Keramika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Cihly

Keramika (řecky „pro hrnčířství“) je směs anorganických nekovových materiálů nebo uhlíkový materiál, vyrobený pálením v peci za vysokých teplot. Keramika se využívá pro výrobu nádobí, nástrojů, šperků, v sochařství, ve stavebnictví a kamnářství.

V současnosti se názvem keramika dále označují také některé hi-tech materiály, používané například v armádě jako součásti pancéřování. Obvykle jde o slinuté karbidy kovů (wolframu, titanu, chromu, molybdenu, tantalu, niobu a jiných), oxid hlinitý (Al2O3), různé nitridy a boridy. Mají pochopitelně i své civilní využití, karbidy kovů se používají například na různých vrtácích nebo pilách a jiných nástrojích jako takzvané hroty nebo vložky z tvrdokovu – nejběžnějším příkladem je vrták do betonu s hrotem z „vidia“.

Prehistorie

Související informace naleznete také v článku Hrnčířství.

Keramika patří k nejstarším řemeslným dovednostem člověka od pravěku. Vyvinula se z výroby hliněných předmětů, původně sušených na slunci. Výpal v peci se objevuje v mladém paleolitu, konkrétně gravettienu, resp. pavlovienu. Šlo o hliněné sošky, které se však vyskytovaly pouze izolovaně a brzy vymizely.[1] Např. věstonická venuše z první poloviny třetího desetitisíciletí př. n. l., která je kromě sochařské hodnoty světoznámá technologií vypálení z hlíny, nikoliv jako jiné soudobé sošky, rytá z mamutoviny či kamene. Nejstarším místem výskytu mladopaleolitické keramiky na světě jsou lokality pod Pavlovskými vrchy (Dolní Věstonice, Pavlov) na Moravě.

Nejstarší prehistorická užitková keramika vznikala před 17 tisíci lety. Pochází především z Japonska, kde její chronologii určuje období Džómon.[2]. Další příklady pocházejí z archeologických nálezů v Číně. Další rozvoj užité keramiky nastává v neolitu, od 5. tisíciletí př. n. l. se používá hrnčířský kruh[3] a keramika se vyskytuje i na českém území.

Historie

Starověk byl první zlatou érou keramiky. Pochází z území velkých říší Mezopotámie, Persie, Egypta, Řecka i Říma. Do Evropy se vedle hrubé režné keramiky, známé od pravěku, dostala ve 13.století dvěma cestami jemná keramika. Jednak to bylo prostřednictvím Maurů do Španělska: ve městech Granada, Sevilla a Malaga se produkovaly zejména pestrobarevně glazované dlaždice a obkladačky, zvané podle valérů modré barvy azuléjos. Na španělském sousostroví Baleáry se od konce 14. století produkovala nejjemnější glazovaná keramika z bílé glazované hlíny, zvaná majolika podle centra na ostrově Mallorca. Vyvážela se do jižní, střední i západní Evropy, zejména do Francie a Itálie.

Italové získávali čínský porcelán prostřednictvím námořních lodí z Benátek, kam se první příklad čínského porcelánu dostal již roku 1295 do pokladnice chrámu sv. Marka. Brzy nalezli dodnes oblíbenou vlastní verzi tohoto zboží s centrem ve městě Faenza, zvanou fajáns. Za Alpy do střední Evropy se fajáns dostala poprvé ve druhé polovině 15. století v podobě barevné střešní krytiny Svatoštěpánského dómu ve Vídni. Moravští a západoslovenští příslušníci sekty novokřtěnců Habáni začali šířit fajáns od poslední čtvrtiny 17. století, vyznačuje se charakteristickým malovaným dekorem. Významnými centry byly Dechtice, Častá, Boleráz, Košolná, Malacky, Sobotište, Stupava, Holíč (1743), Strážnice nebo Modra.

Další inovací bylo od počátku 16. století vypalování šedé hlíny vysokým žárem na tzv. kameninu (něm. Steinzeug), jež se užívala zejména na picí nádoby a v kombinaci s modrým kobaltovým dekorem a cínovým víčkem se stala doménou německých a slezských keramiků, například v Porýní, Sasku, ve slezském městečku Bolesławiec.

