Klíšťákovití
 Klíšťákovití | |
|---|---|
 Klíšťák holubí s vajíčky | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | klepítkatci (Chelicerata) |
| Třída | pavoukovci (Arachnida) |
| Řád | klíšťatovci (Ixodida) |
| Čeleď | klíšťákovití (Argasidae) C. L. Koch, 1844 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klíšťákovití (Argasidae), obecně nazývaní měkká klíšťata (anglicky soft ticks) patří do třídy pavoukovců. Jsou ektoparaziti živící se krví obratlovců, převážně ptáků; hostitelem bývá i člověk.
Pojmenování „měkká klíšťata“ je dáno absencí hřbetního štítku (scutum), který je přítomný u zástupců z čeledi klíšťatovití (Ixodidae) a je viditelný pouhým okem. (Příkladem může být klíště obecné.)
Popis[editovat | editovat zdroj]
Zástupci čeledi klíšťákovití jsou velcí dva milimetry až jeden centimetr (převážně méně než 6 mm).[1] Celé tělo pokrývá měkký kožovitý tělní pokryv zvaný intergument. Na spodní straně plochého těla nalezneme čtyři páry článkovaných nohou, zakončených dvěma drápky, které slouží k lezení a udržení na hostiteli. Gnathosoma neboli část těla nesoucí u roztočů chelicery a makadla je z vrchní strany zcela zakryta tělem (idiosoma).
I když jsou klíšťákovití zástupcem z kmene členovců, nemají článkované tělo. Na hřbetní straně zánártí (tarsus) prvního páru končetin se nachází Hallerův orgán. Je to smyslový orgán, jednak čichový, jednak s receptory ke vnímání vlhkosti vzduchu, tepla (které vyzařuje potenciální hostitel) a s chemoreceptory ke vnímání hostitelova metabolitu (oxidu uhličitého) a exkrektu (amoniaku).
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Klíšťákovití jsou běžní a značně rozšíření. Jednou z oblastí s nejvyšší biologickou rozmanitostí klíšťat na světě je kontinentální jihovýchodní Asie, kde žije 97 druhů klíšťat.[2]
V České republice žije 150 druhů a výhradně z rodu Argas.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b ANTUŠEK, Ivo. Klíšťákovití. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2023 [cit. 10. 11. 2023]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id19325/
- ↑ PETNEY, Trevor N.; SAIJUNTHA, Weerachai; BOULANGER, Nathalie; CHITIMIA-DOBLER, Lidia; PFEFFER, Martin; EAMUDOMKARN, Chatanun; ANDREWS, Ross H.; HAMAD, Mariana; PUTTHASORN, Noppadon; MUDERS, Senta V.; PETNEY, David A. a ROBBINS, Richard G. Ticks (Argasidae, Ixodidae) and tick-borne diseases of continental Southeast Asia. Zootaxa. Feb. 2019, vol. 4558 iss. 1, s. 1–89. ISSN 1175-5334. doi: 10.11646/zootaxa.4558.1.1 https://www.researchgate.net/publication/331174057_Ticks_Argasidae_Ixodidae_and_tick-borne_diseases_of_continental_Southeast_Asia
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KŮRKA, Antonín. České názvy živočichů. VI., Pavoukovci (Arachnida). IV., Bičovci (Amblypygi), štírenky (Palpigradi), štírci (Pseudoscorpiones), roztočovci (Ricinulei), krátkochvosti (Schizomida), solifugy (Solifugae), bičnatci (Uropygi). Praha: Národní muzeum, 2007. 128 s. ISBN 978-80-7036-218-1.
- McGAVIN, George. Hmyz: pavoukovci a jiní suchozemští členovci. V Praze: Knižní klub, 2005. 255 s. Příroda v kostce. ISBN 80-242-1340-0.
- ROBERTS, Larry S. a JANOVY, John. Gerald D. Schmidt & Larry S. Roberts' foundations of parasitology. 8th ed. Boston: McGraw-Hill, ©2009. xvii, 701 s. ISBN 978-0-07-302827-9.
- ROSICKÝ, Bohumír; SAMŠIŇÁK, Karel; DUSBÁBEK, František et al. Roztoči a klíšťata škodící zdraví člověka. Praha: Academia, 1979. 208 s. Cesta k vědění, č. 27.
- SMRŽ, Jaroslav. Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. V Praze: Karolinum, 2013. 192 s. ISBN 978-80-246-2258-3.
- VOLF, Petr; HORÁK, Petr et al. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. 318 s. ISBN 978-80-7387-008-9.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu klíšťákovití na Wikimedia Commons - Ochrana proti holubům a jinému ptactvu Archivováno 6. 1. 2014 na Wayback Machine.
- klíšťák holubí
