Klášter řádu svaté Voršily (Kutná Hora)
| Klášter řádu svaté Voršily | |
|---|---|
 Novobarokní (1898–1901) kostel Kláštera řádu sv. Voršily v Kutné Hoře | |
| Lokalita | |
| Stát |  Česko |
| Místo | Kutná Hora-Vnitřní Město |
| Ulice | Jiřího z Poděbrad |
| Souřadnice | 49°57′6,41″ s. š., 15°16′8,18″ v. d. |
 | |
| Odkazy | |
| Kód památky | 24045/2-1043 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klášter řádu svaté Voršily též Klášter voršilek v Kutné Hoře či Kutnohorský dům sester voršilek se nachází v ulici Jiřího z Poděbrad ve městě Kutná Hora. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1] Byl založen roku 1712 z pražského novoměstského konventu u sv. Voršily z iniciativy sester Trauttmansdorfových, v letech 1735–1743 byla vystavěna tři křídla budovy, k nim byl v letech 1897–1901 přistavěn klášterní kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova.[2] Dívčí škola a penzionát, původně německojazyčné, byly jako první v celé zemi roku 1807 počeštěny. Roku 1949 byla činnost násilně ukončena a roku 1950 sestry odvezeny do internačního tábora v Broumově. Do restitucemi vráceného kláštera se voršilky vrátily v roce 1994. Na dlouhou tradici zdejšího školství navazuje osmileté Církevní gymnázium, které započalo svou činnost v září 1993.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Sestry Eleonora a Maxmiliána, hraběnky z Trauttmannsdorf-Weisbergu se po pobytu v novoměstském klášteře voršilek v Praze a po cestování a průzkumu situace z let 1708–1709 rozhodly zvolit pro svůj klášter Kutnou Horu. První řeholnice v čele s matkou představenou Annou Aloisií Klusákovou z Kostelce (1672–1754) přišly do provizorní stavby v Libušině ulici 24. května 1712, od června 1712 začaly vyučovat první žákyně. Stavbu konventu vedl kutnohorský stavitel podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera v letech 1735–1743.[2] Z původního záměru na pětikřídlou budovu s nárožním centrálním kostelem byla dokončena jen tři křídla konventu. Sochařskou výzdobu sestávající ze soch andělů a plastického erbu Trauttmannsdorfů nad hlavním vchodem tesal kutnohorský sochař Jan Brázda v letech 1738–1739.[3]
V létě roku 1742 budova posloužila jako lazaret pro téměř tři stovky raněných pruských vojáků, kteří 17. května 1742 porazili rakouské císařské vojsko v bitvě u Chotusic.[4] 16. září 1743 se začalo vyučovat v nové budově a klášter se díky schopnostem i financování sester Trauttmansdorfových a politickému věhlasu jejich otce Jana Bedřicha (nejvyššího zemského komorníka Království českého) brzy zařadil k nejvýznamnějším v habsburské monarchii. Proto jej 21. srpna 1750 navštívila císařovna Marie Terezie.
Konvent se zabýval výchovou a vzděláváním dívek. Jeho součástí byla škola, penzionát, kaple a zahrada. Roku 1807 byla zásluhou katechety a vlasteneckého kněze Josefa Herzana zřízena žákovská knihovna. Německé dívky se zde učily češtině, což při své návštěvě ocenila spisovatelka Gabriela Preissová. V letech 1897–1901 architekt Friedrich Ohmann navrhl novobarokní nárožní centrální stavbu kostela Nejsvětějšího srdce Ježíšova, která byla inspirována dílem K. I. Dientzenhofera.[2] Patří k jeho nejvýznamnějším neobarokním stavbám.
Od školního roku 1948–1949 byla škola násilně zrušena a 28. září 1950 ve 4 hodiny ráno státní bezpečnost řeholní sestry nahnala do autobusu a odvezla k internaci a nuceným pracím do kláštera v Broumově. Vzápětí bylo vystěhováváno nebo rovnou ničeno vnitřní zařízení i archiv. Budovu ve správě ministerstva vnitra od roku 1964 využíval okresní archiv. V letech 1983–1985 byly budovy nákladně opraveny a na někdejším klášterním dvoře zřízen Sad přátelství a parkoviště.
V letech 1985–1990 byla v přízemí konventu zřízena muzejní expozice mobiliárních fondů Středočeské pobočky Národního památkového ústavu.
Program záchrany architektonického dědictví[editovat | editovat zdroj]
V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995–2014 na opravu památky čerpáno 2 300 000 Kč.[5]
| rok | 2012 | 2013 | 2014 |
|---|---|---|---|
| částka | 600 | 800 | 900 |
Současnost[editovat | editovat zdroj]
Roku 1991 byly budovy v restituci vráceny voršilkám, které se do Kutné Hory vrátily na dvacet let (1994–2013). V podstatné části kláštera je osmileté Církevní gymnázium, zřizované zpočátku sestrami voršilkami a po jejich odchodu Biskupstvím královéhradeckým. Osmileté církevní gymnázium zde v současnosti provozuje Biskupství královéhradecké. V kostele se pořádají dětské mše a také měsíční bohoslužby pro starší studenty zdejšího gymnázia včetně té poslední po maturitách, spojené se slavnostním zakončením osmiletého studia.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-09-17]. Identifikátor záznamu 135084 : Klášter voršilek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c NPÚ Památkový katalog online
- ↑ Štroblová-Altová, 2003, s. 447
- ↑ "Krátký výtah z dějin konventu řádu sv. Voršily v Kutné Hoře od roku 1712–1912" z roku 1912 od kutnohorské nejmenované voršilky uvádí, že ranění vojáci v novostavbě kláštera byli od 6. června 1742 do 16. července 1742.
- ↑ MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 100–101.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Dějěpis kláštera woršulinského na Horách Kutných, Pospíšilovská tiskárna Praha 1843, reprint in: Kutnohorsko č. 2/1999, s. 35–48.
- Helena Štroblová, Blanka Altová: Kutná Hora. Nakladatelství Lidové noviny Praha 2003, s. 446–447.
- Vladislav Dudák: Kutnohorský poutník aneb Kutnou Horou ze všech stran. Nakladatelství Baset Praha 2004, s. 247–250.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Klášter řádu svaté Voršily na Wikimedia Commons - Klášter řádu sv. Voršily, informační portál města Kutná Hora
- http://www.cgym-kh.cz/
