Klementinum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Klementinum
Klementinum, východní strana, vstup z Mariánského náměstí
Klementinum, východní strana, vstup z Mariánského náměstí
Účel stavby
Základní informace
Slohbaroko
ArchitektiJohann Lucas von Hildebrandt, Carlo Lurago, poté a jeho synovec Francesco Lurago, Giovanni Domenico Orsi. Tiskárna od roku 1709 Pavel Ignác Bayer. Nový portikus kostela Nejsvětějšího Salvátora, zřejmě František Maxmilián Kaňka, Giovanni Antonio Lurago. Zrcadlová kaple s astronomickou věží snad František Maxmilián Kaňka nebo Kilián Ignác Dientzenhofer.
Výstavba1556, (1722 astronomická věž)
Stavitelcísař Ferdinanda I.
Současný majitelnávrhářská škola
Poloha
AdresaPlatnéřská 190/10, Praha, ČeskoČesko Česko
UlicePlatnéřská, Seminářská, Karlova, Křižovnická, Mariánské náměstí a Křižovnické náměstí
Souřadnice50°5′11″ s. š., 14°24′56″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky38162/1-7 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klementinum, sídlo Národní knihovny, je rozlehlý komplex barokních budov nedaleko Karlova mostu na Starém Městě v Praze. Klementinum (dříve psáno Clementinum) postavili jezuité u kostela svatého Klementa jako kolej založenou roku 1556 na podnět krále Ferdinanda I. Habsburského. Kromě ní se v areálu nacházely školy (gymnázium, Ferdinandova akademie, později sjednocená s Karlovým učením), knihovna, tiskárna, lékárna s laboratoří, špitál a dvě kaple. Od roku 1622 zde sídlí knihovna Karlových kolejí, základ dnešní Národní knihovny založené v roce 1781. Ta dnes využívá většinu prostor v Klementinu a areál (kromě kostelů) také spravuje.

Klementinum má dějinný význam pro rozvoj humanitních a přírodních věd, zejména matematiky a astronomie. Do roku 1938 byla ve zdejší Astronomické věži hvězdárna, do začátku 20. století prakticky jediná významná u nás. S astronomií jsou spjata i zdejší meteorologická pozorování, která začala v polovině 18. století. Systematicky jsou zaznamenávána od roku 1775, což z nich činí nejdelší souvislou řadu pozorování ve střední Evropě.

Historie

Klementinum s kostelem Nejsvětějšího Salvátora v roce 1750

Vznik Klementina je spojen s příchodem Tovaryšstva Ježíšova (jezuitů) do českých zemí v polovině 16. století. První sondou pro příchod jezuitů do Čech byla cesta řádového provinciála Německa, Rakouska a českých zemí Petra Canisia, který shledal prostředí velmi příznivým a vybral pro kolej strategicky výhodné místo u paty Karlova mostu a při hlavní komunikaci. Kolej byla oficiálně založena 20. června roku 1556, kdy zakladatel řádu, Ignác z Loyoly, přijal pozvání krále Ferdinanda I. Habsburského a vypravil do Prahy dvanáct bratří v čele s prvním rektorem pražské koleje Ursmarem Goissonem z Lutychu. Tato skupina bratří vytvořila první konvent a dala si upravit západní křídlo budovy, zvané po přestavbě Canisium. Ostatní budovy areálu dnešního komplexu byly postaveny v letech 1653–1726. Vyrostly na místě dvou bloků měšťanských domů, jedné kaple a kláštera dominikánů, kteří se zde usadili v roce 1227 při kostele sv. Klementa a klášter opustili v době husitských válek. Zpustlé budovy dostali jezuité darem od krále Ferdinanda I., další jim z příkazu císaře Rudolfa II. museli prodat zbývající majitelé.

Velkoryse pojatý raně barokní areál byl dokončen ve stylu vrcholného baroka. Nepotřeboval žádné větší úpravy až do odchodu řádu roku 1773, dílčími úpravami prošel v období klasicismu v 19. století a na počátku 20. století, razantní dostavba byla zahájena roku 1932.

