Klášter Sezemice
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Klášter Sezemice byl ženským cisterciáckým klášterem. Sezemický klášter byl pravděpodobně šlechtickou fundací vzniklou zhruba okolo roku 1265. Kterému rodu či šlechtici můžeme být vděčni za založení se neví. Erby dochované v kaplích sv. Anny a sv. Antonína pocházejí až ze 14. století.
Ve víru husitských válek se ztratil klášterní archiv.
[editovat] Historie sezemického kláštera
Písemnosti týkající se kláštera, se dochovaly až z první třetiny 14. století a z nich vyplývá, že sezemické jeptišky byly pravidelně okrádany lupiči. Přicházely o koně a dobytek, ekonomická situace kláštera byla bídná. Okolo roku 1333 postihl klášter veliký požár a po něm následovala vichřice. Papež Jan XXII. pak udělil klášteru odpustky pro návštěvníky, kteří přispějí na jeho opravu a královna vdova Eliška Rejčka odkázala cisterciačkám 20 kop grošů. Spekuluje se také, že zachovaný soubor liturgických rukopisů zhotovených právě pro Elišku Rejčku, byl původně zamýšlen jako dar klášteru v Sezemicích.
Z roku 1350 se dochoval zápis litomyšlské diecéze o velikosti konventu sezemického kláštera. Žilo zde tehdy jedenáct jeptišek, deset mnišek a abatyše. Za vlády Karla IV. se klášteru celkem dařilo, sestry rozšiřovaly svůj majetek. V květnu 1421 byl klášter podle Kroniky Vavřince z Březové vypálen tábority a velký vypravěč Václav Hájek z Libočan o pár desítek let později tvrdí, že vojsko zde zajalo třináct pannen, které dle Žižkova příkazu měly být svázány a utopeny v potoce. Pražští hejtmané byli útlocitnější a ujistili se, že panny u sebe nemají žádný majetek, poté je propustili.
Po dobytí a vypálení kláštera připadl opuštěný majetek synům Jiřího z Poděbrad a stal se součástí panství Kunětická Hora. Mezi doložené klášterní vsi patří Sezemice, část Počapel, Komárov, Choteč a Lukovna. Klášter zcela zanikl a sestry se nikdy nevrátily.
