Klabava (hrad)
| Klabava | |
|---|---|
 Fragment zdiva donjonu | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotický |
| Výstavba | před rokem 1331 |
| Zánik | 16. století |
| Další majitelé | páni ze Švamberka |
| Poloha | |
| Adresa | PP Pod starým hradem, Ejpovice,  Česko |
| Souřadnice | 49°44′53,88″ s. š., 13°32′34,08″ v. d. |
  Klabava | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klabava (též Hrádek nad Klabavou nebo Hrádek u Ejpovic) je zřícenina hradu, který stával nad řekou Klabavou u Ejpovic v okrese Rokycany. Nachází se na pravé straně údolí řeky Klabavy v nadmořské výšce 360 metrů.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Hrad vznikl před rokem 1331, kdy jej koupil plzeňský měšťan Konrád z Dobřan.[1] Po něm jsou až v roce 1375 zmiňováni ejpovičtí vladykové Štěpán a Zifrid.[2] Jméno Zifrid je počeštěnou formou německého Siegfried používaného často pány ze Švamberka, ale vzhledem ke genealogickým nejasnostem není jisté, zda byl příslušníkem jejich rodu.[3]
V roce 1379 hrad vlastnil Ctibor ze Švamberka,[2] který je prvním jistým členem ejpovické větve rodu.[3] Po něm hrad zdědil syn Beneš ze Švamberka.[2] Beneš býval kanovníkem u svatovítské kapituly, ale církevní dráhu opustil. Oženil se s jakousi Dorotou a k jeho majetku od roku 1383 patřily Těnovice.[3] Zemřel před rokem 1408 a panství pak přešlo na jeho bratry Václava Ťaváka a Jindřicha Labutě, kteří museli uspokojit nároky vdovy Doroty. Jindřich Labutě na hradě sídlil ještě v roce 1414.[2] Oba bratři zastávali funkce purkrabích na hradech v Rokycanech, Kuglvajtu nebo v Písku. Jindřichovou smrtí okolo roku 1430 vymřela ejpovická větev pánů ze Švamberka.[3]
Po Švambercích hrad patřil Bozděchovi ze Šťáhlav, zakladateli rodu Vejpovských ze Šťáhlav. Po něm následoval Mareš ze Štáhlav (někdy také z Ejpovic), jehož finanční situaci ilustruje nutnost zastavit osobní zbroj u jakéhosi žida v Plzni. Historické prameny jej uvádí naposledy roku 1460. Jeho nástupcem se stal Jan ze Šťáhlav a Ejpovic připomínaný jako svědek v roce 1477, který Ejpovice prodal a později vlastnil malý statek v později zaniklé vsi Levči. Hrad potom patřil Staňkovi z Pavlovic a jeho manželce Elišce z Dražkovic. Dalším majitelem hradu se stal Ondřej z Roudné zmiňovaný roku 1520 a po něm bratři Purkart, Kryštof a Václav Točníkové z Křimic. V té době už hrad nejspíše nebyl obýván, a když po Purkartově smrti zbývající bratři roku 1537 statek prodávali, byl hrad označen jako „Hrádek dvůr poplužný pustý“. Naposledy byl hrad v roce 1591 označen jako pustý zámeček.[2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Malý hrad stával na ostrohu nad řekou Klabavou. Jeho hlavní stavbou byla obytná věž (donjon), jejíž zdivo se částečně dochovalo. František Alexandr Heber na rytině z roku 1844 zachytil rozsáhlé zbytky zdiva s kapsami po trámech. Roku 1861 byla část hradiště zničena výstavbou železniční trati Praha–Plzeň. Svými rozměry a jednoduchostí se hrad blížil soudobým tvrzím.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Hrádek nad Klabavou, s. 186–187.
- ↑ a b c d e SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIII. Plzeňsko a Loketsko. Praha: František Šimáček, 1905. 292 s. Dostupné online. Kapitola Hrádek u Ejpovic, s. 236–237.
- ↑ a b c d JÁNSKÝ, Jiří. Páni ze Švamberka. Pětisetletá sága rodu s erbem labutě. Domažlice: Zdeněk Procházka, Nakladatelství Českého lesa, 2020. 569 s. ISBN 978-80-87316-96-2. S. 36.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Klabava na Wikimedia Commons