Poslední technologickou novinkou byla evropská výroba porcelánu. Dlouho to bylo přísně utajované výrobní tajemství Číňanů. Jejich výrobky se prostřednictvím Východoindické námořní společnosti dovážely ve velkém do Nizozemí, kde vznikla první napodobenina bílé keramiky s modrým kobaltovým dekorem ve městě Delft, v Anglii jej proslavil Josiah Wedgwood. V 1. polovině 18. století se podařilo technologii porcelánu vyvinout ve dvou manufakturách: V saské Míšni od roku 1710 v čele pruské královské manufaktury stál chemik Johann Friedrich Böttger a za výtvarnou podobu produkce zodpovídal modelér Johann Joachim Kändler). Roku 1718 založil Francouz Du Paquier první porcelánku na území Rakouské monarchie, a to ve Vídni – Augarten. Roku 1738 vznikla stejně proslulá porcelánka ve francouzském Vincennes – Sèvres. 19. století až 1. polovina 20. století patřily v celé Evropě oblibě porcelánu, který po roce 1960 vystřídaly syntetické materiály.

K významným výrobním regionům keramiky a porcelánu se od počátku 18. století zařadily Čechy, nejprve výrobou kameniny v Týnci nad Sázavou, a dále množstvím porcelánek v severozápadních Čechách: Horní Slavkov (1789), Klášterec nad Ohří (1793), Březová (1803), Stará Role (1813), Dalovice, Doubí, Duchcov a další.

Vlastnosti keramických materiálů

Dělení keramiky

podle materiálů

  • cihlářská hlína
  • hrnčina
  • bělina
  • kaolín

podle výrobní technologie

  • hrubá keramika lisovaná, pórovitá – cihlářské výrobky, dlaždice
  • režná keramika točená na kruhu, formovaná v ruce – hrnčířské výrobky, cihlářské výrobky
  • jemná keramika s povrchovou úpravou

podle chemického složení

  • silikátová
  • bezsilikátová
  • oxidová
  • bezoxidová

Využití

Domácnost

  • nádobí
    • stolní: hrnky, koflíky, talíře, mísy, podnosy, džbány, svícny,
    • kuchyňské: zapékací mísy, kamnovce, čepele nožů, ap.
    • kuřácké a toaletní potřeby: popelníky, dýmky, flakóny, džbány, mýdlenky
  • zahradní keramika: květináče, dózy, dekorativní předměty

Sochařství

  • sochy, reliéfy, mozaiky, dekorativní předměty ap.

Stavebnictví

elektrotechnické účely

  • izolátory a součástky silnoproudé elektrotechniky
  • součástky odolné vůči náhlým změnám teploty
  • konstrukční materiál pro vysokofrekvenční techniku
  • kondenzátorové materiály pro vysokofrekvenční techniku

Výroba keramického džbánku

  • Hrouda hlíny se vycentruje do rotačního tvaru
    Hrouda hlíny se vycentruje do rotačního tvaru
  • Vytáhnou a vytvarují se okraje nádoby
    Vytáhnou a vytvarují se okraje nádoby
  • Namáčení rukou, aby po tvarovaném povrchu klouzaly
    Namáčení rukou, aby po tvarovaném povrchu klouzaly
  • Po dotočení se vytvaruje zobáček, přilepí ucho
    Po dotočení se vytvaruje zobáček, přilepí ucho
  • Vyschnutí – odpaření vody
    Vyschnutí – odpaření vody
  • Přežah – vypálení na nižší teplotu
    Přežah – vypálení na nižší teplotu
  • Glazování – ponořením se opatří sklovitou polevou
    Glazování – ponořením se opatří sklovitou polevou
  • Na zaschlou glazuru se nanese barevný vzor
    Na zaschlou glazuru se nanese barevný vzor
  • A po druhém vypálení je výsledný produkt na světě
    A po druhém vypálení je výsledný produkt na světě

Odkazy

Reference

  1. ↑ JÍLEK, František; KUBA, Josef; JÍLKOVÁ, Jaroslava. The World Inventions in Dates. Praha: Nár. tech. muzeum, 1979. S. 15. (anglicky) 
  2. ↑ Encyclopedia of Modern Asia. Příprava vydání David Levinson, Karen Christensen; Autor hesla „Jomon period“ Mark Hudson. Svazek 3. New York: Berkshire Publishing Group, 2002. ISBN 0-684-80617-7. S. 279-281. (anglicky) 
  3. ↑ JÍLEK, František; KUBA, Josef; JÍLKOVÁ, Jaroslava. Světové vynálezy v datech. Praha: Mladá fronta, 1977. S. 26. 

Literatura

  • Alena Braunová, Kouzlo keramiky a porcelánu. Práce Praha 1985.
  • SVOBODA, Luboš. Stavební hmoty (volně dostupná elektronická kniha). [s.l.]: [s.n.], 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-260-4972-2. S. 950. 

Externí odkazy

  • Slovníkové heslo keramika ve Wikislovníku
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Keramika&oldid=16298054“