Výuka, astronomie a meteorologie

Jezuité v Klementinu provozovali svoji školu, později povýšenou na univerzitu,[1] která byla protiváhou (soupeřem) tehdy protestantské Karlovy univerzity. V roce 1618 byli jezuité reformátory z Prahy vypovězeni. Po svém brzkém návratu v roce 1620 po Bílé hoře jim byla v rámci pokračující rekatolizace svěřena i správa Karlovy univerzity.[1] V roce 1654 se pak obě sloučily v univerzitu Karlo-Ferdinandovu. V roce 1622 sem byla přemístěna knihovna Karlových kolejí.

Astronomická věž z roku 1722

Od roku 1722 stojí nejvyšší stavba Klementina, astronomická věž.[2] Ta však původně astronomii příliš nesloužila a ani se tak nejmenovala – byla používána především jako věž vyhlídková. Ve stejném roce bylo v Klementinu založeno tzv. Matematické muzeum – Museum mathematicum Collegii Clementini, které se kromě sbírkové činnosti staralo především o výuku matematiky a astronomie na univerzitě a věž zřejmě k výuce používalo, i když je o tom jen málo informací.[3] Muzeum bylo zrušeno roku 1785.[4] Muzejní sbírky byly podle inventáře na svou dobu všestranné, od přírodnin a kuriozit až po umělecká díla a exotické památky z cest řádových misionářů. Po zrušení tovaryšstva byly zčásti rozprodány, v dražbě je například pro své Museum technologicum zakoupil pražský vydavatel J.Schönfeld. Z větší části byly ponechány univerzitě a po roce 1818 převedeny do Národního muzea v Praze.

Systematičtější astronomická pozorování začala v Klementinu o tři desetiletí později, když zde v roce 1751 nebo 1752[3] zřídili Astronomickou observatoř, což byl v podstatě předchůdce astronomického ústavu. Jejím iniciátorem a prvním ředitelem byl matematik a fyzik Joseph Stepling (v areálu je socha anděla s uhašenou pochodní, která jej připomíná).[5] Věži Klementina se začalo říkat matematická. Podle jiných zdrojů nebyl zpočátku pojem matematická věž názvem věže, ale nově zřízeného ústavu.[1]

Od roku 1752 jsou v Klementinu prováděna systematická meteorologická měření a pozorování. Od roku 1775 je zaznamenával astronom Antonín Strnad, Steplingův žák a pozdější rektor Karlovy univerzity. Jde o nejdelší souvislou řadu pozorování ve střední Evropě.[6] Od 1. ledna 1784 se zde měří počasí již podle moderních kritérií – 3× denně,[3] což pro klimatologii představuje cenný zdroj informací o stavu počasí a podnebí.

Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 Klementinum využívala sekularizovaná univerzita, částečně také Arcibiskupský seminář. Knihovna byla Marií Terezií prohlášena za Císařskou a královskou veřejnou a universitní bibliotéku. Hvězdářské práce pokračovaly pod vedením Astronomické observatoře.

Do rozdělení univerzity na českou a německou v roce 1882 v něm sídlily Filozofická a Teologická fakulta Karlo-Ferdinandovy univerzity, na které se vyučovalo především, ne-li výlučně, německy. Po rozdělení zde zůstala pouze česká část a od roku 1930, po přestěhování Filozofické fakulty na nynější Palachovo náměstí, pak jen rozšířená univerzitní knihovna.

Průmyslová a další výstavy

V letech 1791–1938 hlavní sál knihovny, někdejší jezuitský refektář, příležitostně sloužil výstavám. Roku 1791 se zde konala velká průmyslová výstava, jedna z prvních v Evropě, opakovaná ještě roku 1829 a 1831.[7]

Novodobá historie

Současná meteorologická stanice na nádvoří Klementina

Do roku 1946 zdejší prostory zčásti využívala Karlova univerzita. V Klementinu nyní sídlí Národní knihovna, která se tak opět jmenuje od roku 1990 (předtím od roku 1935 šlo o Národní a univerzitní knihovnu, od roku 1939 to byla Zemská a univerzitní knihovna, od roku 1958 část Státní knihovny ČSR). Založil ji v roce 1781 Karel Rafael Ungar,[8] pozdější rektor Karlovy univerzity, pod jménem Národní knihovna – Bibliotheca nationalis. Stavebně byla v letech 1924–1931 architektem Ladislavem Machoněm za spolupráce sochaře Otty Gutfreunda rozšířena o halu služeb[9] a některé skladovací prostory.[10]

Pro potřeby Knihovny vysokých škol technických byla v letech 1934–1935 radikálně přebudována (rovněž podle projektu architekta Ladislava Machoně a ve spolupráci s ředitelem knihovny Antonínem Mouchou) část severního křídla. Od roku 1935 do roku 2009 zde sídlila Národní technická knihovna[11]. Ve Velké studovně poutal pozornost čtenářů historický dřevěný strop jezuitského divadla, restaurovaný malířem B. Čílou.[12]

Popis

Klementinum leží na rozlehlé nepravidelné parcele ohraničené ulicemi Platnéřská, Křižovnická, Karlova, Seminářská a Mariánským náměstím. Komplex tvoří dvoupatrové barokní budovy a svatyně ohraničující pětici nádvoří.

