Klaipėda
| Klaipėda Klaipėda (něm.: Memel) | |
|---|---|
 Staré Město Klaipėdy; řeka Danė | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 55°42′40″ s. š., 21°7′50″ v. d. |
| Stát |  Litva |
| kraj (sritis) | Klaipėdský (Klaipėdos) |
| městský okres | Klaipėda |
 | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 98 km² |
| Počet obyvatel | 161 300 |
| Hustota zalidnění | 1 645,9 obyv./km² |
| Etnické složení | 63 % Litevců, 28,2 % Rusů, 4,8 % Poláků, 0,5 % Bělorusů, 3,5 % ostatní (2003) |
| Správa | |
| Starosta | Vytautas Grubliauskas |
| Vznik | 1252 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 846 |
| PSČ | LT-91001 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klaipėda (litevsky; česky někdy uváděno jako Klajpeda; německy Memel nebo Memelburg; polsky: Kłajpeda) je jediný litevský námořní přístav v Baltském moři a nejstarší město na území dnešní Litvy, dnes třetí největší město. Má 161 300 obyvatel (2011). Dnes jako důležitý trajektový přístav spojuje Litvu se Švédskem, Dánskem a Německem. Nachází se u ústí řeky Danė do Kurského zálivu a jeho vyústění do Baltského moře. Kurský záliv ve 13. století (a i později) Němci uvažovali jako ústí řeky Němen (litevsky „Nemunas“, v němčině „Memel“ – odtud německý název města).
Město je důležitým administrativním, politickým a kulturním centrem. Je centrem Klaipėdského kraje v jehož rámci tvoří městský okres, jenž je obklopen Klaipėdským okresem. (Správním centrem Klaipėdského okresu jsou Gargždai, nikoliv Klaipėda). Ve městě jsou ředitelství Národního parku Kurské kosy (lit. Kuršių nerijos nacionalinis parkas) a Přímořského regionálního parku (lit. Pajūrio regioninis parkas), 17 pošt (PSČ Ústřední pošty je LT-91001). Vzdálenost od hlavního města Litvy Vilniusu je 311 km na severozápad. Městem protéká řeka Danė a říčka Smeltalė.
Město se rozkládá na ploše 98 km², (je velmi protáhlé směrem severojižním: severní část na břehu Baltského moře, jižní část na břehu Kurského zálivu), z toho 38% je zastavěná plocha, 14,08% vodní plochy. V Klaipėdě je vlakové a autobusové nádraží, 2 přívozy, trajekt, 26 hotelů, 4 katolické kostely, 2 evangelické, 2 pravoslavné kostely, synagoga, 10 muzeí, 4 divadla, 15 sportovních středisek. Klaipėdu charakterizují malebné rysy architektury podobné těm v Německu, Anglii a Dánsku.[zdroj?] Populární litevská letoviska se nacházejí poblíž Klaipėdy v Nerinze a Palanze.
Historie
_2.jpg)
Klaipėdu osídlily ve 12. století baltské kmeny. Klaipėdský hrad a vzápětí také město bylo založeno v polovině 13. století Livonským řádem, kteří přišli do Pobaltí zabrat nová území a obrátit baltské kmeny na křesťanskou víru, pod názvem Castrum Memel (německy Memelburg nebo Mimmelburg). Ve smlouvě ze dne 29. července 1252 mezi Livonským řádem a kuronským biskupem Heinrichem stojí, že „tam, kde se stýkají Memel a Danė“, postaví hrad a město, do kterého měla být přenesena biskupova rezidence. Zděný hrad na začátku roku 1253 postavil „kmotr města“ vicemagistr Livonského řádu Eberhardt von Seyn. V roce 1254 obdržela Klaipėda městská práva. Činností německých rytířů byla celá oblast záhy konvertována ke křesťanství. Jméno Klaipėda (v její latinizované podobě Caloypede) bylo poprvé zmíněno v dopise litevského velkoknížete Vytautase v roce 1413. Melnskou mírovou dohodou z roku 1422 byla utvrzena hranice mezi Pruskou provincií a Litvou. Memel byl začleněn do Pruska a hranice zůstala nezměněna až do roku 1919.
