště obecné na Wikimedia Commons
Kniha První pomoc/Odstranění klíštěte ve Wikiknihách- Priroda.cz – klíště obecné
- Předpověď aktivity klíštěte obecného na území České republiky
- Jak se chránit před napadením klíšťaty
- Jak se roztoči zavrtávají do kůže?