Architektura

Práce na výstavbě Klementina jsou spojeny se jmény několika architektů a stavitelů Prahy. V letech 1654–1669 stavební celek navrhl a začal stavět Carlo Lurago, kterého pro zaneprázdnění vystřídal jeho synovec Francesco Lurago, spolupracoval s nimi Giovanni Domenico Orsi. Tiskárnu od roku 1709 stavěl Pavel Ignác Bayer. K západnímu průčelí koleje byl přičleněn nový portikus přestavěného kostela sv. Salvátora, jako architekt se uvádí František Maxmilián Kaňka, stavitelem byl Giovanni Antonio Lurago. Poslední stavbou byla Zrcadlová kaple s astronomickou věží, jejíž projektant není bezpečně znám, v úvahu přichází opět František Maxmilián Kaňka nebo Kilián Ignác Dientzenhofer.

Součásti komplexu

Samostatné stavby svatyní začleněné do komplexu

Kaple uvnitř budov Klementina

Další stavby

Sály

Barokní knihovní sál

Sochařské práce

provedl zejména Karel Josef Hiernle, mramorové lavabo v předsíni před refektářem vytesal Jan Jiří Bendl, jehož dílna vytvořila také všech čtrnáct soch na atice kostela Nejsvětějěího Salvátora a dřevořezby světců na zpovědnicích. Matyáš Bernard Braun vytesal pro Astronomickou věž pískovcovou sochu Atlanta nesoucího zemskou sféru a pro oltáře v kostele sv. Klimenta sochy světců.

Malířské práce

Zrcadlová kaple (kaple Zvěstování Panny Marie)

Nástropní fresky na chodbách koleje s iluzivním řešením prostor maloval Jan Hiebel podle vzorů svého učitele, jezuitského malíře Andrey Pozza; jeho druhý žák, řádový bratr Kryštof Tausch, roku 1710 namaloval na čelní stěnu refektáře obraz Svatba v Káni galilejské. Protější zeď vyzdobil řádový malíř Jan Kuben malbou Kristovy návštěvy v domě Lazarově. Refektář, největší prostor celého Klementina, slouží jako Všeobecná studovna Národní knihovny. Giovanni Bartolomeo Cometa vytvořil štukatury. Nedochovaný cyklus obrazů s portréty slavných jezuitů byl dílem Jana Jiřího Heinsche, obrazy dodali také Ignác Raab a Josef Kramolín. Zrcadlovou kapli ozdobili malbami Jan Hiebel a Václav Vavřinec Reiner a štukaturami se zrcadly Bernardo Spinetti. Vlašskou kapli s oválným půdorysem pravděpodobně navrhl římský architekt Ottavio Mascherino.

Rozsáhlý komplex obsahoval učebny a sály, jako knihovní sál[13] jedné z tehdejších největších knihoven, letní refektář,[14] sál matematický nebo hudební. Rovněž zde byla významná tiskárna (jež opět patřila ve své době k největším), hospodářská stavení, ubytovací prostory, budovy pro cla a samozřejmě prostory liturgické: v prvé řadě trojlodní kostel Nejsvětějšího Salvátora a kostel sv. Klimenta, ke kterému byla přistavěna Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie, Zrcadlová kaple[15], dále drobná domácí svatyně kaple sv. J. Nepomuckého, z níž po poslední přestavbě zůstal jen výklenek s oltářem na schodišti druhého patra směrem ke Slovanské knihovně [16], a kaple sv. Eligia cechu zlatníků, roku 1593 zrušená a vyvlastněná. Po jejím zboření mezi léty 1650-1653 po ní zůstala jen symbolická památka v podobě nástropní malby Jana Kubena[17].

