Kenotaf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Symbolický hrob Milady Horákové na vyšehradském hřbitově („…popravena a nepohřbena“)

Kenotaf nebo v latinském pravopisu cenotaf (řecky κενοτάφιονkenotaphion, od κενός – „prázdný“ a τάφος – „hrob“) je symbolický náhrobek či hrobka, vlastně typ památníku, zřizované ve starověkém Egyptě, Řecku a Římě, a v novověké epoše v Indii, ale i jinde.

Antika

Ve starém Řecku a Římě se zřizovaly dva druhy kenotafů:

  • tumulus inanis (lat. – prázdný hrob) – symbolický hrob ve vlasti pro uctívání zemřelého nebo padlého v zahraničí, jehož tělo nebylo repatriováno.
  • tumulus honorarius (lat. – čestný hrob) – zřizovaný k uctění hrdinů, např. v místě jejich smrti, kde tělo nezůstalo nebo se nenašlo.

Později

Ve středověku a novověku se zřizovaly kenotafy svatých a významných historických postav, např. sv. Vojtěcha v podobě tumby v katedrále v Hnězdně položené vedle relikviáře.

V anglosaských zemích jsou kenotafy symbolické hroby neznámého vojína např. v Londýně, Belfastu nebo v Aucklandu.

Kenotaf je centrálním bodem Voortrekker Monumentu (Památníku průkopníků) v Pretorii v Jihoafrické republice. Za kenotaf je také považovaný Pomník Bitvy národů v Lipsku.

Dále se někdy na rodinných náhrobcích uvádějí symbolicky jako pochovaní ti, kteří nemohli být pohřbeni v rodinném hrobu, např. zemřelí nebo zavraždění v koncentračních táborech.

Příklady kenotafů

Své kenotafy mají mj.:

České kenotafy

Externí odkazy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kenotaf na polské Wikipedii.