Od roku 1474 bylo v Memelu zavedeno kulmské právo, tak jako v jiných pruských městech. Roku 1525 sekularizoval velmistr Řádu německých rytířů Albrecht Braniborsko-Ansbašský monastický pruský stát na dědičné vévodství. Tím začalo dlouhé období prosperity města i přístavu,[zdroj?] neboť pruský vévoda byl polským leníkem Polsko-litevské unie. Toto hraniční město sloužilo jako přístav sousední Litvě těžíc ze svého umístění blízko ústí řeky Němen. Období prosperity bylo ukončeno v letech 1629 a 1635, kdy Memel poničili a obsadili Švédové. Byl pak ještě několikrát obnovován a o 75 let později velká část obyvatel zahynula při morové epidemii.
Po sjednocení Německa v roce 1871 se Memel stal nejseverovýchodněji položeným[1] městem nově vzniklého státu, což je upomínáno již v první sloce tehdejší německé hymny. V roce 1919 se Klaipėda ocitla pod správou států Dohody. Po Versailleské smlouvě bylo území kolem Memelu odděleno od Německa a stalo se autonomním územím obsazeným francouzskými vojsky. Nicméně roku 1923 zaútočily litevské síly pod vedením plukovníka Budryse, francouzské jednotky se stáhly a město připadlo Litvě. Dne 22. března 1939 byl Memel obsazen Německou říší, která v té době již obsadila Rakousko a Československo.
Během druhé světové války od konce roku 1944 do roku 1945 většina obyvatel prchla před postupující frontou. V lednu 1945 bylo město dobyto Rudou armádou a vráceno zpět Litvě. Mnoho zbývajících obyvatel bylo posláno na Sibiř a zbytek vypovězen do Německa. V 50. letech navštívil Klaipėdu britský spisovatel James Herriot a ve svých knihách popsal poměrně podrobně situací v ní. V roce 1991 zde byla založena univerzita – Klaipėdos universitetas.
Městské čtvrti
Klaipėdské městské orgány potvrdily toto schéma rozvržení 60 čtvrtí města:[2]
Staré město
_1.jpg)
Staré město (lit. Senamiestis) je na levém břehu (u jejího ústí) řeky Danė. Nejdůležitější ulice jsou „Tiltų“ (nověji pod názvem „Tilto“ - Mostní, je to tepna městské dopravy; jde od mostu „Biržos“ ke starému trhu), „Turgaus“ a dopravní tepna „Pilies“ (Hradu) gatvė. Ve Starém městě je několik hrázděných domů. Je zde Městské divadlo, dvě lékárny: (Juodojo erelio, „Černého orla“ založena roku 1683 a Žalioji vaistinė „Zelená lékárna“ založena roku 1677, obě podle privilegia braniborského markraběte Fridricha Viléma, obě v ulici Tilto), několik muzeí (jedno z nich je v podzemí Klaipėdského hradu, ze kterého se víc nedochovalo) a galerií, dům v ulici Tilto - naproti Zelené lékárně, na jehož fasádě je krásný reliéf městského znaku.
Fridrichova čtvrť
Byla k městu připojena roku 1722. Nyní je součástí Starého města. Tato část byla v době připojení na levém břehu řeky Danė, zatímco původní Staré město na pravé straně jejího tehdejšího řečiště (na jehož místě je nyní ulice Didžioji vandens). Zajímavosti: Barottiho galerie, kovářské museum apod.
Čtvrť "Vitės"
Byla k městu připojena roku 1856.
Muzea
- Muzeum moře s delfináriem ([1])
- Expozice přírodnin Národního parku Kurská kosa
- Muzeum dějin Malé Litvy ([2])
- Muzeum hodin ([3])
- Kovářské museum ([4])
- Muzeum Klaipėdského hradu ([5])
- Galerie "Pėda" (spadá pod Litevské muzeum umění)
Galerie, výstavy
- Obrazová galerie Prana Domšaitise ([6])
- Palác výstavy umění ([7])
- Galerie fotografie
- Galerie Klaipėdy
- Barottiho galerie ([8])
- Galerie Parku
- Salon umění "Paletė"
Park soch
Galerie
-
Socha Tvanas inspirovaná obrazem Tvanas M.K.Čiurlionise -
Sedlo na Koňském kopytě s vytepanou říkačkou -
Socha Torzo (J. Mickevičius, 1979) -
Dviratis (Kolo) -
Památník padlým ve válce -
Památník rudoarmějcům, padlým ve válce (tamtéž) -
-
Socha S. Šniukšty "Augalas" (rostlina) 1989
Klp.JPG)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Klaipėda na Wikimedia Commons
Park soch je městský park, rozkládající se na jih od železničního nádraží Klaipėda. Také bývá nazýván Parkem Martyna Mažvyda.