Rekonstrukce

Od roku 2010 probíhá postupná rekonstrukce objektů. Jejím cílem je zmodernizovat budovy pro účely knihovny a zároveň zachovat a obnovit historické a kulturní hodnoty a zvýšit společenskou prestiž. Revitalizace je uvažována v pěti etapách, z nichž první proběhla v letech 2010–2011. Poslední, pátá etapa, má být ukončena v roce 2016.[zdroj?] Prostory Klementina nabídnou kromě sídla Národní knihovny např. moderní studovny, stylovou kavárnu, kongresový/přednáškový sál, galerijní prostory a knihkupectví.

Osobnosti spjaté s Klementinem

Zajímavosti

Ve filmu a literatuře

  • Všeobecná studovna Klementina je vidět ve filmu Zdeňka Podskalského Světáci (1969, v časech 32:42–35:22 a 54:31–55:03).

Fotogalerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c ŠÍMA, Zidslav. Nebeský cestopis [online]. Český rozhlas Leonardo, 2011-05-28 [cit. 2011-07-11]. Kapitola Historie pražského Klementina. Čas 25:40 od začátku stopáže. Dostupné online. 
  2. ↑ Astronomická věž [online]. Národní knihovna České republiky [cit. 2011-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-10-09. 
  3. ↑ a b c ŠÍMA, Zdislav. Klementinská hvězdárna. Národní knihovna ČR Praha. Bulletin Plus [online]. 2000 [cit. 2011-07-11]. Čís. 1. Dostupné online. 
  4. ↑ ŠÍMA, Zdislav. Astronomie a Klementinum (Astronomy and Clementinum). Národní knihovna ČR Praha. Bulletin Plus [online]. 2002 [cit. 2011-07-11]. Čís. 1. Dostupné online. 
  5. ↑ Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 [online]. Nakladatelství Libri Praha, 1996 [cit. 2011-07-11]. Kapitola Stepling Josef. Dostupné online. 
  6. ↑ Praha – Klementinum: stručná historie meteorologických pozorování [online]. Český hydrometeorologický ústav, 2005 [cit. 2011-07-11]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  7. ↑ a b Historie českých průmyslových výstav v Klementinu na stránkách ČT
  8. ↑ Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 [online]. Nakladatelství Libri Praha, 1996 [cit. 2011-07-11]. Kapitola Ungar Karel Rafael. Dostupné online. 
  9. ↑ Hala služeb [online]. Národní knihovna České republiky [cit. 2011-07-11]. Dostupné online. 
  10. ↑ Skladiště v Klementinu [online]. Národní knihovna České republiky [cit. 2011-07-11]. Dostupné online. 
  11. ↑ NOVÁ, Naděžda. Stručná historie Státní technické knihovny (dnešní NTK) [online]. Národní technická knihovna, rev. 2010-04-22 [cit. 2011-07-11]. Kapitola Knihovna vysokých škol technických (KVŠT) ve východním křídle Klementina. Dostupné online. 
  12. ↑ https://www.techlib.cz>download>tiskova-zprava-z-27-2-2009.pdf].
  13. ↑ Barokní knihovní sál [online]. Národní knihovna České republiky [cit. 2011-07-11]. Dostupné online. 
  14. ↑ Všeobecná studovna [online]. Národní knihovna České republiky [cit. 2011-07-11]. Dostupné online. 
  15. ↑ Zrcadlová kaple [online]. Národní knihovna České republiky [cit. 2011-07-11]. Dostupné online. 
  16. ↑ Révové nádvoří [online]. Národní knihovna České republiky [cit. 2011-07-11]. Dostupné online. 
  17. ↑ Dana Stehlíková, in: Z Noyonu do Prahy - Kult sv. Eligia ve středověkých Čechách (De Noyon a Prague - Le culte de saint Éloi en Boheme médievale), česko-francouzská edice, editor Hana Pátková, napsali David Eben, Hana J. Hlaváčková, Hana Pátková, Dana Stehlíková, Vendulka Otavská. Praha Skríptorium 2006 (dostupné online)
  18. ↑ {title}. www.nkp.cz [online]. [cit. 05-05-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 05-05-2012. 
  19. ↑ Omlazovací kúra Klementina, časopis Stavebnictví, 04/11, str. 16–20. Dostupné online (vyžaduje registraci)
  20. ↑ 3386 Klementinum na ssd.jpl.nasa.gov

Literatura

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Klementinum&oldid=16376947“