Minulost parku
Park soch byl zřízen v letech 1970 - 1977. Aby mohli postavit část parku, Sověti zlikvidovali do té doby zde používaný hřbitov (větší částí židovský), proto je jižní část parku postavena na hrobech. Mnozí lidé, jejichž příbuzní jsou pochováni na tomto bývalém hřbitově obnovili památníčky a náhrobky na hrobech v době po obnovení nezávislosti Litvy. Západní část parku vznikla obnovením parku, který tam donedávna byl. V této části jsou tenisové kurty a basketbalové hřiště, do požáru zde působil Klub šachistů. V parku jsou dva důležité memoriály: v severní části Památník padlým ve válce proti fašistickému Německu a Památník padlým v Klaipėdském povstání 15. ledna 1923. Většina soch byla instalována mezi lety 1979 - 1989.
Obyvatelstvo
Historicky se složení obyvatelstva velmi měnilo. Na současné složení obyvatelstva měl rozhodující vliv zlom v lednu roku 1945, kdy vojáci Rudé armády, když obsadili 28. ledna Klaipėdu (v 8 hod. ráno, při -30 °C), ve městě našli jen 6 lidí: dvě 80-90leté stařenky Lietuvininky, dva válečné zajatce Bělorusy (mladí) a dvě polské architektky, přivezené sem na práci. V první následující registraci občanů města zanedlouho poté bylo zaregistrováno jen 28 občanů města. (Kolem 40 000 Klaipėďanů se přestěhovalo do Německa ještě koncem roku 1944 a několik desítek civilistů ustoupilo spolu s německou armádou přes Kurskou kosu). Další, nesrovnatelně mírnější zlom nastal v desetiletí po vyhlášení obnovení nezávislosti Litevské republiky. Tehdy po změně politického klimatu z vlastního rozhodnutí z Klaipėdy reemigrovalo množství většinou pracovníků administrativy nebo jiných specialistů, kteří dříve byli do Klaipėdy nalákáni náborem - většinou rusky mluvících - a jejich rodin.
Po válce do roku 1953 bylo město znovu od základu zabydlováno. Většina dosídlenců byli rusky mluvící obyvatelé původem z Ruska a dalších republik tehdejšího SSSR, kteří byli náborem vysláni pracovat v podnicích obnovovaného i nově tvořeného průmyslu. Do konce sedmdesátých let dvacátého století většinu obyvatelstva Klaipėdy tvořili rusky mluvící, od začátku osmdesátých let začali postupně převažovat Litevci, kteří se hojněji začali do Klaipėdy stěhovat.
| 28. leden 1945 | 1945 | 1950 | 1959 | 1970 | 1979 | 1989 | 1992 | 1999 | 2001 | 2007 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 6 | 3 600 | 48 500 | 89 500 | 140 342 | 176 648 | 202 929 | 207 100 | 203 300 | 192 954 | 185 936 | |
Podle údajů z roku 2007 měla Klaipėda 185 936 obyvatel, z nich ve věku:
- 0-14 let 14,0 %
- 15-59 let 67,1 %,
- 60 a více let 18,9 %.
Podle pohlaví to byli 85 493 muži a 100 443 ženy.
Podle národnosti (údaje z roku 2003):
- Litevci 63 %
- Rusové 28,2 %
- Poláci 4,8 %
- Bělorusové 0,5 %
- Jiní 3,5 %
Lidé narození v Klaipėdě
- Simon Dach (1605–1659), básník
- Reverend Michael Wohlfahrt (1687–1741), náboženský vůdce v Americe
- Friedrich Wilhelm August Argelander (1799–1875), astronom
- Jurgis Pliateris (1810), hrabě, zkoumal litevský jazyk a písemnictví
- George Adomeit (1879–1967), americký malíř
- Martynas Gelžinis (1907 - 1990), veřejný činitel, pedagog, historik
- Vytautas Dabašinskas (*1929), kinorežisér
- Ringaudas Songaila (*1929), politik, "premiér" v Sovětské Litvě, další vysoké funkce
- Sigitas Kudarauskas (*1936), veřejný a politický činitel
- Tomas Venclova (*1937), básník, publicista
- Algirdas Petrusevičius (*1937), disident
- Liudvikas Sabutis (*1939), signatář Zákona o obnovení nezávislosti Litvy, politik, právník
- Mečys Laurinkus (*1951), signatář Zákona o obnovení nezávislosti Litvy, vedoucí VSD
- Vytautas Grubliauskas (*1956), estrádní muzikant (jazz), politik, pořadatel svátku moře v Klaipėdě
- Vidmantas Plečkaitis (*1957), malíř, politický veřejný činitel
- Leonidas Donskis (*1962) člen europarlamentu, filosof, esejista, kritik, veřejný činitel, profesor na Univerzitě Vytautase Velikého
- Artūras Karnišovas, (* 1971), hráč košíkové
- Saulius Štombergas, (* 1973), hráč košíkové
- Eligijus Masiulis, (* 1974), politik, ministr spojů
- Sati, vlastním jménem Violeta Jurkonienė (*1976), litevská zpěvačka
- Arvydas Macijauskas, (* 1980), hráč košíkové
- Tomas Vaitkus (*1982), závodní cyklista
Další významné osobnosti, spjaté s Klaipėdou
- Wilhelm Beerbohm (Wilhelm Ernst Beerbohm, (1786 - 1865)), od r. 1836 purkmistr Memelu
- Georg Sauerwein (1831 - 1904), Lužickosrbský politolog, doktor filosofie, veřejný činitel Malé Litvy, publicista, básník
- Ansas Bruožis (1876 - 1928), spisovatel, veřejný činitel Malé Litvy
- Alfonsas Žalys (1929-2006), čestný občan města
- Zita Šličytė (*1936), právnička, politička
- Vytautas Čepas (*1948), politik
- Vytautas Vičiulis (1951-1989) restaurátor
- Prof. Vladas Žulkus (*1945), archeolog, od roku 2002 rektor Klaipėdské Univerzity
Starostové
- Alfonsas Žalys (1929-2006), 1969–1990 první tajemník Výkonného výboru města
- Povilas Vasiliauskas (*1948), 1990 – 1992 starosta Klaipėdy
- Benediktas Petrauskas (*1955), 1992–1994 starosta Klaipėdy
- Jurgis Aušra (*1940), 1994 – 1995 starosta Klaipėdy
- Silverijus Šukys (*1945), 1995–1997 starosta Klaipėdy
- Eugenijus Gentvilas (*1960), 1997 - 2001 starosta Klaipėdy, premiér, ministr hospodářství
- Rimantas Taraškevičius (*1949), 2001 – 2011 starosta Klaipėdy
- Vytautas Grubliauskas[3] (*1956), přezdívka: Kongas 2011 – starosta Klaipėdy, jazzový virtuos
Češi spjatí s Klaipėdou
- Petr Figulus Jablonský (1619, Jablonné nad Orlicí – 12. ledna 1670 Klaipėda), biskup Jednoty bratrské a zeť J. A. Komenského, jeho život a dílo zkoumal doc. PhDr. Vladas Pupšys (* 1935 - 2009), Pedagogická fakulta Klaipėdské Univerzity
Partnerská města
Reference
- ↑ "...Von der Maas bis an die Memel,..."
- ↑ http://www.klaipeda.lt/stotisFiles/uploadedAttachments/Gyvenamuju%20raj200652745646.%20schema.JPG schéma rozvržení 60 čtvrtí města Klaipėdy
- ↑ Životopis Vytautase Grubliauskase
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Klaipėda na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky deníku "Klaipėda"
- Oficiální stránky města Klaipėdy
- Univerzita v Klaipedě
- (litevsky) Klaipedský přístav
- jízdní řády městské hromadné dopravy
- jízdní řády obou přívozů Klaipėda - Smiltynė (Kurská kosa)
- jízdní řády železnice (nádraží Klaipėda)
- jízdní řády příměstské hromadné dopravy
- jízdní řády mezinárodních trailerů (např. Klaipėda - Kiel aj.)
- Oficiální stránka Svobodné ekonomické zóny (Klaipėdos LEZ) 55°41′ s. š., 21°11′ v. d.
- (litevsky) Stránky Klaipedského Státního Hudebního Divadla
- (litevsky) [http://www.kldteatras.lt/pradzia.html Stránky Klaipedského Divadla Poznámka: Z důvodu havarijní situace v roce 2009 byla budova Klaipedského Divadla pro veřejnost uzavřena (hrozí zřícení části stavby v sále). Představení se konají improvizovaně v jiných prostorách v Klaipėdě. Na opravu se v době napsání informace (listopad 2009) nedostává financí.
- Stránky Paláce kultury rybářů "Žvejų rūmai"
